Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Vítězný návrh nového pražského zastávkového přístřešku od studia Olgoj Chorchoj, zdroj: IPR Vítězný návrh nového pražského zastávkového přístřešku od studia Olgoj Chorchoj, zdroj: IPR

Praha bude mít nové zastávkové přístřešky od studia Olgoj Chorchoj. Jak moc jsou originální?

Pražský Institut plánování a rozvoje postupně proměňuje veřejný prostor hlavního města. Vybral nový mobiliář, na jaře začal soutěžit podobu zastávkových přístřešků a zábradlí. Když na konci listopadu vyhlásil studio Olgoj Chorchoj vítězem, přišla vlna gratulací nejen jim, ale i všem ostatním účastníkům. Objevily se ale otázky, jak daleko sahá přípustná míra inspirace, jak vnímat podobnosti.

„Zadáním bylo navrhnout takový přístřešek, který je funkční, kvalitní, reprezentativní a má univerzální a nadčasový design,“ tak zní ambice Institutu. Z původních 13 přihlášených návrhů bylo porotou vybráno 6 nejkvalitnějších prací, které prošly v průběhu roku dopracováním a následně opětovným posouzením. Jako návrh nejpropracovanější zvolili členové komise řešení čtveřice Michal Froněk, Jan Němeček, Aleš KachlíkMartin Klanica. Proč? Co je na jejich návrhu nejlepší?

Porota práci oceňuje za „estetické, až poeticky výrazové řešení, které se svým designem spojujícím tradici a současnost dobře integruje do pražské atmosféry a kontextu. Pozitivně je hodnocena komplexnost modulové řady, přehlednost, variabilita a komfort. Potvrzuje to i člen poroty, architekt a designér Jerry Koza a dodává: „Vypíchl bych možnost průchodu skrz zadní stěnu v případech, kdy je konstrukce přístřešku dlouhá nebo je to jinak dopravně potřebné.“ Ztotožňuje se i s vhodností pro prostředí hlavního města. „Díky své utilitárnosti, špetce romantičnosti a eleganci návrh studia Olgoj Chorchoj nejvíce zapadá do pražského kontextu.“

Vítězný návrh nového pražského zastávkového přístřešku od studia Olgoj Chorchoj, zdroj: IPRVítězný návrh nového pražského zastávkového přístřešku od studia Olgoj Chorchoj, zdroj: IPR

Oceněny byly i další návrhy v pořadí Studio Herrmann & Coufal, Divan design, Bittercraft&Com, vin vin studio a dvojice Pavla Hradilová a Nela Lišková. I oni přijímali gratulace, na prvně jmenované se ale obraceli lidé také s jinými dotazy. „Děkujeme všem za gratulace k soutěži na novou pražskou zastávku. Dostáváme však otázky od veřejnosti, zda-li je možné, že náš minulý návrh posloužil jako silná inspirace k současnému vítěznému návrhu,“ komentovali situaci Eduard Herrmann a Matěj Coufal. V roce 2015 se zúčastnili ateliérové soutěže na pražské UMPRUM a se svým návrhem vyhráli. Na konzultacích studentských projektů se tehdy podílel i David Karásek. „Na Vysoké škole uměleckoprůmyslové jsem konzultoval všechny studentské práce, které pro školní soutěž vznikly. Postupně se vybíraly návrhy k dalšímu rozpracování, až vzešel vítězný projekt. Všichni dohromady jsme strávili hodiny diskuzemi, nejvíc pochopitelně finální projekt. Sám jsem skicoval spolu se studenty různé varianty řešení, výsledek je produktem debat práce a uvažování mnoha lidí.“ Eduard a Matěj uspěli s řešením, které je po prvotním dojmu velmi podobné vítěznému návrhu Olgoj Chorchoj.

Návrh dvojice Herrmann & Coufal z roku 2015, zdroj: Herrmann & CoufalNávrh dvojice Herrmann & Coufal z roku 2015, zdroj: Herrmann & Coufal

Na otázku, jak výsledky soutěže vnímají, odpověděli Eduard Herrmann a Matěj Coufal jednoznačně: „Vítězný návrh je kvalitní. Soutěžili jsme ve vybrané společnosti skvělých designérů a respektujeme výběr poroty,“ a zároveň vysvětlil, proč jejich práce oceněná druhou cenou byla jiná, než 4 roky starý projekt z doby studií. „V roce 2015 jsme měli podobný návrh, se kterým jsme se nakonec rozhodli nesoutěžit. Cítili jsme v návrhu jisté nedostatky, kterým jsme se v našem novém konceptu chtěli vyhnout.“ Porota vnímala jejich přístup pozitivně. Ocenila jej 2. místem, ale na vítězství to nestačilo.

2. místo: návrh studia Herrmann & Coufal, zdroj: IPR2. místo: návrh studia Herrmann & Coufal, zdroj: IPR

Svůj vlastní přístup k návrhu vysvětlilo i studio Olgoj Chorchoj. „Náš tým pracoval s organickým tvaroslovím, ale velmi tradiční metodou bez expresivních prvků. Snažili jsme se o přístup, který je inspirován například klasickou parkovou lavičkou, u zastávek jsou to především ladně tvarované nábytky ze šedesátých let,“ říká Michal Froněk. Zároveň poukazuje na principy, které od sebe návrhy odlišují a reaguje tak na námitky přílišné podobnosti. „Když posoudíte výrazně tvarovaný prvek přechodu nohy a nosníku střechy zastávek dua Herrmann a Coufal, který je velmi expresivní, a našeho celkem triviálního, ale funkčního nosníku, tak uvidíte propastný rozdíl v estetice obou návrhů.“

Takřka identické řešení výrazných prvků, které k sobě návrhy vizuálně přibližují, považuje za jediná logická a z velké části dopředu daná: „Pásový LED panel, který je u obou návrhů, je podle nás jediné logické správné řešení informačního systému (dle přání DP má přesně dané rozměry vzhledem k formátům použité technologie). Jinak téměř vše bylo dáno zadavatelem soutěže.“ Aleš Kachlík, který se také podílel na vítězném návrhu dodává, že podobnosti jsou rovněž dány snahou o kontinuitu, která je pro oba diskutované návrhy společná. „Prosbou zadavatele bylo dodržet systém kotvení stávajícího řešení. Za nás tento bod dával velký smysl, protože ani nechceme popřít kontinuitu k stávajícím přístřeškům, ale především nám přijde vhodné zjednodušit celý proces výměny zastávek bez nutnosti překopávat základy ve frekventovaném centru Prahy.“ Zároveň odkazuje, že tedy logicky nejde o návaznost na návrh Eduarda Herrmanna a Matěje Coufala z roku 2015, ale o respektování designu Normana Fostera, který dnes používá firma JCD. David Karásek, zakladatel firmy mmcité1, se kterým byl projekt průběžně konzultován pak rovnou říká, že „zadání bylo natolik konkrétní a vztažené ke stávajícímu stavu, že projekt byl v podstatě skoro redesignem současných řešení.

Vítězný návrh nového pražského zastávkového přístřešku od studia Olgoj Chorchoj, zdroj: IPRVítězný návrh nového pražského zastávkového přístřešku od studia Olgoj Chorchoj, zdroj: IPR

Pohledy jednotlivých autorů doplňuje i komentář Jerryho Kozy. „Navázat na dnes používaný mobiliář nebylo jednoduché, laťka je díky návrhu Foster and Partners a práci architekta Jiřího Špačka nastavena velmi vysoko. Jako porota jsme vybírali nejlepší návrh z odevzdaných a následně v druhém kole rozpracovaných projektů. Jde o komplexní věc, ne jen o jeden přístřešek. Celá modulární stavebnice musí fungovat v různorodém prostředí Prahy.“ Aby nebyli dotazování jen designéři se soutěží spojení, Czechdesign oslovil i polského designéra Macieje Chmaru, se kterým jsme v roce 2017 vedli rozhovor a který má o českém designu to nejlepší mínění. „Je to velmi těžká otázka s nejednoznačnou odpovědí. Podobnosti se vždy posuzují obtížně a navíc zastávkové přístřešky jsou obecně vždy velmi podobné a mnoho se neliší.“ Jako vnější pozorovatel Maciej vnímá, že „podobnosti jsou samozřejmě viditelné a základní koncept se zdá stejný. Práce se pak liší v detailech .  Oba dotázaní se pak shodují v jednom. „Nejsme v takové pozici, aby nám příslušelo posuzovat tyto aspekty.“ Kdo ale má být arbitrem? Kdo může rozhodnout, zda je podobnost daná nezávislou volbou stejného konceptu a nebo inspirací? A kdo má následně říci, že případná inspirace je v pořádku a nebo za hranou? Olgoj Chorchoj je v situaci, kdy se tyto otázky nabízí, jelikož je jasné, že projekt dua Herrmann a Coufal z roku 2015 znají. Michal Froněk a Jan Němeček jsou pedagogové pražské UMPRUM.

Vítězný návrh nového pražského zastávkového přístřešku od studia Olgoj Chorchoj, zdroj: IPRVítězný návrh nového pražského zastávkového přístřešku od studia Olgoj Chorchoj, zdroj: IPR

Zúčastněným jsme položili i otázku obecnou, a to jak vnímají hranici přiměřené a přehnané inspirace. „Otázka podobnosti je velmi citlivé a křehké téma,“ přiznává Eduard Herrmann. „Kde je ale hranice? Toť otázka. Pro všechny je to etický hlavolam. Každý má svého ježka v kleci!“ Jan Němeček, spoluautor vítězného návrhu a profesor UMPRUM, dodává: „Typologicky je si mnoho zastávek velmi podobných z důvodů stejných ergonomických, funkčních, statických a legislativních požadavků – liší se v detailech, které jsou ale velmi důležité. A tím nemám na mysli drobné rozdíly v rozměrech, ale tvaroslovné principy především přechodových uzlů.“

Aleš Kachlík pak přidává svůj názor považující inspiraci za nezbytnou a užitečnou pro všechny. „Hledání podobností v designu je v samotném principu tohoto oboru tak trochu nesmysl a popíraní evoluce. Při navrhování vycházíte, byť i nevědomky, z každé již vytvořené práce a každá nová by neměla být horší než ta předchozí. Pokud je ale něco už navrženo správně, tak nemá smysl to dělat jinak.“ Eduard Herrmann s Matějem Coufalem pak ještě doplňují: „Inspirace je přirozená a vnímáme ji spíše pozitivně, jestliže projekt posouváme za další hranice poznání.“ Kde je ale zmiňovaná hranice? Jaký je rozdíl mezi respektováním obecných principů a užitím autorského díla. Není možné pořad dokola vynalézat kolo, ale není možné vše dosud navržené brát jako neomezený základ a zdroj dalšího vývoje.

Vítězný návrh nového pražského zastávkového přístřešku od studia Olgoj Chorchoj, zdroj: IPRVítězný návrh nového pražského zastávkového přístřešku od studia Olgoj Chorchoj, zdroj: IPR

Není pochyb, že za vyhlášenými výsledky stojí porota, ve které jako odborníci zasedli i Anna Marešová nebo Claude Brulhart, designér města Ženeva pro mobiliář a veřejný prostor. K jejich rozhodnutí odkazuje i zadavatel, Institut plánování a rozvoje, jehož práci na přípravě a průběhu soutěže společně oceňují účastníci i členové poroty, a se slovy Marka Váchy ujišťují: „Vzhledem ke složení mnohačlenné odborné poroty jsme přesvědčeni, že rozhodnutí o výběru bylo velmi dobře posouzeno a zváženo. IPR bude dále postupovat v přípravě realizace prvků, diskuzi vnímáme zejména na sociálních sítích.“ A bylo by škoda, kdyby tomu bylo jinak. Jednotný mobiliář, jednotné řešení detailů veřejného prostoru, je cesta správným směrem.

Jestli otázky, které veřejnost klade, povedou k širší diskuzi na téma inspirace v designu, ukáže až čas. Hledat exaktní pravidla a hranice v kreativním prostředí není cestou vpřed, vést smysluplný dialog nás ale může posunout. A Jerry Koza ještě podotýká: „Myslím, že si to musí autoři případně vyříkat mezi sebou.“ Pokud si design jako profese dokáže tyto konflikty přetavit ve vlastí vývoj, bude to jenom dobře. Získá tím respekt a ten potřebuje v českém prostředí dvojnásob. Czechdesign snad této diskuzi poskytl prostor aspoň částečně. Nyní nezbývá než si přát, ať veřejný prostor Prahy získává co nejkvalitnější prvky, ať všem uživatelům slouží bez kompromisů praktických i teoretických.

Galerie

Další články