Lukáš Tomek: „Volná tvorba je už obsažená v mojí práci“

Lukáš Tomek obsadil třetí místo v soutěži návrhů na obal limitované edice tyčinky Kofila, která chce příští rok vzdát hold tradičním obalům Zdeňka Rykra. Lukáš tvoří polovinu ilustrátorského dua Tomski&Polanski, jejichž výrazné výtvarno vás může zaujmout na nejrůznějších místech: v časopisech, animaci ale i na výrobcích jako porcelán nebo designové suvenýry. Jak to vypadá, když se živíte tím, co vás baví?

Jak jste se dozvěděl o soutěži Kofila v limitovaném obalu? Proč jste se rozhodl přihlásit?

O soutěži jsem se dozvěděl přes CZECHDESIGN. Jako Tomski&Polanski jsme v prostorách CZECHDESIGNu kdysi kreslili na zeď a od té doby vás pravidelně sledujeme. V České republice obecně není příliš soutěží, které by byly zajímavé pro ilustrátory a Kofilu mám rád já i moje maminka. My v Tomski&Polanski máme obecně rádi obalový design a líbí se nám, když se na obalech objevuje ilustrace, takže tohle byla soutěž přímo nám na míru. Pro mě to byla taková srdcovka a zábava.

Lukáš Tomek: Návrh obalu limitované edice Kofila. Zdroj: Tomski&Polanski.Lukáš Tomek: Návrh obalu limitované edice Kofila. Zdroj: Tomski&Polanski.

Co vás baví na obalovém designu?

Rád vidím v obchodech pěkné věci. Na soutěži pro Kofilu mě zaujal odkaz na staré obaly od Zdeňka Rykra, které jsou opravdu hezké. Když jsme sami někdy dělali redesign nebo i úplně nový návrh obalů, vycházeli jsme z těch starých, prvorepublikových. Líbí se mi, jak ve třicátých letech bylo spojené písmo se vzory (patterny) a to bych rád viděl i dnes. Mám rád obaly v Marks&Spencer, které mívají starý koloniální nádech. Potěšení pak není spojené jen s produktem jako takovým, ale i s tím, jak vizuálně vypadá a jak lahodí oku.

Mají u nás designéři problém získávat zakázky na obalový design?

Velké firmy v tomhle postupují pomaleji, ale zároveň je dnešní doba poměrně příznivá tím, že vzniká spoustu malých, nezávislých značek a s nimi spojených obalů. Všechno se hned objeví na internetu a oběhne svět. V tomhle ohledu je obalový design v rozkvětu. Mám pocit, že se dnes dá koupit mnohem víc hezkých věcí než dřív. A i velké firmy se musejí zlepšovat a na tento trend reagovat, aby je malé firmy nepředběhly.

Tomski&Polanski: přebal alba Thom Artway. Zdroj: Tomski&Polanski.Tomski&Polanski: přebal alba Thom Artway. Zdroj: Tomski&Polanski.

Podle čeho si vybíráte produkty, na které chcete dělat obal? Je něco, co byste nikdy navrhovat nechtěl?

Dělali jsme obaly pro malé značky, např. na čokolády, proteinové tyčinky… zatím nás vždycky někdo oslovil. Chtěli jsme firmám nabídnout rebranding našich oblíbených produktů, ale zatím jsme se k tomu nedostali. Určitě bych nedělal něco, co by neprošlo přes moje morální kritéria, ale zároveň se pořád primárně věnuju svému řemeslu, které chci udělat dobře – aby výsledek dělal lidem radost, ale aby to zároveň výrobci třeba zvýšilo prodej. Určitě bych nechtěl propagovat něco hodně nezdravého, politického nebo něco, co se soustředí jen na peníze.

Jak se vaše ilustrace objevily na porcelánu?

Úplně poprvé nás oslovila Markéta Držmíšková, pro kterou jsme dělali černobílé tisky na porcelán. Pak za námi přišla Tereza Hlouchová z Adekor a ve spolupráci s ní vznikla jitrnicová série. Byla to moc pěkná práce, na kterou bychom moc rádi navázali a do třetice bychom chtěli udělat nějakou opravdu krásnou sadu. Moc se mi líbí, co dělá Michal Bačák pro Křehký, tím nastavil laťku hodně vysoko a vzbudil v nás chuť dělat další porcelán.

Tomski&Polanski: porcelán pro Adekor. Zdroj: bonami.cz.Tomski&Polanski: porcelán pro Adekor. Zdroj: bonami.cz.

Vedle designu se věnujete i volné tvorbě. Je šance, že by se člověk uživil jen volnou tvorbou, nebo musí být vždy spojená s užitým uměním?

Záleží na tom, co považujete za volnou tvorbu, u nás se to hodně prolíná. My si udržujeme svébytný styl, nemusíme kreslit podle referencí, klienti si nás většinou vybírají sami a řídí se naším portfoliem, takže můžeme dělat to, co nás baví. Volná tvorba je v naší práci už obsažená a ve volném čase máme prostor k experimentování s nejrůznějšími technikami, zejména s klasickými médii. Minimálně jednou za rok máme období, kdy děláme hodně věcí bokem, většinou to bývá před festivalem LUSTR. Na ten připravujeme nekomerční, experimentální věci.

Sledujete, co se u nás děje ve světě ilustrace?

Děje se toho spoustu, máme hodně šikovných ilustrátorů, kteří jsou zároveň hodně vidět. Mladí absolventi jsou čím dál lepší a díky internetu se ilustrace může hned dostat k lidem a zároveň rychle získat zpětnou vazbu. Trendy se dají dobře sledovat na Facebooku a Instagramu, kde člověk může hned srovnávat české i zahraniční ilustrátory.

Je česká ilustrace něčím specifická?

Myslím si, že ne. Ilustrátoři jsou hodně osobití a nepřijde mi, že by existoval nějaký český styl. Možná v české knižní ilustraci, která je do jisté míry specifická, ale to je asi dané tím, co si vybírají nakladatelství. Zajímavý je projekt Czech Illustrators, kde postupně přibývají rozhovory s ilustrátory a jejich portfolia, což by mohlo do budoucna vypovídat o české ilustraci této doby. My jako Tomski&Polanski vnímáme spíš vliv zahraničních ilustrátorů a prestižních světových magazínů, ve kterých ilustrace vycházejí (například The New Yorker).

Ilustrace Tomski&Polanski. Zdroj: Tomski&Polanski.Ilustrace Tomski&Polanski. Zdroj: Tomski&Polanski.

Máte sami zahraniční ohlasy nebo zakázky?

Měli jsme hodně ohlasů na naše obalové designy, které vycházely v zahraničních publikacích. Vzniklo i několik poptávek, z nichž se ale realizovalo jen minimum. Teď bychom se k obalovému designu zas chtěli vrátit a soutěž pro Kofilu je takovým impulsem, abychom se do toho znovu pustili. Náš obalový design bychom chtěli v budoucnu prezentovat na české i mezinárodní úrovni a vytvořit si pro něj speciální sekci.

Jak člověk může pracovat ve dvou?

U každého projektu si zvolíme jednoho, kdo ho řídí a má v něm hlavní slovo. Zapojení každého z nás se u jednotlivých projektů mění, každý děláme svoje věci a zároveň si pomáháme, když je potřeba. Styl máme poměrně sjednocený, nemělo by být vidět, kdo stojí za každou konkrétní ilustrací, i když to naši blízcí možná poznají. Nemáme v tomhle žádné problémy a stojíme za sebou.

Ilustrace Tomski&Polanski. Zdroj: Tomski&Polanski.Ilustrace Tomski&Polanski. Zdroj: Tomski&Polanski.

Dělali jste mimo jiné suvenýry s motivem Prahy pro Pragtique. Čím vás Praha inspiruje?

Vybrali jsme symboly typické pro Prahu, říkali jsme si, že když si někdo odveze suvenýr s motivem Orloje, vždycky si na Prahu vzpomene a ostatní symboly mu už jen doplní představu, jakou o městě měl. Já v Praze bydlím teprve od začátku roku a baví mě tím, jak je živá. Není to tak obrovské město, dokáže být domácí, ale zároveň to tady žije. Každá čtvrť je něčím typická a pořád tady vzniká něco nového. Praha je pro mě inspirativní jejím samotným životem. Je to pro mě studnice nápadů. Stejně tak je ale pro mě důležitý i zbytek republiky, Praha vytváří takovou bublinu, ze které je potřeba občas vypadnout a vidět, jak žijí lidé, kteří bydlí jinde, pracují v úplně jiných oborech, apod.

Tomski&Polanski: plakát pro Pragtique. Zdroj: pragtique.cz. Tomski&Polanski: plakát pro Pragtique. Zdroj: pragtique.cz.

Máte pocit, že je pro ilustrátory nezbytné bydlet v Praze, nebo byste mohl pracovat odkudkoli?

To nejsem přesně schopen říct. I když jsem v Praze nebydlel, stejně tu pořád byla Ilona Polanská, která tu vždycky mohla řešit, co bylo potřeba. Když jsem byl ve Zlíně, měl jsem pocit, že jsem opravdu daleko a bez tohohle mého pražského kořínku by se to asi dělat nedalo. Praha je teď hlavním centrem, odkud přicházejí zakázky pro ilustrátory. Ty rozdíly se ale podle mě postupně smazávají a v budoucnu budou moci tvůrci na volné noze skutečně pracovat odkudkoli. Já ale preferuji osobní kontakt a pro ten je asi nejlepší být v Praze.

Kde se setkáváte s ostatními ilustrátory?

Potkáváme se spíš náhodou, většinou na různých akcích. Z mého pohledu má velký potenciál LUSTR, kde by se měli všichni sejít a promíchat. Líbí se mi, když vedle sebe vystavují lidi, kteří tvoří úplně jinak, a nejlépe ještě v kontrastu se známými tvůrci ze světa. Nevím proč, ale tady mají pořád lidé tendenci něco rozlišovat: třeba komerční a nekomerční tvorbu. To mě vůbec nezajímá, stejně si všichni musí vydělat na obživu a všechny nejvíc baví volná tvorba. Podle mě se to dá dělat dohromady, když si to člověk takhle nastaví. Jakmile se ale všichni potkají na jednom místě, tyhle rozdíly postupně padnou a uvidíme míň nosů nahoře. Zároveň je přínosné pro mladé lidi, aby třeba sledovali rozhovory na Czech Illustrators, kde se mohou přiučit něco o pracovním prostředí a zkušenostech s tím, jak si vydělávat ilustrací. Myslím, že o tom mají dnes studenti docela malé povědomí a to je potřeba zlepšit.

Ilustrace Tomski&Polanski. Zdroj: Tomski&Polanski.Ilustrace Tomski&Polanski. Zdroj: Tomski&Polanski.

Zdá se vám, že se dnes o design zajímá víc lidí, než dřív?

To přesně nedokážu říct, ale myslím, že je dnes díky internetu snazší dostat se ke koncovým zákazníkům, a tak se ilustrátoři skutečně mohou živit jenom tím – nemusejí už pracovat v kavárně a ve volném čase kreslit. A myslím, že ten pořádný boom ještě přijde. 

Galerie

Další články