Ředitel Moravské galerie Jan Press, foto: archiv MG Ředitel Moravské galerie Jan Press, foto: archiv MG

Otevřít muzeum široké veřejnosti. Jan Press vede Moravskou galerii v Brně a má s ní velké plány

Od roku 2013 je ředitelem Moravské galerie, místa, kde designu věnují množství pozornosti. Přesto má pocit, že by jí mohlo být více a se svou institucí má nemalé plány. O nich i o 28. bienále grafického designu mluvil Jan Press.

Jane, mohl byste na úvod obecně představit Moravskou galerii, co je předmětem její činnosti?

JAN: Úkolem Moravské galerie je primárně uchovávání sbírkových předmětů. Každý předmět je třeba získat, následně zpracovat a konečně odborně prezentovat. Touto bazální činností se zabývají všechny muzejní instituce, ale vždy záleží na daném vedení, které složky zvýrazní, potlačí nebo jinak stimuluje. My jsme tuto věc vzali jako základ, na který již není třeba příliš upozorňovat, a více se věnujeme postavení Moravské galerie v současné společnosti a tomu, co říká veřejnosti.

Ve sbírkách máme vše od starého po současné umění. Kromě toho spravujeme Uměleckoprůmyslové muzeum (v Brně), kde jsme prezentovali sbírku užitého umění. Toto výjimečné postavení galerie, která se zabývá designem, volným uměním i architekturou, chceme upřednostnit a posílit tak rozpoznatelnost Moravské galerie mezi ostatními institucemi. Během příštího roku otevřeme dvě nové expozice. V Místodržitelském paláci půjde o propojení volného a užitého umění – expozice by měla fungovat jako rozcestník k expozicím designu v Uměleckoprůmyslovém muzeu a volného umění v Pražákově paláci. Zaměříme se zde především na období kolem roku 1900, které je obzvlášť důležité pro vznik designu a má spojitost s Brnem, jemuž se tehdy říkalo moravský Manchester. 

Formálně jste příspěvkovou organizací, což jasně definuje pravidla fungování. Máte pocit určité svázanosti, nebo je to naopak pevný základ, který umožňuje kontinuitu a vytváří pozitivní mantinely?

JAN: Pro mě osobně, a myslím si, že i pro celé vedení galerie, nejde o nic svazujícího. Pochopili jsme principy fungování a přetvořili je do pozitivní roviny. Samozřejmě závislost na rozpočtu a jeho roční horizont mají svá úskalí, ale pokud by se financování výrazně zlepšilo, tak na stávajícím modelu nenacházím zásadní chybu.

Moravská galerie v Brně, foto: archiv MG, Kamil TillMoravská galerie v Brně, foto: archiv MG, Kamil Till

Reagovat na současné trendy

Mluvil jste o Uměleckoprůmyslovém muzeu a užitém umění jakožto o rozpoznatelné tváři vaší galerie. Je to v rámci vašich aktivit spíše samostatná jednotka, nebo se vám daří různé segmenty umění propojovat napříč?

JAN: Toto je velmi zásadní otázka, je potřeba se na ni podívat v historických souvislostech. Spojení bývalé obrazárny Moravského muzea a Uměleckoprůmyslového muzea byl zásadní krok k založení Moravské galerie v roce 1961, což kdysi vedlo ke vzájemné řevnivosti těchto dvou celků. Moravská galerie byla totiž prostorově omezena, sídlila v Uměleckoprůmyslovém muzeu, kde se tehdy nenacházely skoro žádné výstavní prostory. Tam, kam za výstavami chodí návštěvníci dnes, bývaly kanceláře.

V 90. letech se prostorové možnosti sice zlepšily, ale stále záleželo na řediteli, kterou z těchto složek preferoval. Navíc bienále grafického designu bylo v určitých obdobích chápáno jako cizorodý prvek, de facto naroubovaný na činnost Moravské galerie. Provázanost a mentální akceptace grafického designu nebo designu obecně byla velmi malá.

Je to stále stejné?

JAN: Když jsem nastoupil na pozici ředitele, zaměřil jsem se na fungování Uměleckoprůmyslového muzea, mým záměrem bylo analyzovat jeho charakter. Ukázalo se, že od svého založení bylo vždy součástí něčeho nechtěného a nikdy nezažilo pomyslný zlatý věk. Do něj máme teprve vstoupit, a to v roce 2019 s novou programovou náplní a infrastrukturou.. Uvědomujeme si, že se nejde vracet k hlubokým kořenům, ale že je potřeba vše stavět na současnosti. Z dnešního úhlu pohledu vidíme, že bychom měli reagovat na současné trendy, současné problémy společnosti. Zároveň chceme být nositeli určité predikce budoucnosti, chceme být membránou, na základě které dokáže návštěvník rozpoznat, kam se společnost v oblasti designu a životního stylu vyvíjí a jak nás technologie, průmysl a design ovlivňují v našich životech.

Moravská galerie v Brně, foto: archiv MG, Kamil TillMoravská galerie v Brně, foto: archiv MG, Kamil Till

Často se zmiňuje, že mnoho věcí ve 21. století změní svou podobu. Jak má muzeum nebo galerie reagovat na tento trend?

JAN: Ukazuje se například, že do muzea je potřeba dostat nový společenský rozměr. Proto jsme v každém objektu zřídili kavárnu jakožto centrum společenského života. Zjistili jsme, že stálé expozice mají velice nízkou návštěvnost, a dospěli jsme k tomu, že je nutné zavést do nich vstupné zdarma. Stejným problémem trpěla i knihovna. Ukázalo se, že přestože je postavena na fondu Uměleckoprůmyslového muzea, nemá dostatek literatury z této oblasti. Velmi málo knížek bylo také ve volném výběru. Museli jsme tedy kompletně změnit uvažování o celé knihovně. Doplnili jsme ji o Artotéku, která nabízí možnost půjčování obrazů, kromě knih tedy nyní půjčujeme i umělecká díla. Lidé si tak zážitek z muzea, kde se nemohou exponátu dotýkat, odnesou do svého domova a získají tak nový typ zkušenosti se současným uměním.

Setkáváte se často s vyčítáním zmíněných inovací? Zaznívají hlasy, že se muzea a galerie mají spíše ohlížet dozadu a být jakýmsi stabilizačním prvkem.

JAN: Máte pravdu, setkáváme. Myslím však, že jsme ke všem změnám přistupovali velmi pokorně a s rozvahou, a tak jsme nikdy nešlápli vedle. Nejčastější výčitkou bylo, že je potřeba muzeum udržovat v klidu, především ve vztahu k zaměstnancům. Reorganizovali jsme management sbírek a zaměřili jsme se na jejich zpracování a prezentaci. Myslím si, že jsme první z institucí v ČR, která dokázala z vlastního rozpočtu, bez použití grantů, kompletně prezentovat sbírky on-line. A zrovna proti tomu byla namířena jistá kritika staromilců, protože sbírky on-line vytváří svobodný přístup k umění pro všechny. Stejné tření nastávalo ve věci formy prezentace výstav. Velmi často jsme se setkávali s očekáváním, že výstavy musí být odborně prezentovány jen pro určitý typ cílové skupiny. Je však potřeba si uvědomit, že hospodaříme s veřejnými prostředky a že výstavy by měly mít popularizační a edukační rozměr. Pro odborníky jsou mnohem vhodnější konference, workshopy nebo odborné sborníky. Kritika, že výstava není dostatečně odborná, je dle mého nemístné kritérium, protože jejím smyslem není prezentace odborného výsledku komunitě 500 až 1000 odborníků, ale interpretace fenoménu a poselství kurátora široké veřejnosti.

28. mezinárodní bienále grafického designu Brno, foto: archiv MG28. mezinárodní bienále grafického designu Brno, foto: archiv MG

Proč má smysl Bienále

Bienále grafického designu je v našich podmínkách nesmírně unikátní záležitostí. Můžete nastínit, jak vzniklo? Jak si v Brně našlo své místo?

JAN: Důvod, proč Bienále grafického designu vlastně vzniklo, je třeba opakovat a vrátit se k prapůvodním kořenům, aby nedocházelo k nedorozuměním. Bienále založil Jan Rajlich st. právě v Brně z toho důvodu, že se zde pořádaly strojírenské veletrhy. Jejich hlavním cílem bylo prezentovat výrobky východního bloku a zajistit jejich export na západní trh, na asijský trh, do rozvojových zemí. K tomu byl potřeba obal – grafický design. Velmi to zjednodušuji, ale myslím, že se nedopouštím nějaké zásadní chyby. Jan Rajlich st. chtěl velmi prozíravě zprostředkovat zkušenost s grafickým designem právě na jiných trzích, poznat tamní trendy a umožnit jejich zapojení do naší tvorby. Základním klíčem tedy byla vlastně obchodní logika.

Jádrem bienále byla od jeho vzniku soutěžní mezinárodní přehlídka. Měly být zastoupeny práce lidí z celého světa, takže docházelo ke komparaci současného designu z Evropy, USA i Austrálie, ale třeba i z asijských zemí, které bývaly a dodnes jsou zastoupeny velmi silně.

Bienále je dnes prezentováno úzkým kurátorským týmem, který rozhoduje o obsahu přehlídky. Jaká kritéria máte dnes na vystavující Vy?

JAN: Dnešní role bienále je samozřejmě jiná, protože po roce 1989 se najednou otevřely hranice, můžeme cestovat. Původním cílem přehlídky bylo poučit se a přivést do Brna co nejvíce autorů, a proto se začala otevírat otázka, zda má bienále ještě nějaký smysl. A tato anabáze nekončí. V době nárůstu internetu zjišťujeme, že grafičtí designeři všechny své novinky prezentují on-line, a odborníci, kteří přijíždějí na bienále, již vlastně všechno vědí. Velká hodnota stále tkví v sympoziu, kde se grafičtí designéři osobně potkávají a poznávají. Jsme přesvědčeni, že hodnotná je i mezinárodní přehlídka, která popularizuje grafický design, ale její vzdělávací role směrem k designérům se již vytratila.

Zadání, které jsme definovali pro letošní ročník, obsahovalo tři hlavní body: aby přehlídka byla více otevřená - aby obsahovala co nejvíce aplikovaných nebo konkrétních produktových výstupů. Aby součástí bienále byly ceny dvou laureátů – Františka Štorma a Aleše Najbrta – a aby byla větší pozornost věnována produktovému designu. Chceme se více vrátit do 50. let, kdy byl grafický design obalem pro produkt. Myslím si, že výsledná podoba letošního bienále je srozumitelná a že v konečném důsledku má co říct běžnému návštěvníkovi, tedy uživateli grafického designu. S touto zkušeností chceme i nadále pracovat.

28. mezinárodní bienále grafického designu Brno, foto: archiv MG28. mezinárodní bienále grafického designu Brno, foto: archiv MG

Lze říci, že jak bienále, tak celý koncept Moravské galerie jdou stejnou cestou? „Klientem“ je více široká veřejnost a méně, nebo specifičtěji, ta odborná?

JAN: Určitě je to tak. Naše zkušenost je taková, že když hovoří odborníci, tak používají erudovaný slovník a rozumí si. Když hovoříme k široké veřejnosti, tak také pořád ještě mluvíme odborným jazykem, ale přizpůsobujeme jej vzdělání té které skupiny. Na dětských vernisážích, které jsme zavedli, mluvíme s dětmi tak, aby prezentované výstavě porozuměly. Jenže náš obor byl dlouhou dobu orientovaný na odborné publikum a dnes máme problém adekvátní jazyk najít. Stále máme rezervy, pořád je třeba se učit, abychom s návštěvníky komunikovali jako Victoria and Albert Museum nebo Tate Modern, abychom používali přímý jazyk, kterému rozumí široká veřejnost. Tento typ bariéry se snažíme postupnými kroky překonávat a myslím, že se nám to daří. Svědčí o tom návštěvnost výstav nebo také globální úspěch publikace Jak se dělá galerie, která byla přeložena do několika jazyků.

Role designu

Chápe laická veřejnost, co to grafický design vlastně je a jak pracuje grafický designér?

JAN: Role grafického designu se proměňuje, není to tak dávno, kdy se naše sbírka grafického designu jmenovala „sbírka užité grafiky.“ Navíc terminologický posun je celkem znatelný a stejně tak je znatelná změna práce grafického designéra.

V 90. letech velké firmy zadávaly zakázky na nová loga, vznikaly tzv. design manuály za hromadu peněz. Ta doba je dávno pryč. Dneska grafický designér přichází za svým klientem a komunikuje s ním o celkovém vizuálním stylu a o jeho vizuální identitě. Je v tom psychologie, sociologie, jsou v tom životní zkušenosti, které nabízí. Všechno dohromady, tedy opravdu spousta práce, je pak výsledkem. Ambicí bienále grafického designu je říkat, že nové logo Národní galerie není jen výsledným čtverečkem, ale že za každým výsledkem stojí množství odvedené práce. Grafický design se nedá zjednodušit a říct, že je to logo, obal, plakát, banner... To už dávno neplatí.

28. mezinárodní bienále grafického designu Brno, foto: archiv MG28. mezinárodní bienále grafického designu Brno, foto: archiv MG

Je zprostředkování ducha a cíle instituce nebo produktu směrem na veřejnost grafickou podobou?

JAN: Přesně tak. Když jsem nastoupil do funkce, uvědomil jsem si, že ne každý zaměstnanec Moravské galerie sdílí společnou kulturu, vize nebo hodnoty. Bylo zde množství demotivovaných lidí, kterým práce zde vůbec nevyhovovala a mnohem raději by pracovali někde jinde. I to je ale obraz Moravské galerie, který si návštěvník udělá. Ne jen exponáty, ale také každý, s kým se potká. Postupně jsme hledali silné a slabé stránky, utvářeli pravdivý obraz a snažili se, aby se s výsledky identifikovali všichni zaměstnanci. Až poté jsme přijali grafického designéra, který s námi procházel dlouhou cestou. Nemohu říct, že předtím to bylo špatně. Vydávaly se takové švýcarské čtvrtletníky, vizuálně sjednocené tištěné materiály, které byly ve výborné kvalitě, ale neodpovídaly realitě v jaké instituce byla. Dnes jsme tady proto, abychom aktivovali publikum, a to jsme chtěli prezentovat i ve vizuálu a ve způsobu komunikace. Takto vypadají naše pololetníky, dvouměsíčníky, vernisáže – vnitřní autenticita podpořená vizuálem dává smysl. To je práce grafického designéra.

28. mezinárodní bienále grafického designu Brno, foto: archiv MG28. mezinárodní bienále grafického designu Brno, foto: archiv MG

Mělo letošní bienále nějaká hlavní lákadla? Nebo zvalo návštěvníky na svou komplexnost?

JAN: Chtěl bych ocenit přístup kreativního sdružení OKOLO, se kterým jsme na přípravě bienále spolupracovali. Po kurátorské stránce považuji za velmi mimořádnou výstavu Mezi plochou a prostorem, která ukazovala vztah grafického designu a produktu na jednotlivých problémech a měla neuvěřitelný edukační potenciál. V tom pro mne osobně představovala jednu z nejdůležitějších a nejzdařilejších výstav. Mediální pozornost se strhla na dvě osobnosti laureátů Ceny za přínos grafickému designu – Aleše Najbrta a Františka Štorma. Obě jejich výstavy byly mimořádně zdařilé a dobře odkurátorované. Štorm a Najbrt vystihují podstatu grafického designu na dvou protipólech, přičemž oba mají v oboru své místo: Aleš Najbrt je všestrannou celebritou nejen českého grafického designu. Naproti tomu klasický typograf František Štorm je dnes pohroužený do hudebního světa a vytváří neuvěřitelně zajímavý a pro mě velmi umělecky zdařilý organismus typografie v hudbě.

28. mezinárodní bienále grafického designu Brno, foto: archiv MG28. mezinárodní bienále grafického designu Brno, foto: archiv MG

Téma, které trápí mnoho měst, ale zároveň se jím jen málokteré zabývá, je vizuální smog. Bylo to téma i pro bienále?

JAN: Léta mě trápilo, že jsem neviděl přímý dopad bienále ve veřejném prostoru. V období komunismu čeští grafičtí designéři, kteří na bienále vystavovali, současně pracovali na zakázkách pro strojírenský veletrh a vytvářeli určité vizuální identity nebo orientační systémy právě pod vlivem inspirace získané na této přehlídce. Přišlo mi divné, že v posledních letech nedokážeme zasáhnout do veřejného prostoru a velmi málo inspirujeme k jeho estetické a funkční proměně.

Na letošní rok se nám podařilo dojednat spolupráci s městem Brnem a zaměřili jsme se právě na Vámi zmíněné téma. Moravská galerie pořádala komentované prohlídky po městě, ve spolupráci s Veronikou Novákovou jsme rozšířili její blog, který se vizuálním smogem zabývá. Snažíme se upozornit na problémy s ním spojené a myslím si, že je to i naší rolí - participovat na změně, snažit se ji generovat v hlavách politiků, ale současně i podnikatelů, kteří se mohou inspirovat právě na ukázkách z bienále grafického designu. Je však důležité, jak jsem již dříve zmínil, aby bylo bienále v tomto směru srozumitelné a návodné.

28. mezinárodní bienále grafického designu Brno, foto: archiv MG28. mezinárodní bienále grafického designu Brno, foto: archiv MG

Sbírkotvorná činnost je jedním ze základních pilířů fungování celé vaší instituce. Je bienále prostředkem k rozšiřování sbírek, využíváte ho i tímto způsobem?

JAN: Ano, běžně takto bienále funguje. V době, kdy byly ročníky zaměřeny třeba na školní práce, byly akvizice samozřejmě omezené. Minulý ročník s pouhými 46 výstavními boxy vystavenými v rámci mezinárodní soutěže byl zase velmi konceptuálně limitující, práce již často ani nebyly grafickým designem, takže ani zde nedošlo k velkému rozšíření sbírek. Letošní rok ale bude pro sbírky grafického designu velmi výživný. Akvizice navíc nepocházely pouze z mezinárodní přehlídky, ale také z doprovodných výstav, především z výstav Aleše Najbrta a Františka Štorma. Současně je třeba říci, že chybí peníze – peníze na akviziční činnost i na produkci bienále.

Přesto jsme dokázali získat dvě velké sbírky. Je s podivem, že sbírka Jana Rajlicha st., zakladatele bienále, nebyla získána už v minulosti, nám se nicméně podařilo dojednat převzetí od jeho syna. Druhou je pak sbírka Jiřího Rathouského, díky které jsme získali neuvěřitelnou škálu prací, včetně díla jeho manželky Dory Novákové. V obou případech plánujeme sbírky představit na monografických výstavách.

Jaké mise a cíle si dnes Moravská galerie, potažmo Vy osobně, kladete?

JAN: Myslím si, že se nám především podařilo uvést Moravskou galerii do podvědomí Brňanů a na poli designu zvýšit její kredibilitu. Podařilo se nám realizovat zásadní výstavní projekty, jakým byla například monografická výstava Maxima Velčovského. U konzervativních kurátorů jsme sklidili kritiku, protože si představovali vědecky zpracovaný výstup zabývající se ideálně již nežijícím autorem. My jsme ale ukázali, že je potřeba daleko více ukázat současnost a zahrnovat soudobá témata do naší činnosti, tak jak to v historii vždycky bylo. Po Maximu Velčovském následovaly výstavy Olgoj Chorchoj a KMENY 90. Uspořádali jsme otevření pro 6 000 lidí, což nemá v českém muzejnictví obdoby. Kvůli vernisáži se zastavila hromadná doprava na nejrušnější třídě v Brně. Dále jsme v duchu oslav výročí 100 let od založení Československa uspořádali společně s Jiřím Mackem a Janou Zielinski výstavu Avant Garde na brněnském výstavišti. 

Těmito aktivitami měníme situaci v muzejnictví a chceme, abychom se stali tématem pro společnost, protože výtvarné umění ovlivňuje životy nás všech. Základem je změnit uvažování lidí a přenastavit jejich hodnoty. To je cíl, o kterém nevím, jestli je krátkodobě splnitelný, ale rozhodně jsme na pomyslné cestě, která je lemována úspěchy menšími. Teď je před námi uzavření a pak znovuotevření Uměleckoprůmyslového muzea a vytvoření nové expozice designu. Výstava by měla být nástrojem edukace a vůbec uvědomění si toho, co je český design, protože o něm se, myslím si, ve společnosti stále málo ví.

28. mezinárodní bienále grafického designu Brno, foto: archiv MG28. mezinárodní bienále grafického designu Brno, foto: archiv MG

Co by vám jakožto řediteli Moravské galerie udělalo radost?

JAN: Slyšíme, že společnost bohatne, a my stále pracujeme s provozním rozpočtem, který byl vygenerován někdy v 90. letech. Takže takovou radostí by bylo jednorázové navýšení finančního příspěvku. Myslím si, že je k tomu zatím malá vůle, ale že pokud by se tak přece jenom stalo, dokázali bychom Moravskou galerii akcelerovat mnohem dál.

Galerie

Další články