Sada PLAY IN THE DARK, zdroj: Kateřina Kuchařová Sada PLAY IN THE DARK, zdroj: Kateřina Kuchařová

PLAY IN THE DARK = hra překonávající bariéry

Podle nového zákona se od září začínají společně vzdělávat děti nehledě na handicap. Kateřina Kuchařová vytvořila v rámci svého diplomního projektu herní sadu, která propojuje svět vidících a zrakově postižených dětí. Proč je důležité mluvit o tomto fenoménu zvaném inkluze a jak může design pomáhat, se dočtete v rozhovoru.

1. září 2016 vešla v platnost novela školského zákona, která zavádí nová pravidla společného vzdělávání žáků se speciálními potřebami v běžných školách. Jak tato informace souvisí s designem? Na to umí nejlépe odpovědět Kateřina Kuchařová, která se tématem inkluze zabývala ve svém absolventském projektu při studiu University of Gothenburg ve Švédsku.

Herní sadu, kterou v rámci projektu vytvořila, již podrobila testování dětmi z mateřské školky J. Ježka a dále dětmi z Montessori školky Andílek.

Sada PLAY IN THE DARK, fotografie: Petra SklenářováSada PLAY IN THE DARK, fotografie: Petra Sklenářová

Váš projekt PLAY IN THE DARK se zabývá tématem inkluze, které teď českou společností velmi rezonuje ve spojitosti s novelou školského zákona. Jak se díváte na tuto problematiku?

Osobně jsem pro inkluzi, protože vidím spíše její přínos pro všechny. Myslím si, že by individuální přístup k žákům, přicházející do škol společně s inkluzí, mohl vést k mnohem větším změnám ve školství, které jsou u nás zapotřebí.

Myslíte si, že je inkluze kontroverzním tématem?

Je určitě kontroverzním tématem v české společnosti. Když pominu finanční stránku, myslím si, že obavy z inkluze vycházejí z nevědomosti a ze strachu z neznámého. Díky svému projektu jsem více poznala problematiku z perspektivy zrakově postižených dětí a jejich života v naší společnosti. Pochopila jsem, že se musí nejen vyrovnávat s různými omezeními, která jim postižení přináší, ale také mnohdy čelí nepochopení, nepřátelskému přístupu a diskriminaci od ostatních lidí. To by se mohlo změnit, kdyby se děti už od mala učily více respektu, empatii a otevřenosti v soužití se spolužáky s různým postižením.

Může design pomáhat na poli inkluze?

Určitě pomáhat může. Při rešerších k projektu jsem se setkala s lidmi, kteří pracují se smíšenými skupinami dětí a ti se shodují v tom, že velkým problémem dětí s postižením je sociální vyloučení z důvodu obtížnější komunikace a interakce, a že čas společně strávený s ostatními při výuce nestačí. Je tedy nutné vytvářet příležitosti k setkávání dětí i mimo školu a k tomu může sloužit právě design a speciálně navržené hračky a hry.

Sada PLAY IN THE DARK, fotografie: Petra SklenářováSada PLAY IN THE DARK, fotografie: Petra Sklenářová

Proč jste se soustředila na děti se zrakovým postižením?

Před pár lety jsem ve studiu Pha pracovala na designu pojízdné „Kavárny potmě“ pro Světlušku a tento projekt mi tak nějak otevřel oči. Žijeme v kultuře, která upřednostňuje vizuální vjemy před těmi ostatními. Kavárna potmě a setkání s nevidomými lidmi mi ukázaly, že svět potmě je stejně pestrý, intenzivní a možná i více pravdivý. Věděla jsem, že chci ještě někdy s nevidomými pracovat.

Můžete popsat princip hry s kostkami ze sady PLAY IN THE DARK?

Hra s kostkami vznikla sama od sebe při testování, když děti začaly během hry kostky pojmenovávat podle toho, co jim připomínají. Příkladem může být chvíle, kdy měl asi pětiletý nevidomý Toník v rukách kostku se špičatými výstupky a řekl: „To je oheň”. Připadalo mi fascinující, že ho napadl právě oheň, který má tak neurčitý tvar a nedá se ho dotknout, aniž by se člověk spálil. Z předchozího testování se skupinou vidících dětí jsem věděla, že stejnou kostku většinou pojmenovávaly jako “hory”. To byl pro mě důležitý moment, tehdy jsem si uvědomila, že jsem objevila spouštěč komunikace, kdy si mohou obě skupiny dětí vyměňovat různé dojmy ze stejného předmětu. Navíc jsem pochopila, že vlastně pracuji s jazykem a že rozšiřování slovní zásoby v předškolním věku je velmi důležité pro obě skupiny dětí. Ze zkušenosti vím, že pro úspěch hračky a její delší životnost je obecně důležité, aby byla hračka variabilní a aby se s ní dalo hrát mnoha způsoby. Vymyslela jsem tedy scénáře pro několik dalších jednoduchých her s kostkami.

Sada PLAY IN THE DARK, fotografie: Petra SklenářováSada PLAY IN THE DARK, fotografie: Petra Sklenářová

Jaký jste použila materiál a proč?

Trh se speciálními hračkami pro zrakově postižené děti je malý a z tohoto důvodu jsou tyto hračky poměrně drahé. Proto jsem od začátku přemýšlela nad výrobou a cenou výsledného produktu. Jako materiál pro kostky jsem vybrala dřevo, protože je vcelku levné, dobře se s ním pracuje a je příjemné na dotek. Nepoužila jsem pestré barvy, ale různé druhy dřeva, protože jsem se snažila soustředit pozornost dětí na vnímání ostatními smysly - hmatem, sluchem a čichem.

Sadu PLAY IN THE DARK již testovaly samy děti. Měla u nich úspěch?

Sadu kostek jsem testovala s dětmi se zrakovým postižením i s vidícími a měla jsem velkou radost, když jsem viděla, že skutečně všechny baví. Některým se líbilo „poznávat“ a pojmenovávat abstraktní tvary jednotlivých kostek, jiné se ale rovnou pustilo do stavby snové krajiny, kde jen ono vědělo, co která kostka představuje. Obecně si myslím, že děti zaujalo, že si mohou hrát s něčím novým, s čím se ještě nesetkaly a popustit uzdu fantazii ve hře, kde není nic správně nebo špatně.

Sada PLAY IN THE DARK, fotografie: Petra SklenářováSada PLAY IN THE DARK, fotografie: Petra Sklenářová

Jaké jsou další plány s tímto projektem?

Když jsem řešila, jakým způsobem udělat kostky zajímavější pro zrakově postižené děti, uvědomila jsem si, že je také možné nad nimi přemýšlet z pohledu dítěte s jakýmkoliv postižením - a tím pádem vytvořit kostky pro všechny - ve smyslu ideje inkluze. To je ale takový dlouhodobější plán. V současné době zjišťuji jak a za jakých podmínek by bylo možné kostky vyrábět tak jak jsou a kdo by o ně mohl mít zájem.

Jste absolventkou Child Culture Design na HDK v Göteborgu ve Švédsku. Proč jste se rozhodla pro studium právě tam a můžete přinést srovnání se studiem designu v Čechách?

Child Culture Design je velmi specifický obor, který je otevřený snad jen na HDK v Göteborgu. Objevila jsem ho náhodou při návštěvě výstavy diplomních projektů v tomto městě a okamžitě mě zaujal. Bakalářské studium Designu interiéru jsem absolvovala na UJEP v Ústí nad Labem a studium Architektury na TU v Liberci. Když srovnám studium designu na švédské a české škole, musím říct, že na HDK mají zajímavě rozdělenou náplň na bakalářské a magisterské úrovni. Zatímco první tři roky studenti experimentují s materiály i technikami a studium není rozdělené na grafický nebo prostorový design, protože toto zaměření teprve hledají, magisterské studium je na HDK soustředěné spíše na koncept, kontext a otázku: Kdo je to Designer? S tímto nastavením tedy nebyl problém sejít se v mém ročníku v CCD ateliéru jak s ilustrátory, grafiky, oděvními návrháři, tak i s designery produktů a interiérů. To, že moji spolužáci pocházeli z celého světa, dávalo studiu další rozměr tím, že bylo možné srovnávat přístupy k tématům v různých zemích. Důležitým rozdílem je i fakt, že ve Švédsku mají zavedený systém studentských půjček, což znamená, že neexistuje důvod, proč nemít stoprocentní docházku ve škole, což se samozřejmě zrcadlí v kvalitě výsledků a výuky.

Máte nějaké oblíbené aktivity či centra ve světě, zabývající se odpovědným/inkluzivním designem?

Dělala jsem několik workshopů s dětmi v ISGR, což je mezinárodní škola v Göteborgu, která na svých webových stránkách přímo uvádí, že jejich cílem je inspirovat globální občany k přijetí různorodosti a poznávání světa. Studuje zde i mnoho dětí rodičů, kteří se často stěhují za prací. Chodí sem tedy děti z celého světa. I proto tu mají několik zvláštních pravidel, například děti mění každý rok třídu a spolužáky. Učitelé jsou tu velmi otevření novým učebním postupům, které neustále vylepšují a děti tu mohou studovat svým vlastním tempem i formou.

Galerie

Další články