Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Markéta Držmíšková a Petr Hák představí na Designbloku 2017 kolekci TORQUE, foto: Lucy Creative Agency Markéta Držmíšková a Petr Hák představí na Designbloku 2017 kolekci TORQUE, foto: Lucy Creative Agency

Sedávej panenko v koutě, oni si najdou tě, už dávno neplatí. Designéři se musí umět prodat

Aby designér v dnešní době uspěl, je zapotřebí nejen talent, nápady a dobře zvládnuté designérské řemeslo, ale i komunikace a sebeprezentace. O tom ví své designérská dvojice Markéta Držmíšková a Petr Hák, jejichž nejedna zakázka začala tím, že svou práci prostě ukázali a dali o sobě vědět. I letos je najdete v Openstudiu, kde se mísí začínající nezávislá designérská studia, jednotliví designéři, studenti i školní ateliéry. Pro letošní rok společně vytvořili sestavu svítidel a stolů TORQUE.

Co budete prezentovat na Designbloku

PH: Letošním tématem Designbloku je jídlo, což nás inspirovalo k vytvoření nové kolekce TORQUE. Řešili jsme, co k jídlu a stolování člověk potřebuje, vznikla tak kolekce svítidel a kolekce rozkládacích stolů. Obě propojuje točivý moment.

MD: U svítidel objevujeme tajemství dychronického skla a vlastně skla celkově – co vše se s ním dá dělat, jaké má náležitosti, jak s ním pracovat, aby to fungovalo, jak jsme si nakreslili.

PH: U světla šlo taky o to, že většina lustrů svítí jen směrem dolů. Tím, že je naše světlo modulární, umožní svítit dolů i nahoru. Používáme jeden segment, který může fungovat sám, pak po třech nebo po šesti. Lze vytvořit kombinaci od malého svítidla po velký lustr i podle velikosti místnosti a typu určení.

MD: Tak funguje i stůl. Je jednoduše rozložitelný, a tím pádem z něj můžete z něj udělat jídelní stůl, anebo ho zúžit jen na tenké police. Navíc umožňuje rychlé přizpůsobování v interiéru.

Jak tyto kolekce vznikly?

PH: Stůl často používáme na nějaké prezentace a výstavy. U stolu jsme chtěli, aby byl jednoduchý na manipulaci, převoz a montování. Podnož s deskou se dá naplacato přivézt v autě a na místě to dáte  dohromady během minuty. Není potřeba ani žádný šroubovák.

Pro stůl je typická jednoduchost manipulace, foto: Lucy Creative AgencyPro stůl je typická jednoduchost manipulace, foto: Lucy Creative Agency

Co vám jako mladým designérům pomáhá?

PH: Pomáhá nám naše produkty ukazovat. Už se nám stalo, že se lidem sice líbilo to, co jsme právě vystavovali, ale nakonec pak chtěli něco jiného. Každopádně jen díky tomu, že jsme někam šli a něco ukázali, dali jsme o sobě vědět.

MD: Designblok je pak platforma, která tu reklamu umožní. Navíc nám dává termín, díky kterému se nápad něco udělat nerozplyne. Myslím si ale, že máme i velké štěstí na lidi okolo sebe. Když například potřebujeme nějakou další profesi, kterou někdo umí líp než my, vždycky víme za kým jít, nebo koho oslovit. To je vlastně neuvěřitelný komfort.

Ale začátky byly zábavné. V roce 2011 jsme měli s projektem Talent  Design, což byla skupina studentů, se kterými jsme navrhli produkty, vyprototypovali, takovej skvělej nápad, že naše věci budeme prodávat. Akorát že jsme úplně nedomysleli tu ekonomickou stránku, jak by to mělo fungovat.

MD: Vůbec jsme nevěděli, kde to vyrobit. Byli jsme ve třeťáku na vejšce. S Petrem jsme se pak postarali se o celou produkci. Jak v tom bylo zapojeno víc lidí, naučili jsme se, co kde vyrábět a co se dát jak vystavit. Nakonec jsme ale zjistili, že bychom se chtěli věnovat víc sobě.

Je z dlouhodobého hlediska Deisgnblok, a ve vašem případě konkrétněji i OpenStudio, jakýsi benchmark k tomu, co dělají ostatní designéři?

PH: Je to srovnání v tom, co jsou schopní ostatní designéři vytvořit za období jednoho roku. 

MD: Je to ale především o tom setkat se se všema na jednom místě a pobavit se. O tom, jak to mají ostatní vyrobené, jestli to mají pro sebe nebo pro firmu, jak k nápadu, produktu přišli. My si u každé kolekce vyzkoušíme něco nového, poznáme proces, jak to dělat. A taky tím sami zjišťujeme, co nám vyhovuje. Někomu vyhovuje spolupracovat jenom s firmama, jinému dělat sám na sebe, každý se snaží najít svou polohu.

SEQUENCE, Designblok. 2015, foto: Dita HavránkováSEQUENCE, Designblok. 2015, foto: Dita Havránková

QUANTUM243kg/m3, Designblok 2016, zdroj: petrhak.comQUANTUM243kg/m3, Designblok 2016, zdroj: petrhak.com

Petře,  ty teď děláš asistenta v ateliéru Design náabytku a interiéru, který vedou Vrtiška&Žák. Přistupuješ nějak jinak k tomu, co studenty učíte v kontextu vlastní zkušenosti, že jste o nějakých věcech prostě nevěděli a nebyli na ně připravení? Co jsou věci, které tě ve škole nenaučili, ale z vlastní praxe víš, že jsou důležité?

PH: Umět si říct peníze za projekt. To je hodně kritické, protože člověka to natolik baví, že by to dělal i zadarmo. A taky je to o přístupu k práci – jak poznat, kdy je už dost vývoje a je potřeba produkt dotáhnout. Člověk si nechává málo času na dokončení. Je důležité si umět rozložit čas – vědět, jak dlouho moje práce trvá a kolik času jí doopravdy věnovat. Třeba ani nám to pořád ještě nejde úplně na sto procent, zároveň je totiž přirozený, že chcete do poslední chvíle měnit, přetvářet. Chyták je ale v tom, že při svých začátcích nevíte, kolik času vám zabere reálná práce na vizualizaci a technických výkresech. A neodevzdat práci v čase je ve výsledku hloupá známka neprofesionality. Snažíme se studenty konfrontovat s realitou, zapojujeme je do reálných projektů, ukazujeme jim, jak to vypadá na stavbě, jak  komunikovat s klientem.

Ve škole je totiž člověk zvyklý mluvit jen s lidma, se kterými si v rámci oboru rozumí. Může tedy mluvit ve zkratkách, ale když pak člověk pracuje pro firmu, soukromníka nebo je na stavbě, ne všichni hned pochopí, jak jste to mysleli. Učíme je, že dobře vysvětlit to, co řeší je strašně důležité – aby byli schopní pojmenovat, kde je problém, co tím vyřešili a proč to navrhnli, jak navrhnli. To je vlastně strašně těžký. Vzpomínám si na Radima Babáka, kterého jsme měli jako asistenta a který nám tyhle věci říkal. My jsme byli všichni samozřejmě hrozně tvrdohlaví a říkali jsme „ne, to tak není, v mým případě to bude jinak.“ Nakonec jsou věci, na které si každý musí stejně přijít sám. Nejde o to studenty ochránit od všeho. Pokud sami nezjistí, jaké to je, že něco nejde vyrobit, někdo nezaplatí za práci nebo si něco odprezentuje tak, že ho nikdo nepochopí, tak stejně svůj přístup nezmění.

Více informací o Designbloku najdete zde.

Galerie

Další články