Jiří Zavadil, ředitel české pobočky společnosti Vitra. Foto: Michal Hančovský. Jiří Zavadil, ředitel české pobočky společnosti Vitra. Foto: Michal Hančovský.

Plagiátorství je ve světě designu běžné. Jak s ním bojuje Vitra?

Švýcarská značka Vitra se letos zaměřuje na problematiku plagiátorství svých výrobků. S ředitelem české pobočky Jiřím Zavadilem jsme si povídali o tom, jak velký problém je kopírování designových produktů, jak se dá řešit a jak se pozná, že kupujete padělek. Zároveň jsme se ale dozvěděli, jak důležité je porozumění mezi designérem a výrobcem a jak dlouho může trvat vývoj některých ikonických kusů nábytku.

Jak velký problém jsou pro Vitru kopie jejích produktů?

Obrovský. Na jednu stranu s nadsázkou říkáme, že když vás lidé kopírují, znamená to, že děláte věci dobře. Na druhou stranu nás to stojí hodně peněz, dělali jsme si průzkum, podle kterého připadá na plagiáty asi 5 % z celosvětového prodeje našich produktů, což jsou miliónové sumy. Navíc to kazí dobré jméno výrobce – když si někdo koupí kopii, která se mu potom doma rozpadne, je zákazník nepřímo naštvaný i na nás. Bohužel se také stává, že si lidé v dobré víře, že si kupují originál, nakonec pořídí levnou napodobeninu.

Je to téma, která teď Vitra řeší na mezinárodní úrovni? Máte danou nějakou globální strategii?

Ano, máme daný společný postup. Snažíme se o dlouhodobou osvětu společnosti o tom, jaký je rozdíl mezi originálem a kopií. Když se bavíme o výtvarném umění, je zřejmé, že například sochař vytvoří jen jednu sochu, která je originál. Industriální design je ale specifický v tom, že vznikne prototyp, který je následován masovou výrobou dalších originálů. Prodejci kopií se snaží argumentovat tím, že prototyp je tím jediným originálem a cokoli dalšího už je reprodukce. Originalita výrobku ale spočívá ve spolupráci výrobce a autora, kteří daný produkt společně vytvořili, investovali do něj svůj čas i energii a brali na sebe riziko, že produkt nemusí být úspěšný. Až ve chvíli, kdy produkt získá status bestselleru, stává se kopírovatelným. Někdo pak hotový design jen ukradne a snaží se na něm vydělat, aniž by do produktu sám cokoli investoval. Ve snaze vydělat co nejvíce peněz navíc ani nepoužívá kvalitní materiály a technologie.

My se proti plagiátorství snažíme bojovat právě tímto vysvětlováním, tady v Česku spolupracujeme s různými institucemi jako je například Designblok, který jsme kdysi spoluzakládali, kde se scházejí lidé, kteří design vnímají a seznamují se zde s originály. Je to dlouhodobý proces, ale situace u nás se postupně zlepšuje. Věřím, že když si dnes někdo chce koupit Vitru, najde si ji a nekoupí si kopii. Ale stejně, jako budou pořád lidé, kteří si budou kupovat kopie značkových kabelek nebo hodinek, jsou i lidé, kteří si budou chtít koupit kopie našich výrobků, místo aby zvolili originál za nižší cenu od jiného výrobce.  

Jiří Zavadil před altánem Šiška (Jerry Koza, Adam Jirkal z ateliéru SAD). Foto: Michal Hančovský.Jiří Zavadil před altánem Šiška (Jerry Koza, Adam Jirkal z ateliéru SAD). Foto: Michal Hančovský.

A co zákazníci, kteří si chtějí koupit originál, ale nejsou si jistí, jestli ho poznají?

Každý výrobek má na sobě detaily, které značí, že se jedná o originální kus a nikoliv kopii. V první řadě jsou to samozřejmě použité materiály, což u řady produktů může být zřejmé na první pohled. U plastových židlí je dále možné se řídit vyraženým logem nebo podpisem autora u paty nebo sedací části židle. Podobných  prvků a označení je víc, člověk ale musí vědět, co hledá a jak si originál ověřit u konkrétního výrobku. Návody, jak poznat u každého produktu originál, se dají najít i na internetu, ale nejjednodušší je zeptat se přímo u nás v pobočce Vitra Koncept v Karlíně nebo našich obchodních partnerů, jako jsou Konsepti, Designpropaganda a jiní prodejci.

Jiří Zavadil. Foto: Michal Hančovský.Jiří Zavadil. Foto: Michal Hančovský.

Jaké vaše produkty se nejvíce kopírují?

Poslední dva roky se nejvíce objevují kopie jednoho produktu, Eames Plastic Side Chair DSW, co vypadá trochu jako tramvajová židle. Když jsme ji zde uvedli poprvé asi před deseti lety, nebyla nijak zvlášť úspěšná – všichni v ní právě viděli tu tramvajovou stoličku. Nicméně pak se stala bestsellerem a začala se také kopírovat. Je to dané také její jednoduchostí – čím je produkt jednodušší ke zkopírování, tím více se prodává. Zaznamenali jsme také kopie jiných slavných křesel, ale když je křeslo z litého hliníku a velmi kvalitní kůže, levná kopie se pozná podle použitého materiálu, zatímco u plastové židle to nemusí být tolik vidět.

Eames Plastic Side Chair DSW. Zdroj: Vitra.Eames Plastic Side Chair DSW. Zdroj: Vitra.

Stává se vám, že vidíte kopie v kavárnách nebo jiných veřejných prostorech?

Bohužel ano. Někteří prodejci dokonce používají naše produktové fotografie a své židle prezentují jako originály. Když pak přijdu do kavárny, kde mají kopie našich židlí, stává se mi, že buď provozovatel neví, že se jedná o kopii, nebo jsou to nadnárodní řetězce, jejichž centrála nákup kopií normálně schválila. Například v Anglii nebo v Itálii nejsou autorská práva tak dobře ošetřená jako u nás a pokud má řetězec sídlo v některé z těchto zemí, majitel firmy nákup kopií nevnímá jako problém, protože nejsou trestně stíhatelní.

My v první řadě bojujeme proti obchodům, které kopie oficiálně prezentují. Ale nejsnáze se kopie prodávají přes internet, cesta výrobku k zákazníkovi se strašně zkrátila a zjednodušila. To řešíme skutečně dennodenně, ale je to trochu jako boj s větrnými mlýny. Existují servery, které vypadají jako české, ale pak zjistíte, že firma sídlí v Anglii a už na ni nedosáhnete.

Co můžete dělat, když na kopii narazíte?

Člověk, který si koupil kopii, není právně napadnutelný. Mohu ho upozornit, že se jedná o plagiát a je na něm, jestli se vlastnictví padělku slučuje s jeho image a filosofií. Samozřejmě, že mu nabídneme originál, ale ne zadarmo nebo za cenu plagiátu. Když se jedná o kavárny, většinou to dopadne tak, že falešné židle zmizí a místo nich se objeví třeba TONky. To jsem daleko radši, protože se jedná o originály, za nimiž stojí určitá práce a vývoj, tedy jsou mnohem lepší než kopie jakéhokoli výrobce.

Na druhou stranu musím říct, že v Praze najdete spoustu míst, kde mají naše originály. Zákazníkům už to dnes není jedno, nemávnou rukou nad tím, že mají plagiát. Když si někdo koupí kopii naší lounge chair a přijde k němu architekt, designér nebo někdo, kdo se v tom trochu vyzná, je to trapné. A pokud si náhodou koupí kopii, aniž by si toho byl vědom, mrzí ho to. Chodí k nám lidé, kteří se na to ptají – jak je možné, že na internetu viděli naše věci levněji, než je prodáváme u nás. Musím pak odpovědět, že se jedná o padělek. To se týká především Prahy a okolí, na menších městech se to zatím tolik neřeší. Lidé spíš někde vidí hezkou židli, a pak zjišťují, kde by ji mohli koupit.

Je důležité, že zde jako Vitra máme svou vlastní pobočku. Když se tomuto tématu věnujeme, možná tím nepřímo pomůžeme i jiným prémiovým firmám, které v Česku své pobočky nemají.

Lounge Chair & Ottoman. Zdroj: Vitra.Lounge Chair & Ottoman. Zdroj: Vitra.

Jste v kontaktu i s dalšími výrobci, s nimiž byste řešili společný postup proti padělkům?

Jiné firmy to řeší na mezinárodní úrovni, nikoli na českém trhu. My máme tu výhodu, že můžeme spolupracovat s právníky, které máme v centrále, a kteří mají připravené postupy, jak padělky řešit. Ovšem jsou oblasti, kde se nám daří bojovat s padělky – děláme mimo jiné kancelářský nábytek, vytváříme pracovní prostředí pro firmy a u těchto projektů se nestává, že bychom se setkávali s kopiemi. Zde se prodejci kopií dostávají na tenký led, protože jednají s firmami, které mají svoje vlastní právníky a hlídají si, do čeho investují a jak působí navenek. U některých projektů je tento přístup samozřejmě garantovaný i architektem. Na druhou stranu, na Slovensku nebo v Polsku působí spousta architektů, kteří kopie svým klientům sami doporučují. S tím jsem se u nás nesetkal.

Jiří Zavadil, v pozadí kancelářský nábytek Vitra. Foto: Michal Hančovský.Jiří Zavadil, v pozadí kancelářský nábytek Vitra. Foto: Michal Hančovský.

Máte své vlastní interiérové designéry a architekty?

Nemáme, nechceme v tomto zasahovat do volné soutěže. My architekty a interiérové designéry vnímáme jako samostatné profese, které by měly být neutrální, neměly by být ovlivněné nějakým dodavatelem. Naši konzultanti jsou schopní architektovi pomoci vytvářet prostorové vizualizace, nabízíme podporu vycházející ze znalosti našich produktů a architekt může vytvářet interiér ve spolupráci s klientem i s námi. Proto si myslím, že vládne velký respekt mezi Vitrou a architekty, pomáháme si a nejdeme proti sobě.

Interiér Vitra Koncept v Karlíně. Foto: Michal Hančovský.Interiér Vitra Koncept v Karlíně. Foto: Michal Hančovský.

Sledujete, jak se liší české a zahraniční prodeje?

Srovnání máme. Česko ztratilo kontinuitu od dob První republiky, kdy Československo patřilo mezi světovou špičku ve výrobě i průmyslovém designu – kde máte rozvinutou výrobu, je na vyšší úrovni také industriální design. Tato odvětví spolu souvisí, ať už se jedná o automobilový průmysl nebo sklářství.

Myslím, že s tímto dědictvím souviselo i rozhodnutí otevřít v roce 2000 dceřinou společnost Vitry právě v České republice. Takové dědictví na Slovensku nebo v Polsku bohužel nenajdeme, průmysl tam zdaleka nebyl tolik rozvinutý. Polsko je samozřejmě velká země, kde najdeme skvělé umělce nebo architekty, ale tamější scéna je roztříštěná a ovlivňuje jen malou skupinu lidí. Polsko má obrovskou energii a potenciál, kterému ovšem brání v rozvoji právě geografická rozdrobenost. Například Praha přitahuje velké množství úspěšných lidí, kteří si udržují světový přehled. A na Slovensku to nyní vypadá podobně jako u nás před deseti lety. I my jsme si tím vývojem museli projít, souvisí to třeba s příchodem zahraničních firem, které chtěly, aby jejich zaměstnanci v Česku pracovali v podobném prostředí jako doma. Nebyly to firmy, které by se sem stěhovaly pouze proto, že ve východní Evropě ušetří.

Kupují si čeští zákazníci spíše vaše ikonické, časem prověřené, produkty, nebo se nebojí experimentovat?

Myslím, že to záleží především na osobním vkusu. Zjednodušeně lze říci, že i muž a žena si vyberou odlišné křeslo. Naše věci vyzařují určité emoce, to je podobné jako s obrazy – ty ve mně také vzbuzují nějaké pocity, aniž bych musel znát jejich autora. Ano, máme také zákazníky, kteří si chtějí náš produkt koupit jen proto, aby ukázali, že na to mají.

Ale pak sem třeba přijde student architektury, který si přes léto vydělával na to, aby si mohl koupit židli Panton. A je pak nejšťastnější člověk na světě, když si ji může dát do pokoje. Takový kus pak ovlivňuje daný prostor i do budoucna. Je jasné, že v životě procházíte určitými fázemi, kterým své bydlení musíte přizpůsobit a hledat dočasná řešení.

Ovšem naše filosofie je jiná, snažíme se vytvářet věci s nadčasovou hodnotou, ne jen módní výstřelky. A vzhledem ke kvalitě materiálu se skutečně jedná o investici do věcí, které po vás třeba někdo zdědí. Dnes k nejcennějším kusům v aukcích patří právě věci, které jsou dvě, tři generace staré, protože v sobě nesou nějaký příběh. Je to podobné jako s kvalitními hodinkami, ty také kupujete s vizí, že je budete mít celý život a v lepším případě je bude nosit i někdo po vás. A vždycky je zajímavější nosit hodinky po dědovi, než když si sám koupíte nové. Myslím, že velké množství našich klientů to vnímá a chce takhle žít.

Židle Panton. Zdroj: Vitra.Židle Panton. Zdroj: Vitra.

A zároveň to souvisí s udržitelností.

Samozřejmě. Opravdu nejde o to, koupit si ten nejlevnější produkt, i když má nejrůznější známky ochrany přírody. Pořád musíte myslet na to množství, v jakém se vyrábí, i na to, kolik nekvalitních produktů se pak musí zlikvidovat.

Spolupracujete i s nějakými českými designéry?

V současné době ne. V devadesátých letech Vitra spolupracovala s Bořkem Šípkem a od té doby k ničemu podobnému nedošlo, myslím si ale, že to je jen otázkou času. Je jistě celá řada nadaných designérů, jen málokdo ale dokáže přijít s něčím skutečně novým, když už někdo před námi vymyslel, jak ohnout dřevo nebo pracovat s litým hliníkem. U nás se stává, že vývoj produktu trvá i pět, deset let a my se snažíme zachovat jeho původní myšlenku. Proto je Vitra v určitých směrech inovátor. V 70. letech vymyslela mechanismus, který u kancelářských židlí umožňuje synchronní pohyb sedáku a opěráku, což dnes používá většina výrobců. A Panton židle byla první židle na světě, která byla vyrobená z jediného kusu plastu. To jsou věci, které pak ovlivňují celé průmyslové odvětví. A to je právě ta investice, kterou do produktu dává výrobce ve spolupráci s designérem a právě proto nechce, aby to pak někdo jen zkopíroval a ukradl.

Jiří Zavadil. Foto: Michal Hančovský.Jiří Zavadil. Foto: Michal Hančovský.

Kdybyste sám objevil zajímavého českého designéra, mohl byste navrhnout jeho spolupráci s Vitrou?

Toto rozhodnutí dodnes dělá jediný člověk, majitel firmy Rolf Fehlbaum. Není to ani tolik o tom, že by Vitra za někým přišla a hned mu nabídla spolupráci. Myslím, že si ti lidé musí sednout i osobně. Vitra má určitou představu o tom, jak svoje věci dělat, vedle samotného designu v tom musí být i nějaký duch. I hvězdy světového designu mohou uvažovat jinak než my, a proto s Vitrou nikdy nespolupracovaly. Samozřejmě, že Vitra dělá i neobvyklé věci a experimenty. Musíme pořád sledovat, co se děje kolem nás, jsme obklopeni firmami, které vedou lidé pod třicet, a nechceme, aby nás vnímali jako konzervativní společnost, jež jim nemá co nabídnout. Nebojíme se udělat si ze sebe legraci, prezentovat se trochu s nadsázkou. Na druhou stranu je pro nás pořád důležitá určitá kontinuita a výjimečnost, do které naši klienti investují. 

Jiří Zavadil před altánem Šiška (Jerry Koza, Adam Jirkal z ateliéru SAD). Foto: Michal Hančovský.Jiří Zavadil před altánem Šiška (Jerry Koza, Adam Jirkal z ateliéru SAD). Foto: Michal Hančovský.

Galerie

Další články