Veronika R. Nováková, UGO, Zdroj: www.veronikova.com Veronika R. Nováková, UGO, Zdroj: www.veronikova.com

S Veronikou R. Novákovou o grafickém designu, vizuálním smogu a ideální zakázce

Veronika R. Nováková vystudovala grafický design na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Je držitelkou několika ocenění a účastnila se výstav například i v Belgii a Londýně. Stojí za takovými projekty jako je redesign UGO džusů, realizace kalendáře pro firmu Antalis či vizuál pro pánské holičství MR FOX. Kromě grafického designu ji mimo jiné zajímá téma vizuálního smogu, kterému se věnovala ve své diplomové práci. Za tento projekt byla nominována na Czech Grand Design 2015 v kategorii grafický designér roku.

Jak ses dostala k zakázce pro firmu UGO a o co v ní konkrétně šlo?

Zadání na redesign UGO džusů jsem dostala v agentuře, kde jsem tehdy pracovala. Cestou v buse jsem si vymyslela postavičku pana UGO a do notýsku rychle načmárala první nápad na logotyp, který se nakonec probojoval až do vítězství v tendru a k realizaci. Úplně mě fascinovalo, jak si to „pan UGO“ nakráčel na etikety, pulty, do nákupních center a byl najednou všude.

Veronika R. Nováková, UGO, Zdroj: www.veronikova.comVeronika R. Nováková, UGO, Zdroj: www.veronikova.com

Co ti realizace této zakázky přinesla jak v osobním tak pracovním vývoji?

Zkusila jsem si tím spousty věcí online i v printu a dodnes jsem za to ráda. Ze začátku jsem v agentuře fungovala jako hlavní kreativec, takže jsem si s tím hrála a měla skvělou svobodu ve vymýšlení básniček, ilustrací, kampaní, koncepcí a podobně. Třeba z básniček se stal vtípek na etiketě lahviček, jiné nápady to dotáhly jen do koše. Měla jsem možnost vidět do celé reklamní „mašiny“, jak se všechno možné tvoří, plánuje a realizuje.

Od té doby jsem vlastně napůl markeťák. Musím si vždycky nastudovat cílovou skupinu a doladit principy komunikace, bez toho si nemůžu být jistá, že jako designér nedělám nesmysly. Nakonec se to rozrostlo v obrovský projekt, na kterém teď dělá spousta lidí a já už mám zase jiné projekty, určitě mě ale těší, že jsem mohla být u zrodu a hrát jako designérka nějakou dílčí úlohu v tom, že je to dnes jednička na trhu.

Veronika R. Nováková, UGO, Zdroj: www.veronikova.comVeronika R. Nováková, UGO, Zdroj: www.veronikova.com

Dalším výrazným projektem byla tvorba stolních kalendářů pro firmu Antalis, která patří mezi silné evropské distributory papíru. Jak se ti líbila práce na projektu, kde jsi pracovala především s materiálem, který je ti asi nejpřirozenější – s papírem?

Tohle byla školní soutěž, skrz kterou si mě firma vybrala, abych pro ně realizovala limitovanou edici stolních kalendářů. Pracovat s firmou, která prodává papíry, je asi sen každého grafika, firma byla k nám jako studentům hodně vstřícná. Vycepovalo mě to v preciznosti – výseky, barvy, papíry, všechno muselo sedět na první dobrou.

Začala jsem mnohem víc přemýšlet o papírech a jejich možnostech, dodnes většinou nezadávám tisk, dokud nemám papír v ruce. Potřebuji vědět, jestli je „makací“, příjemný, se správnou barvou a gramáží – často je třeba papír to první, s čím přijde zákazník do styku a proto musí udělat dobrý dojem.

Veronika R. Nováková, Antalis kalendář, Zdroj: www.veronikova.comVeronika R. Nováková, Antalis kalendář, Zdroj: www.veronikova.com

Ve své školní diplomové práci ses věnovala tématu vizuálního smogu. Co tě k tomuto tématu dovedlo a jak samotné bádání probíhalo, pozorovala si nějaký dopad na okolí?

Není mi úplně vlastní vytvářet nějaké osvětové kampaně, které mají spasit svět. Myslím ale, že když už má grafický designér moc ovládat rychlou vizuální komunikaci, mohl by to využít i do jednoho svého projektu, kterému se bude věnovat nekomerčně. Tohle téma si mě tak nějak vybralo, když jsem se vrátila ze stáže v zahraničí a doslova mi to nedalo spát. Přišlo mi prostě, že je to moje pole a měla bych s tím něco dělat. Jako diplomku jsem prezentovala pět projektů, které to téma měly zviditelnit a nějak ho řešit. Některé jsem dokončila, další jsou stále v přípravě.

Po obhajobě jsem se rozhodla většinu zveřejnit a nějak to rozhýbat. Bylo super vidět třeba kámoše, kteří o to téma vůbec neměli zájem, jak jim problém začal vadit a nakonec na mě sami tlačili, abych to dotáhla a podporovali mě. Taky jsem vděčná za to, že téma na radnici v Brně zaujalo a začalo se prakticky řešit. Je to na dlouhé lokty, zvlášť, než se vše doopravdy povede uvést do praxe. Nejlepší by samozřejmě bylo, kdyby se to fakt povedlo a stal se z toho standard úrovně veřejného prostoru natolik, že jej obyvatelé měst budou sami vyžadovat. Náročná a vzdělaná veřejnost je asi takový vlhký sen každého designéra, zákazník je totiž to, na co obchodníci zaručeně slyší a pak už je cesta ke kvalitě výstupů snazší.

Máš zkušenost s nějakými přímými klienty? Jaké máš dojmy ze spolupráce a snažíš se prosadit spíše své nápady nebo čistě respektuješ zadání klienta?

Pro přímé klienty dělám asi nejraději, líbila se mi například spolupráce s MR FOX. Jde o vizuál pro malé pánské holičství, který je už rok a půl ve vývoji a částečně v provozu. Postupně jsem vytvořila logotyp, web, vizitky a další tiskoviny. Obecně s klienty problémy nemívám, vždycky je to o vyjednávání a nějaké komunikaci. Tohle je ale jeden z ideálních klientů, záleží mu na designu, rád slyší o tom, jak funguje a je otevřený radám.

Nechci dělat na věcech, které mi nedávají smysl v rámci propagace jako celku a nebojím se je klientovi rozmluvit. Pochopitelně jsem ale respektovala to, že klient má svoje sny a rozumí tomu, čemu se věnuje. Třeba příprava mýdla probíhala několik měsíců, ladění vůně a ingrediencí, všechno ruční výroba. Dělat obal na takové „děťátko“ je něco jiného, než pro uzlíček chemikálií, kde je všem jedno, co to je a odkud. Nejlepší je asi pracovat takhle s někým, kdo si plní svoje sny a nebojí se do nich dát všechno. Pak mi to dává smysl a motivuje mě to.

Veronika R. Nováková, MR FOX, Zdroj: www.veronikova.comVeronika R. Nováková, MR FOX, Zdroj: www.veronikova.com

Věnuješ se také nějakým volným projektům, které vychází čistě z tvých zájmů?

Napadá mě třeba projekt Diakritika. Mám ráda jazyky, lingvistiku a čeština je pro mě přirozeně srdcovka, je to jeden z důvodů, proč by se mi v zahraničí žilo dost těžko. Čeština obsahuje jednopísmenné spojky a předložky, což je horor pro sazeče, potom spoustu diakritických znamének, to je zase noční můra pro grafiky a typografy. Je to těžký jazyk a málokterý rodilý mluvčí zvládá gramatiku dokonale, čeština je prostě taková ta láska, co ničí. Super je také provázanost a rozdílnost oproti slovenštině. Diakritika se při digitální komunikaci tak trochu vytrácí, což mi přijde škoda, proto jsem jí věnovala jeden menší školní projekt. Je to pro radost, pro potěšení a tak.

Veronika R. Nováková, Diakritika, Zdroj: www.veronikova.comVeronika R. Nováková, Diakritika, Zdroj: www.veronikova.com

.

Jsi ve svém oboru hodně aktivní, získala jsi mnoho ocenění, účastnila se několika výstav a máš za sebou spoustu zajímavých projektů a spoluprací. Zbývá ti vůbec nějaký volný čas, kdy se můžeš věnovat tomu, co tě zajímá a baví?

Volný čas moc nemám, drtivou většinu dám prostě do práce, protože to je zároveň koníček. Dlouho jsem ale byla kavárenským povalečem, mám ráda blues, víno, muže a zpěv. Ještě mě baví architektura, dějiny umění jsem měla vlastně devět let a bavilo mě sledovat ten vývoj, souvislosti, od základky jsem v podstatě neměla klasické dějiny, ale jakýsi kulturně sociální mix. Celé se mi to spojuje v architektuře, ta reflektovala potřeby a zvyky, trendy a mocenské boje dohromady, dost dlouho byla v symbióze s designovými trendy, asi proto mě tak fascinuje.

Máš nějaké profesní sny do budoucna?

Profesní sny moc nemám, nic podobného mě nežene. Co se týká vizuálního smogu, tak by určitě bylo parádní vidět, jak se Brno mění k lepšímu nebo jak se tím inspirují ostatní města. Co se týká zakázek, zrovna mám ty nejlepší projekty, tak možná aby to tak zůstalo? Teď dělám hlavně dlouhodobé projekty, některé se týkají spíš designu, některé strategie komunikace a textů. Potřebuji se bavit přímo s vedením firmy, abych se mohla zabývat smyslem celé propagace a ovlivnit druhy výstupů, ne jen design, pak mi to přijde doopravdy užitečné.

Jsou mi protivné firmy, kde do svých produktů nebo služeb nedávají všechno a žene je hlavně zisk, to se většinou pozná na první schůzce a v ten moment prchám. S člověkem, který nemá srovnané hodnoty, nestojí za to spolupracovat – těžko bude brát vážně to, co dělám a těžko mi za to adekvátně zaplatí. Taky potřebuji, aby výrobek nebo ta služba, kterou se snažím prodat, stála za tu energii. Nejsem schopná pracovat například pro hazardní nebo tabákové firmy. Jinak je v podstatě snová spolupráce s kýmkoli, kdo je schopný podnikatel, ale pěstuje si nějakou úroveň, která se neopírá jenom o peníze. Pochopitelně jako srdcem kavárenský povaleč bych asi neodolala vizuálu kavárny nebo baru, stát se součástí živlu města takovým způsobem je vždycky paráda. Jo ale snová by byla cesta z Brna do Prahy za půl hodiny, to si vždycky říkám, když dojedu v noci zpátky do Brna.

Galerie

Další články