Móda za železnou oponou. Zdroj: Uměleckoprůmyslové museum v Praze Móda za železnou oponou. Zdroj: Uměleckoprůmyslové museum v Praze

Národ oblečený do krepsilonu, dederonu a komunismu aneb "Móda za železnou oponou "

Výjimečnou knihu o naší módní historii, kterou před nedávnem vydalo Uměleckoprůmyslové museum, vám doporučuje i naše babička. Uznávám, to není zrovna „sexy přitažlivý“ perex článku, k jakým nás nabádají v redakci, ale nebudu vám lhát, vážně to ta naše babi řekla.

Skutečně došlo k tomu, že když jsem tuto knihu přinesla domů, naše babička, která se ještě před válkou vyučila švadlenou, ji s nadšením popadla a hned ji začala prohlížet. Byla tedy první, kdo se s knihou u nás seznámil  …. a po přečtení s povzdechem konstatovala,....tak to přesně bylo a ta paní autorka to perfektně popisuje.“  Jaké chcete lepší doporučení, než od pamětníka, který se z módního salonu na vysoké úrovni, dostal kvůli režimu do průmyslu a po válce se potýkal s nedostatky materiálu, nástupem umělých vláken a diktátu politického systému, který viděl v módě cestu, jak ovlivňovat myšlení obyvatel země? Ta kniha je výjimečně dobrá. A o čem že přesně je?

Nečekejte žádný suchopárný popis vývoje módní historie socialismu u nás. Knihu napsala kurátorka sbírky textilu a módy v UPM,  Konstantina Hlaváčková, její text je konstruován zajímavě a nenechá čtenáře vydechnout. Ale lehké čtení to není, naopak, chvílemi z neradostného období naší země doslova mrazí. Už po předsádce, kde sice vykouknou známé kresby modelů podle Burdy, se na vás mračí nápis Pozor, hraniční pásmo, vstup jen na povolení! ( je vidět, že vizuální stránku knihy má na svém kontě Štěpán MalovecKristinou Ambrozovou). Tak to pěkně začíná. Ale hezky popořádku.

Móda za železnou oponou. Zdroj: Uměleckoprůmyslové museum v PrazeMóda za železnou oponou. Zdroj: Uměleckoprůmyslové museum v Praze

Yuppies, hippies a plísňáky

Autorka sice popisuje historický vývoj odívání v období  mezi lety 1948 – 1989 u nás, ale knihu člení do kapitol chronologicky jinak, než byste očekávali. Nejdříve vykresluje politickou a ideologickou situaci na našem území, dále se zabývá institucemi a výrobními podniky, které oděv a jeho podobu bezprostředně ovlivňovaly, např. ÚBOK, Textilní tvorba a jiné. Dál popisuje nové textilní materiály, jako byl nylon, krepsilon a dederon až ke kapitole s klasickým představením módních linií, trendů a looků, které tehdy promlouvaly do dámské módy, módy mladých i toho, co nosili muži.

Čtenář tak sleduje vývoj reakcí tuzemské módy na zahraniční trendy, od vyrovnávání se socialismu s „new look“, šatů kimonového střihu, k hippies, trendu jeansů, punku, diska, délce mini (úplně na všem), kalhotových kostýmů, diska, kombinéz až k fenoménu „yuppies“, od netopýřích rukávů až k romantickým volánům a u mužů od švédských košilí přes manšestráky až k „plísňákům“. (koukněte teď do obchodů, nepřipomíná vám ta současná móda něco?)  Když už jsme u těch mužů, kniha by mohla být brána jako generově nevyvážená, protože jim je v knize věnováno 28 stran oproti 84 stranám věnovaným ženám. Jde přece jen o módu, do které velmi promluvila emancipace, ostatně jako do celkové podoby společnosti. 

Jak vidno, velmi zásadní roli zde hraje kulturně historický kontext, který vysvětluje, jak byl oděv chápán jako symbolická demonstrace politického myšlení a nástroj pro výchovu k socialistickému a komunistickému uvažování. Společnost prošla různými peripetiemi a musela čelit obtížím, na které režim hledal řešení dost obtížně. Průmysl byl po válce zničený, došlo ke znárodňování podniků a společnost a tedy i móda neustále čelily nějakým nedostatkům.

Móda za železnou oponou. Zdroj: Uměleckoprůmyslové museum v PrazeMóda za železnou oponou. Zdroj: Uměleckoprůmyslové museum v Praze

Snaha obléct národ přece jen vyeskalovala do zajímavého období v šedesátých letech, kdy byly do výroby zapojováni výtvarníci. To sice přineslo zajímavé novinky v textilu či na dekorech látek, ale práce podle nastaveného systému plného pravidel a nařízení byla slepou uličkou. Móda je projev individuality a svobodného ducha a ani pětileté plány se z toho nedokázaly vymanit. Žádné dobové experimenty nepřinesly v celosvětovém kontextu módního vývoje naprosto nic zásadně zajímavého, kromě našich úspěchů na světových výstavách EXPO 58 v Bruselu a Montrealu 67, kde sice byly představeny úspěšné kolekce, ale na domácím trhu nebyly k dostání.

Kniha nenabízí pouze pohled na to, co se nosilo, ale citlivě vykresluje celkový obraz o době, kdy se móda dostala do centra pozornosti ideologů. Období druhé poloviny dvacátého století u nás je smutnou dobou nepřirozeného vývoje naší společnosti i módy a my si dnes už těžko dokážeme představit, jaké to bylo, ale jak říkala ta naše babička … „…ta paní to napsala dobře, přesně tak, jak to tehdy doopravdy bylo.“   Proto tedy, chcete-li si o naší nedávné minulosti rozšířit obzory, tato kniha by vám neměla uniknout ze zřetele. 

O autorce publikace: PhDr. Konstantina Hlaváčková (1957)
Historička umění, absolventka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, od roku 1984 kurátorka sbírky textilu a módy Uměleckoprůmyslového musea v Praze (UPM). Od roku 2006 přednáší dějiny odívání na katedře scénografie na pražské DAMU. Odborně se věnuje mimo jiné historii módy od roku 1948 do současnosti. Je autorkou několika výstav a publikací mapující vývoj odívání v Československu. Největší ohlas měly tituly Česká móda 1940 – 1970, Zrcadlo doby z roku 2000, „Kytky v popelnici“ společnost a móda v sedmdesátých letech v Československu z roku 2007, Glamour, dámská společenská móda 1950 – 2010 z roku 2011 a Vně a uvnitř, umělá vlákna v odívání od poloviny 20. století do současnosti vydané v roce 2014.

Galerie

Další články