Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Jan Boelen. Zdroj: Dezeen Jan Boelen. Zdroj: Dezeen

Používání recyklovaného plastu v designu je „bullshit“, říká kurátor istanbulského bienále Jan Boelen

„Designéři, pokud chtějí omezit znečištění, by měli přestat používat recyklované plasty a místo toho začít používat bioplasty z přírodních materiálů, jako jsou například řasy,“ tvrdí kurátor Bienále istanbulského designu, Jan Boelen. Boelen označil trend výroby produktů z recyklovaných plastů za „bullshit“ a prohlásil, že to vedlo k většímu nárůstu fosilních polymerů. „Opravdu si myslím, že je to bullshit,“ řekl Dezeenu. „Je to k ničemu. Vůbec to neřeší ten fundamentální problém, který máme.“

Boelen se k tomuto problému vyjádřil během Bienále istanbulského designu, které proběhlo na podzim 2018. Akce se konala v době narůstajícího zájmu designerů o práci s odpadovými materiály, které zahrnují také plasty z oceánu a zachráněné lahve.

Mnozí mladí designéři zastávají názor, že užívání recyklovaných plastů bude brzy „jedinou volbou“. Na to ale belgický kurátor namítá, že recyklace pomáhá podpírat plastovou ekonomiku, spíš než že by poskytovala životaschopné  řešení enviromentálního znečištění.

„Recyklace se stala odvětvím mocného plastového průmyslu,“ říká Boelen a vysvětluje, proč tento koncept uspěl v médiích, politice a ve světě designu.

Recyklace „nás zbavuje viny“

„Mnoho obchodníků o to má samozřejmě zájem. Je to byznys. Je to jednoduché. Zprošťuje nás to viny,“ soudí Boelen. „Nastavili jsme šílený systém na to, abychom odpadky nasbírali a znovupoužili, ale tento systém teď musí být také realizovatelný. Takže my sice stavíme systémy, které by teoreticky měly problém řešit, ale místo toho vytváří nový problém.“

„Potřebujeme systematickou změnu,“ pokračuje Boelen. „Měli bychom změnit, jaké materiály používáme, jak je zpracováváme a na co je používáme, vlastně všechno by se mělo změnit.“

Nizozemští  designéři  Eric Klarenbeek a  Maartje Dros vyvinuli bioplasty z řas. Zdroj: DezeenNizozemští designéři Eric Klarenbeek a  Maartje Dros vyvinuli bioplasty z řas. Zdroj: Dezeen

 A School of Schools aka Istanbulské designové bienále (letošní název pro tuto akci) představuje šest výstav umístěných v kulturních institucích v centru turecké metropole. Ty zkoumají, jakými neformálními cestami se mohou školy vypořádat s problémy plastů anebo narušit zastaralý systém s pomocí designu. Témata zkoumala celkový čas výroby, základní standardy a kvality, a také rozličné materiály.

Jeden projekt například ukazuje, jak bioplasty pocházející z řas mohou nahradit tradiční plasty. Projekt od designerů Erica Klarenbeeka a Maartje Dros pro výzkumnou nadaci Atelieru Luma ukazuje, jak řasy mohou být smíchány se škrobem, a tak vytvořit univerzální rozložitelný materiál.

Řasy odbourávají skleníkové plyny

Řasy, které až doposud byly vnímané jako invazivní druhy, jsou výživný a úplně kompostovatelný materiál, který „odsává“ oxid uhličitý z atmosféry.

„Řasy můžeš najít všude na světě,“ prohlásil Boelen, který je také umělecký ředitel nadace Atelier Luma, sídlící v Arles ve Francii. „Existuje více než sto tisíc druhů řas. Rostou velice rychle. Můžeš je zpracovávat a v kombinaci se škrobem vytvářet bioplasty. Můžeš to vytisknout ve 3D, můžeš tam nastříknout plíseň a pak z toho udělat textil.“

Řasy jsou ale jen jeden z materiálů, které mohou být použity na výrobu bioplastů. Minulý týden, na londýnském festivalu designu, designéři z Crafting Plastics Studia odhalili Nuatan, který je vyroben z kukuřičného škrobu, cukru a použitého kuchyňského oleje.

Přesto řasy, které rostou ve vodě, mohou představovat lepší volbu, protože k jejich vzniku není třeba zemědělská půda potřebná na vypěstování syrového materiálu.

„Zmenšíš tak produkci jídla,“ soudí Boelen. „Je lepší používat řasy. Musí to být bráno vážně.“

Materiálové laboratoře potřebují nakopnout

Migrační testy, které určují, jestli nový materiál může být bezpečně použit k balíkování jídla, podporují bioplasty z řas, řekl Boelen. Ale dodal, že materiálové testování a certifikační průmysl je obecně spíš proti inovativním novým materiálům.

„Existují biomateriály, které jsou velmi přístupné, ale nepasují do tradičního výrobního systému. Toto musíme rozvrátit. A k tomu ještě musíme lépe přizpůsobit zákony a certifikáty, které blokují reálnou změnu.“

Pod Boelenovým kreativním vedením Luma Atelier, součást nonprofitového uměleckého institutu Luma Foundation, zkoumá, jak přírodní zdroje, které se nachází v bažinatém přírodním parku Camargue na jihu Francie, mohou být zužitkovány na trvale udržitelné zdroje. Kromě řas tento institut ještě zkoumá, jak se sůl a odpad ze slunečnicových farem mohou proměnit ve výrobní materiál.

Také vyvíjí vlastní materiálové testy a certifikační laboratoře, které by měly pomoct překonat administrativní obtíže při schvalování nových materiálů k použití. „Normy a standardy opravdu blokují inovaci,“ povzdechl si Boelen.

„Ta plastová polívka nepůjde pryč jen proto, že se plasty recyklují,“ dodal. „Potřebujeme materiály, které jsou blíž přírodě. Tady leží řešení problému.“

Kromě své role v Bienále istanbulského designu a v Ateliéru Luma, je Boelen i ředitel magisterského programu Social design na Akademii designu v Eindhovenu v Holandsku a v neposlední řadě i uměleckým ředitelem Z33 House pro současné umění v Hasseltu v Belgii.

Článek byl převzat z Dezeenu.

Další články