S osvíceným Janem K. Rolníkem nejen o SIGNAL festivalu

Rozhovory Nina Šimůnková - 13. 10. 2015

Za pár dnů zbaví Prahu tmy SIGNAL festival. Ten patří k vůbec nejzajímavějším a nejvýraznějším kulturním počinům ve veřejném prostoru u nás. Jeho spoluzakladatel a kurátor Jan K. Rolník v rozhovoru doporučuje, co z letošního programu byste neměli vynechat. Jan K. Rolník, jehož jméno se zdaleka nepojí pouze se SIGNAL festivalem, u nás oživuje zájem o světelný design a light art. Spoluzaložil Institut světelného designu, který v tomto oboru poskytuje vzdělání, jeho společnost Full CapaCity se podílela na českém pavilonu EXPO 2015 v Miláně a o živém veřejném prostoru jezdí přednášet do Asie.

Jan K. Rolník, zdroj: www.labofsilence.com Jan K. Rolník, zdroj: www.labofsilence.com

Jaké byly začátky SIGNAL festivalu?

Pro mě to začalo v roce 2008, kdy jsem spoluzaložil Institut světelného designu. Začal jsem více pronikat do světa light artu, videomappingu a novomediálního umění a snil jsem o tom, že by u nás mohl vzniknout takto zaměřený festival. V té době jsem pracoval pro Mezinárodní centrum pro umění a nové technologie, které sídlí ve stejném domě jako produkce Martina Pošty (Fresh Film Festival, The Makula, DesignSupermarket a další věci). Seznámili jsme se a zjistili, že sníme o něčem podobném a tento sen sdílíme s pár dalšími lidmi,  a tak jsme se pustili do SIGNAL festivalu.

Jaká česká jména festival nabídne a podle čeho jste si je vybral? Čím je jejich tvorba zajímavá?

Letošní SIGNAL bohužel není z hlediska českého obsazení příliš bohatý. Trochu jsme změnili podmínky výběru, klademe ještě větší důraz na kvalitu a připravenost projektů, abychom vše lépe organizačně a finančně zvládali. To je jeden důvod, proč SIGNAL letos nemá moc českých jmen. Druhý důvod byl asi v tom, že letošní open call zdaleka nevytěžil tolik projektů, jako v loňském roce. To bylo naším záměrem, loni se jich naopak přihlásilo nezvladatelně mnoho. 

Petr Krejčík, The Dive, zdroj: SIGNAL festivalPetr Krejčík, The Dive, zdroj: SIGNAL festival

Na programu je například videomapping animátora Petra Krejčíka, zajímavé je také spojení ocelového objektu Čestmíra Sušky se světelným designem Petra Puflera. Petr Pufler, neboli Světlonoš, je nyní na české scéně zajímavým tvůrcem, přemýšlí analogově, což kontrastuje se současnými tendencemi kultury světelného umění, které jsou hodně digitální a virtuální. Pracuje s realističností, a přesto dosahuje silných imaginativních rovin. Z českých jmen ještě R/FMR, kteří se s mojí společností Full CapaCity podíleli na českém pavilonu EXPO 2015 v Miláně, nebo 3dsense, o kterých bylo slyšet v souvislosti s zahájením Plzně 2015. Obě tyto umělecké skupiny připravují projekty pro partnery festivalu.

Čestmír Suška, Petr Pufler, Ocelot, zdroj: SIGNAL festivalČestmír Suška, Petr Pufler, Ocelot, zdroj: SIGNAL festival

Z jakého zahraničního jména máte největší radost? 

Osobně mám největší radost z Joanie Lemerciera, je to nestor videomappingu a projekcí, který je neskutečně imaginativní a inspirativní ve způsobu svého vyprávění, má vizuální slovník, který se nevyčerpává. Také je skvělé, že přijede Davide Quayola a samozřejmě světová hvězda Janet Echelman. Ta se svými efémérními sítěmi, které se vznášejí nad veřejným prostorem, objela snad všechny velké festivaly. Mám také velkou radost z menších projektů, jako je třeba HC Gilje, kteří jsou mnohem citlivější a nejdou čistě po efektu. Jejich práce silně vypovídají o kvalitách světla a prostoru a přitom jsou jednoduché.

Joanie Lemercier, Nimbes, zdroj: SIGNAL festivalJoanie Lemercier, Nimbes, zdroj: SIGNAL festival

Co na festivalu ocení zasvěcenější publikum?

Pro zasvěcenější publikum jsou často velmi zajímavé právě velké, efektní mappingy, které je překvapí inovativním řešením. Mě osobně baví sledovat možnosti práce s úplně základními principy, ať už ve smyslu vizuálního vnímání nebo technologických postupů. V tomto směru mě oslovuje práce Richarda Loskota, který měl na SIGNALu světelnou instalaci v loňském roce. Práce se základními principy mi připadá obohacující jak pro zasvěcené, tak pro lajky.

Richard Loskot, Velké spektrum, SIGNAL festival 2014, zdroj: SIGNAL festivalRichard Loskot, Velké spektrum, SIGNAL festival 2014, zdroj: SIGNAL festival

Na co by se měli neznalí postupů a technologií při vnímání světelného umění zaměřit, pokud mu chtějí lépe porozumět? Jak poznat kvalitu?

To je podobné, jako rozpoznat dobrou malbu. Člověk se učí zkušeností, tím, že vidí hodně prací a chodí do galerie. Vkus se asi jinak trénovat nedá. Je to také o tom, mít otevřené oči a otevřenou mysl. Nehledat v dílech něco, co mi někdo řekl, abych v nich viděl. Člověk by se měl snažit umění otevřít a zkoumat, co to s ním dělá a co ho na tom zajímá. Snažím se být co nejnepřipravenější, informace si dohledávám až ve chvíli, kdy mám pocit, že dílu skutečně nerozumím.

The Guardian vás zařadil mezi deset nejlepších festivalů světla v Evropě. 

Jsme rádi, že se nám podařilo hned v prvních dvou ročnících festival postavit tak, že jsme získali mezinárodní pozornost. Za to patří dík také našemu PR týmu. Na prvním místě tohoto seznamu byl amsterodamský festival, který má pětkrát tak velký rozpočet. Myslím si, že se SIGNAL festivalu daří udělat z mála hodně. 

Institut světelného designu, logo, zdroj: www.divadloponec.czInstitut světelného designu, logo, zdroj: www.divadloponec.cz

Festival se rozrůstá, je rok od roku větší a realizuje se v menších formách i v jiných českých městech, jaké máte další plány?

Martin Pošta společně s Amarem (Amar Mulabegovič, člen The Macula, pozn. red.) a programovým oddělením SIGNALu pomáhali rozjet obdobný festival světla v Bukurešti. Baví nás to, těší nás velký zájem veřejnosti i měst. V současnosti doufáme, že se nám podaří dát vznikout podobnému festivalu na Tchai-wanu. 

The Macula, Spectrum, Czech the Light Festival 2014, zdroj: www.themacula.com, foto: Michal UrešThe Macula, Spectrum, Czech the Light Festival 2014, zdroj: www.themacula.com, foto: Michal Ureš

Proč zrovna na Tchai-wanu?

Vloni jsem tam byl pozvaný na konferenci TEDx Taipei, kde jsem přednášel a představil jsem jim SIGNAL festival a to, jakým způsobem začíná v Evropě fungovat město jako veřejný prostor, jako prostor pro sdílení zážitků a emocí. Asijská velká města jsou velké fabriky na přemisťování a nakupování, město jako živé místo kultury vlastně neznají. To, jakým směrem se to u nás ubírá, je nadchlo. Na Tchai-wanu mají navíc vzniknout dvě velká umělecká centra, která mají neustále produkovat kulturu. Tamní lidé ale nejsou zvyklí všednodenní kulturu žít. Ředitelé těchto vznikajících uměleckých center hledají způsoby, jak lidi přilákat a jak je naučit vnímat umění a chodit za ním.  

V čem spatřujete největší potenciál light designu?

Je třeba rozlišit mezi pojmy light design a light art. Light designem je dnes myšlena estetická, na vkusu založená úprava osvětlení, ať už je to divadelní scéna, interiér, architektura nebo umělecké dílo. Z toho je patré, že má využití v podstatě všude, ať už umělecké nebo čistě praktické. Západní kultura vždy směřovala k estetizaci svého prostředí. 

Dá se u nás light design studovat?

Jako samostatný obor se na žádné škole nevyučuje. Různé obory se ho dotknou jen v rámci jednoho semestru nebo přinejlepším roku. Neexistuje zde taková profese. Je často velmi podceňován, například ani architekti se světlem mnohdy neumějí pracovat. Právě proto, že u nás nebyla žádná šance práci se světlem studovat, jsme založili Institut světelného designu. Několikrát jsem konzultoval založení takového studijního oboru, což se nakonec poměrně vydařilo na JAMU v rámci Ateliéru divadelního manažerství a jevištní technologie. Současně se například na Fakultě architektury ČVUT už dlouho snaží pan docent architekt Vladimír Soukenka protlačit takové studium ve vztahu k architektuře, což se zatím moc nedaří. Je to složitý proces, vše schvaluje akreditační komise. Přitom architekti by se světlu měli věnovat velmi intenzivně. Zajímavé studijní programy ale existují na Institutu intermédií ČVUT nebo v různých ateliérech supermédií a nových médií na akademiích a uměleckých školách.

Co přesně nabízí váš Institut světelného designu?

Od roku 2008 jsme nabízeli roční kontinuální program workshopů, jejichž cílem je formovat a spojovat technické a umělecké myšlení. Tento kontinuální program máme teď v plánu utlumovat. Prošlo jím poměrně hodně studentů a necítíme v současnosti dostatečnou tendenci k rozšiřování tohoto oboru a nemáme pocit, že by se nám v tomto směru podařilo vychovat silnou generaci. Chceme se teď spíše soustředit na organizování úzce zaměřených oborových workshopů, konzultační činnost, vytváření instalací a publikací. Naším cílem je také založit pro světelný design mezinárodní platformu, protože náš český písek je pro spoustu činností moc malý.

 

Institut světelného designu, logo, zdroj: www.divadloponec.czInstitut světelného designu, logo, zdroj: www.divadloponec.cz

Co vás vedlo k jeho založení?

Pracoval jsem v letech 2006 a 2007 na Pražském Quadriennale v hlavním manažerském týmu a fascinovalo mě, co všechno se dá se světlem dělat, ptal jsem se, jak je možné, že u nás nikdo nic takového nedělá a neumí. S cílem tuhle situaci změnit jsme zakládali Institut světelného designu. Od jeho založení jsme realizovali asi 120 workshopů se světovými jmény. Byl u nás třeba Michael Simon, který dlouhá léta spolupracuje s Jiřím Kyliánem (přední český taneční choreograf, pozn. red.), A. J. Weissbard, který pracuje s Robertem Wilsonem (světově proslulý režisér, scénograf a light desginér, pozn. red.) nebo Nick Moran, ten dělal světla třeba pro koncerty Rolling Stones. Na Institut jsme navázali mnoho kvalitních lektorů jak ze zahraničí, tak z Čech.

Institut světelného designu, workshop Michael Simon, listopad 2011, zdroj: www.svetelnydesign.czInstitut světelného designu, workshop Michael Simon, listopad 2011, zdroj: www.svetelnydesign.cz

Jakou tradici má české světelné umění?

Tradice světelného umění u nás je poměrně řídká. Velkým jménem v naší historii světelného umění je Josef Svoboda, on byl skutečně geniálním scénografem a architektem. Kromě něj u nás tímto směrem za komunismu moc jiných nešlo, pokud vím. Se světlem různými způsoby pracovali třeba Stanislav Zippe, Vratislav Karel Novák (autor Metronomu na pražské Letné, pozn. red.) nebo Václav Cígler. Po revoluci se ve vizuálním umění začíná práce se světlem objevovat častěji, třeba u umělců zaměřených na současné umění, instatalace nebo koncept. Například Krištof Kintera občas pracuje se světelnými objekty. Práce s novomediálními nástroji pak přichází s nástupem internetové nebo elektronické generace. 

Jak to u nás vypadá dnes?

V současnosti u nás není mnoho tvůrců, kteří by se třeba videomappingu chtěli věnovat na špičkové úrovni srovnatelné se světem. Je to pochopitelné, jsme malá země a tato disciplína je velice mladá.

Kde v Evropě má světelné umění/light design silné postavení?

Nedá se říci, že by existovala nějaká světelná velmoc. Většina ze světově proslulých umělců má globální charakter. Ovšem hodně inspirativních umělců žije v Británii, ve Francii nebo v Belgii. V současnosti také obeznámenost s novými technologiemi postupuje na východ, inovativní počiny přicházejí třeba z Ruska. Na SIGNALu letos budeme mít 3D projekci turecké skupiny OUCHHH nebo maďarského průkopníka videomappingu Lászla Bordose.

Fotografie (8)

Město – světlo – umění
Knihy

Město – světlo – umění

Petra Zacpalová - 27. 2. 2013

Lampy, reflektory a neony utvářejí identitu velkoměsta, svým osvětlením v něm narušují hranici mezi dnem a nocí, nadzemním a podzemním prostorem. Kniha Město=Médium reaguje na tento městský vizuální fenomén a mapuje...

Italská média už nyní doporučují český pavilon na EXPO 2015
Výběr zpráv odjinud

Italská média už nyní doporučují český pavilon na EXPO 2015

Anežka Adamíková - 16. 1. 2015

Živý les, interakce, která vyžaduje návštěvníkovu neaktivitu a kombinace designu, hi-techu, softwaru, jemné optiky, robotiky a botaniky.

Další články

Osamu Okamura o reSITE
Rozhovory

Osamu Okamura o reSITE

Tomáš Čech - 23. 5. 2016

Již popáté přijedou do Prahy řečníci z celého světa, aby diskutovali o městě, jeho podobách, jeho rozvoji. Letošní ročník festivalu reSITE s podtitulem Města a migrace bude zkoumat fenomén příchodu nových obyvatel a...

 Bořek Šípek aneb od citu k emocím
Ostatní

Bořek Šípek aneb od citu k emocím

Alena Štěrbová - 20. 5. 2016

Bořek Šípek měl mnoho tvůrčích poloh. Pro mnohé známý jako architekt spojovaný s realizacemi na Pražském hradě, Václavem Havlem a 90. lety, pro jiné pedagog, designér nábytku, interiérů, kovových předmětů, keramiky či...

Posaďte se. Jsou tu židle a stolky pro Prahu
Design v praxi

Posaďte se. Jsou tu židle a stolky pro Prahu

Eliška Svobodová (Material Times) - 18. 5. 2016

„Prostě jsme zajeli do obchodu, koupili levný zahradní nábytek a ten rozmístili na pěší zónu. Bylo to strašně jednoduché, levné a efektivní,“ nechala se během loňského festivalu reSITE slyšet Janette Sadik-Khan, která v...

Young Package vyhlaseni

Pro firmy

Hledáte designéra?
Hledáte designéra ke spolupráci? Vybereme, poradíme, připravíme zadání.

Dáme o vás vědět
Potřebujete představit svoji technologii, materiál, soutěž, produkty? Vytvoříme kampaň na míru.

Proč design
Publikace, která vám otevře dveře ke spolupráci s designéry. Ke stažení zdarma.

BMW