Výstava studentských prací Dirty Sellouts. Zdroj: Prague College. Výstava studentských prací Dirty Sellouts. Zdroj: Prague College.

Prague College se loučí s mladými zaprodanci

Máme za sebou další akademický rok. Teď je právě ten nejvyšší čas na silný koktejl z čerstvých závěrečných prací, než vzpomínky na ně roztají jako led v osvěžujících nápojích. Pokud se sami řadíte mezi absolventy, vychutnejte si alespoň krátkou sladkou chvilku radosti, že máte vše hotovo. Až pak přijde čas přemýšlet, jak si najít práci v oboru, aniž by se z vás stali špinaví zaprodanci. I to vrtalo hlavou studentům z Prague College, když dávali dohromady výstavu „Dirty Sellouts“.

„Přijde nám skvělé, když studenti přistupují k vybranému tématu ze všech stran a zaujmou k němu kritický přístup. Podle mě by se studenti měli víc vyjadřovat k věcem kolem sebe. Čím dál víc nás zajímá, jak grafický design funguje, jak komunikuje, jaký má dopad. Je to něco, co bychom chtěli do budoucna víc akcentovat. Možná, že výsledky pak nebudou vypadat jako grafický design tak, jak ho známe, tedy čistý a vyvážený. O to ale budou snad nápady zajímavější, silnější nebo bláznivější,“ uvedl výstavu Ondřej Fučík, který se studenty konzultuje jejich závěrečné projekty.

Čerství absolventi Prague College: Zdroj: Prague College.Čerství absolventi Prague College: Zdroj: Prague College.

Na Prague College jsou studenti grafického designu vedeni k tomu, aby si nejprve stanovili jasný cíl a obsah projektu. Teprve poté začnou hledat správné médium a formu, jejímž prostřednictvím chtějí své téma zpracovat.

Neměly by tu tedy vznikat hezké bezobsažné věci, na kterých stačí začít pracovat pár dní před odevzdáním. Mladí designéři se zkušeností s kritickým přístupem a pevně danými termíny teď stojí na prahu prázdnin a skutečného světa, ve kterém se někdo umí prodat a jiný zaprodat. Jakou cenu letos měly bakalářské práce studentů grafického designu?

REBECA WIDERA

Rebecca Widera se pod vedením Petra Knoblocha rozhodla vytvořit vizuální identitu pro sérii pop-up událostí, které by měly spustit společensko-kulturní dění ve vybrané lokalitě. Podle tohoto konceptu by kdokoli mohl využít příležitosti uspořádat akci ve veřejném prostoru, ať už by to bylo hudební či taneční vystoupení, workshop nebo večeře pod širým nebem.

Tomu odpovídá i komunikační kanál, který lze upravovat podle toho, na jaké smysly daná událost působí, a čím si získává diváky a návštěvníky. Tak trochu zvrhlý růžový vizuál stojí na jednoduché symbolice a autorčiných fotografiích – sama se nabarvila a nafotila tak, aby se lesklé smyslové orgány mohly objevit na plakátech, ale i na sociálních sítích a v animovaných videích.

Výsledkem je povedený projekt, za kterým je vidět dlouhodobý kreativní proces i touha zasáhnout do veřejného života.

Rebecca Widera: Sugo Pop Up. Zdroj: Prague College.Rebecca Widera: Sugo Pop Up. Zdroj: Prague College.

Rebecca Widera: Sugo Pop Up. Zdroj: Prague College.Rebecca Widera: Sugo Pop Up. Zdroj: Prague College.

DAVID HOLZMANN

Série knížek od Davida Holzmanna na výstavě představovala ten nejkritičtější pohled na dnešní svět. Výsledek je svým tématem i provedením silně aktuální, což by mělo platit pro studentské práce obecně (kdy, když ne teď?). Autor z velké části pracuje s vlastními fotografiemi, v nichž využívá podobnosti věcí i jejich bizarní kontrasty. Prostřednictvím koláží nebo jednoduchých, takřka reklamních, fotografií se vyjadřuje k tématům komunikace, konzumace, srovnání a změny.

Nejzábavnější je kniha věnovaná konzumaci, v níž se stírají rozdíly mezi spotřebou potravy, energie nebo informací, které dnes proháníme tělem bez ohledu na to, co v nás zanechají. Denní menu tentokrát nabízí tenisky zavázané špagetami a volské oko servírované na horkém telefonu, mezi ingrediencemi najdete umělou příchuť i hořkou pachuť.

Série knih Davida Holzmanna. Zdroj: Prague College.Série knih Davida Holzmanna. Zdroj: Prague College.

IEVA OZOLA

Ieva Ozola došla k závěrečným prezentacím i se zlomenou nohou a navíc přišla se zcela novým vizuálním stylem, který nijak nepřipomíná ilustrátorčiny rozvolněné kresby. Norsko-lotyšská autorka se tentokrát nechala inspirovat jednohlavými mariášovými kartami, které nazvala jednoduše „prší“.

Motivem karet se staly české národní parky, mezi přírodními tvary byste ovšem marně hledali jakékoli zaoblení. Ilustrace a barevná paleta jsou navíc přísně konzistentní tak, aby bylo zřejmé, že každá karta patří právě do tohoto balíčku.

Přidejte si k tomu ještě Braillovo písmo a dárkovou dřevěnou krabičku a máte před sebou závěrečnou práci, která má všechno a ještě trochu navíc. 

Ieva Ozola na vernisáži. Zdroj: Prague College.Ieva Ozola na vernisáži. Zdroj: Prague College.

Ieva Ozola: Prší. Zdroj: Prague College.Ieva Ozola: Prší. Zdroj: Prague College.

REBECCA ELISA GRZESZIK

Projekt Frames sleduje pražský vnitroblok tak, jak ho zná asi většina nájemníků v centru města. Rebecca Elisa Grzeszik ze svého balkónu pozorovala, co se děje v okolních oknech, a svým představám o životech v cizích bytech dala podobu kreseb a animací.

Zvukový podkres vytvářejí nahrávky přímo ze dvora a nejrůznější šumy a doznávající hra na violu dotváří portrét místa, kde studentka strávila nesmírně tvůrčí i zábavnou část svého života.

Nečekejte Hitchcockovo Okno do dvora, Frames jsou uklidňujícím pozorováním života, který nemusí být pořád plný napínavých příběhů a dramatických konců.

Rebecca Elisa Grzeszik: Frames. Zdroj: Prague College.Rebecca Elisa Grzeszik: Frames. Zdroj: Prague College.

LAURA SOPHIE ENGESER

Studentka z Mnichova své pražské studium zakončila knihou o prázdných budovách, jejichž popisy a fotografie uzavřela do knižní podoby ve spolupráci s Barborou Toman Tylovou.

Analogové fotografie opatřila vlastními texty, interiéry budov, do kterých se jí podařilo dostat, schovává v důmyslných „vyklápěčkách“, a vyšetřila tak chátrající srdce města, které staví svůj obraz na historickém lesku.

Práce na knize s sebou navíc přinesla celou řadu překvapení a dobrodružství, což ji činí takřka dokonalým projektem spojujícím poetickou osobní rovinu se zásadním společenským tématem.

Laura Engeser a prázdné pražské domy. Zdroj: Prague College.Laura Engeser a prázdné pražské domy. Zdroj: Prague College.

JANA KRCHOVÁ

Jana Krchová vytvořila papírenskou sadu pro rodinné oslavy, na které autorka už dříve s radostí vyráběla osobní přání, dárkové papíry a další drobnosti. Studentka dokázala za pouhé dva měsíce vytvořit kompletní sadu ve zcela profesionálním provedení, včetně balení i vlastní značky.

Přání jsou vytištěná na risografu, což je málo rozšířená technika digitálního tisku, který svým vzhledem může připomínat sítotisk, ale vznikl v 80. letech v Japonsku jako levnější varianta kancelářského tisku. Obrázky vytištěné na risografu jsou typické svými tlumenými barvami, které úplně neevokují precizní dokonalost japonské korporace, o to zajímavěji ale působí na dnešní mladé oko.

Papírenská sada může být zároveň něžným symbolem vzdoru proti systému, když si studentka svůj projekt prosadila navzdory výtkám, že hezká obálka nemá dostatečnou hloubku na to, aby dokázala změnit svět k lepšímu. V tuto chvíli nedokážu říct, nakolik je toto tvrzení pravdivé.

Jana Krchová: nej nej. Zdroj: Prague College.Jana Krchová: nej nej. Zdroj: Prague College.

Jana Krchová: nej nej. Zdroj: Prague College.Jana Krchová: nej nej. Zdroj: Prague College.

CARLA ELISABETH SCHWENK

Carla ráda pláče a je dobrá v typografii. Z těchto základních předpokladů vzešel časopis, který zkoumá původ a funkci pláče. Časopis, jehož styl zůstává i přes emotivní téma konzistentní, je výjimečný svým kvalitním a současným vizuálním jazykem, který dobře reflektuje nejrůznější podoby pláče (ač vždy mírně znepokojivé).

Kromě kreseb lidí, kteří sami publikují fotky svých ubrečených tváří, tu najdete i osobní rozhovory o pláči a jeho důležitosti v našich životech. Použité 3D tvary mimo jiné reflektují, jakou bariéru nám před očima vytvářejí slzy, skrz něž potom vnímáme svět kolem sebe. A výsledek přitom nemusí být vždycky k pláči.

Carla Elisabeth Schwenk a její časopis o pláči. Zdroj: Prague College.Carla Elisabeth Schwenk a její časopis o pláči. Zdroj: Prague College.

Carla Elisabeth Schwenk a její časopis o pláči. Zdroj: Prague College.Carla Elisabeth Schwenk a její časopis o pláči. Zdroj: Prague College.

PRIYANKA GUPTA 

Priyanka Gupta věnovala svůj projekt indickému písmu dévanágarí. Studentka svou práci konzultovala s písmaři v Indii, pracovala se zdroji, které jsou dostupné pouze v hindštině, a navíc si sehnala tradiční dřevěná pera, na jejichž tahu jsou proporce jednotlivých písmen založená.

Dotáhnout každý tah do nejmenšího detailu není práce na dva měsíce, studentka si přesto dokázala vystavět silné základy, na kterých může stát celý chrám jménem Dévanágarí.

Priyanka Gupta: písmo dévanágarí. Zdroj: Prague College.Priyanka Gupta: písmo dévanágarí. Zdroj: Prague College.

Priyanka Gupta: písmo dévanágarí. Zdroj: Prague College.Priyanka Gupta: písmo dévanágarí. Zdroj: Prague College.

DORA IVANOVA

Dora Ivanova se ve své práci vrací k hudebním albům, která ji v životě ovlivnila. Už jako dítě chodila s rodiči na rockové koncerty a vyrůstala s klíčovými hudebníky, kteří zažívali období své největší slávy od 60. do 80. let.

Výsledkem je hudební a obrazový průvodce jejím světem, který svou estetikou sám odkazuje na uplynulá desetiletí. Ač se jedná o silný osobní projekt, který může být těžko srozumitelný pro cizí pozorovatele, skrývá se za ním zajímavý tvůrčí proces, z nějž cítíte důvěrně známý rytmus.

Dora Ivanova: hudba vs. kniha. Zdroj: Prague College.Dora Ivanova: hudba vs. kniha. Zdroj: Prague College.

Zatímco čerství absolventi teď zvažují, odkud vedou cesty z Prague College či z Prahy jako takové, my zkoušíme předjímat, o kom v následujících letech ještě uslyšíme. Kolik studentských duší je právě na prodej?

Studenti na dvoře v Biskupském dvoře. Zdroj: Prague College.Studenti na dvoře v Biskupském dvoře. Zdroj: Prague College.

Galerie

Další články