Expozice Envision. Zdroj. LDF Expozice Envision. Zdroj. LDF

London Design Festival letos ovládli Češi. Kdo nás nejvíc zaujal a proč?

V září žije designem doslova celý Londýn. Během jednoho měsíce se v ostrovní metropoli odehrává opulentní London Design Festival, který pod sebe vměstnal rovnou několik dalších menších festivalů. I když „menších“, to asi není to správné slovo - každou z akcí, jako je 100% design, designjunction nebo London Design Fair, navštíví desetitisíce návštěvníků. My jsme se do pulzujícího velkoměsta vydali také a přinášíme vám výběr těch nejlepších počinů letošního roku.

Česká stopa

Na začátku musíme s patřičnou hrdostí zmínit Čechy. Na festivalu na ně bylo možné narazit hned několikrát a každá z prezentací byla působivá, poutavá a zapamatovatelná. To je na každém veletrhu ostatně to zásadní. Když procházíte halami naplněnými designem, lehce brzy ztratíte přehled a vše pak splývá do jednolité fresky. Tři příklady našinců, které tady zmíníme, vám ale z mysli jen tak nevytanou.

První výstavou, jež nás nadchla, bylo představení studentů Ronyho Plesla z ateliéru skla pražské UMPRUM. Ti se nastěhovali do pivovaru Old Truman Brewery ve stále populárnější čtvrti Shoreditch a návštěvníky přesvědčili, že v disciplíně sklo hrají Češi opět první ligu. Důvtipné, propracované a originální práce nastupující generace byly jedním z highlightů celého festivalu, a to včetně nenápadné, a přesto efektní instalace.

Instalace ateliéru skla. Zdroj. UMPRUMInstalace ateliéru skla. Zdroj. UMPRUM

Nás zaujaly především „narcistní“ vázy Mariety Tedenacové a také František Jungvirt, který se nebál dynamického punku a svou prací Birth of the Future behind Glass posunul sklo směrem k performance a estetice budoucnosti.

Narcissus od Mariety Tedenacové. Zdroj: UMPRUMNarcissus od Mariety Tedenacové. Zdroj: UMPRUM

Smutná ztráta

Jen několik stanic metrem přeplněnou londýnskou podzemkou je další z designových lokalit, která poutá pozornost. V minulosti zde Vysoká škola uměleckoprůmyslová také vystavovala, letos zde našli prostor pro prezentaci jiní krajané. Brompton Design District najdete uprostřed nejluxusnější části Londýna, pár kroků od přepychového obchodního domu Harrod‘s a bohatstvím kypících ulic Kensigtonu.

V jednom z opuštěných domů kousek od hlavní ulice jste mohli narazit na projekt studia OKOLO a londýnské galerie Sigmar.  Skupina kolem kurátora Adama Štěcha vytvořila nostalgickou vzpomínku na nedávno zbouraný hotel Praha.

Instalace skupiny OKOLO. Zdroj. OKOLOInstalace skupiny OKOLO. Zdroj. OKOLO

Splývavé závěsy, lehce vlající v průvanu, sloužily jako pomyslné stěny hotelových místností i jako informační tabule. Celá instalace trefně akcentovala pomíjivost, která se bohužel týká i architektury. Emotivní, angažované a promyšlené. Skvělý koncept, který si rozhodně zaslouží pozornost.

Vzpomínka na hotel Praha. Zdroj: OKOLOVzpomínka na hotel Praha. Zdroj: OKOLO

Hvězda jménem Jiřičná

Největší publicitu si ale zaslouží jiná persona s českým místem narození. Architekta Eva Jiřičná se stala jednou z největších hvězd celého festivalu, když obdržela prestižní medaili za celoživotní dílo. Jiřičná, která emigrovala v šedesátém osmém do Londýna a vybudovala si tu renomé a respektu hodnou kariéru, je jednou z největších osobností světové architektury dneška.

Eva Jiřičná. Zdroj. LDFEva Jiřičná. Zdroj. LDF

Její schody s typickými lanovými úchyty, šperky pro českou značku Belda Factory a hlavně nadčasová architektura zaujaly porotu natolik, že ji udělili zásadní oborové ocenění. Za zmínku stojí i instalace ve Victoria and Albert Museu, středisku celého festivalu, kterou vymysleli již výše zmínění Okolo. Kromě prací Jiřičné obdržel cenu například módní návrhář HUSSEIN CHALAYAN nebo designérka a inovátorka Neri Oxman. Good Job!

Náhrdelník Evy Jiřičné pro Belda Factory. Zdroj: Designmag.Náhrdelník Evy Jiřičné pro Belda Factory. Zdroj: Designmag.

Abstraktní Pentragram

V majestátním Victoria and Albert museu, z kterého britská historie doslova čiší, mohl návštěvník narazit i na další zásadní expozice festivalu. Organizátoři jednotlivé prezentace zasadili vždy do některé z výstavních místností, kterých jsou v muzeu desítky.

Často jste tak bohužel potkali bezradné zbloudilce s mapkou, hledající uprostřed exponátů z 16. století současný design. Kdo však neztratil trpělivost, byl odměněn. Jednou z nejzajímavějších prací byla místnost se stěnami pokrytými černobílou geometrickou grafikou. Na pohled aktuální práce, o to větší pak bylo překvapení, když divák zjistil původ těchto motivů. Podobnými se totiž britské a americké lodě maskovaly před nepřítelem již během první světové války.

Nápad studia Pentagram přepracovat více než sto let staré vizuální motivy a přenést je do roku 2018 fungoval skvěle. Především proto, že šokuje nadčasovostí a nesmrtelností tak starých grafických idejí.

Stěna od studia Pentagram. Zdroj: 1418 NOW.Stěna od studia Pentagram. Zdroj: 1418 NOW.

Pít ekologicky

Na minulosti staví svým způsobem také designér Michael Anastassiades. Původem kyperský designér, dnes žijící v Londýně, přišel s návrhem nového pítka.

Pro londýnské ulice byly před lety typické desítky fontánek s pitnou vodou. Dnes tento trend téměř vymizel a Anastassiades spolu s London Fountain Company oroduje za návrat tohoto objektu do parků a na chodníky. První prototyp instaloval právě během festivalu, a to do vnitřního dvorku V&A musea.  

Fontána vystavená na dvorku Victoria and Albert Musea. Zdroj. LDFFontána vystavená na dvorku Victoria and Albert Musea. Zdroj. LDF

Jednoduché tvarosloví v kombinaci s na pohled luxusním materiálem dělají z nové fontány vážného konkurenta plastových lahví, přesně jak sám designér zamýšlel.

Pítko Michaela Anastassiadese. Zdroj: Veronika Pařízková.Pítko Michaela Anastassiadese. Zdroj: Veronika Pařízková.

Bydlení budoucnosti

Vize budoucnosti jsou každopádně pro designéry vždy atraktivním tématem. Už v Miláně se na Salone del Mobile stály fronty na dům 22. století vytištěný z 3D tiskárny, Londýn nezůstal stranou a připravil svoji vlastní představu bydlení.

Spolupráce Waugh Thistleton Architects a spolku Arup dala vzniknout futuristickému prototypu, který řeší jednak nedostatek bytových jednotek a samozřejmě dbá i na ekologičnost a udržitelnost celého projektu. Dům připomínající dětskou dřevěnou stavebnici je vytvořený z masivních CLT panelů, podle tvůrců materiálu, který se může těšit na zářnou kariéru. Uvidíme za pár let.

Waugh Thistleton Architects a Arup - vize budoucnosti. Zdroj Veronika Pařízková.Waugh Thistleton Architects a Arup - vize budoucnosti. Zdroj Veronika Pařízková.

Dechberoucí koberce

Kdo byl obecně na celém festivalu ve všech lokacích hodně vidět, to byli výrobci koberců. Možná trochu překvapivě, o to víc ale dokázali zaujmout. Rozhodně nečekejte unylé, jednoduché, nevýrazné vzory. Koberce naopak hýřily vtipem, divokými barvami i svérázným dekorem.

Nás nejvíc nadchla španělská značka Barcelona Rugs, která vystavovala v Old Truman Brewery. Hodně výrazný kus od Ricarda Cavala rozhodně upoutá pozornost v každém interiéru. Naopak na pohled decentní práce Gerarda Puxhe se nám líbila díky netradiční hře s rozmístěním barev, tenhle „rozpitý“ tepich je jednoznačně favorit pro milovníky sofistikovaných doplňků.

Zajímavé byly i použité vzory studia Koikoi nebo nekorektních designérů Butrel / Lindgard. Jejich koberce s obrysy ženských ňader vám zaručeně zajistí pozornost každé návštěvy.

Barcelona Rugs. Zdroj: Barcelona Rugs.Barcelona Rugs. Zdroj: Barcelona Rugs.

Plodná kolaborace

Zvědavé davy se tísnily u projektu jménem Envisions. Volné uskupení designérů se sídlem v Eindhovenu spojilo své nápady a kreativitu se španělským odborníkem na dřevěné krytiny Finsa. Značka, která na Iberském poloostrově vyrábí desky z dřevotřísky už od roku 1931, se předvedla jako velký inovátor a stratég.

Dezény, které na jejich desky nanesli mladí návrháři z Holandska, překypovaly svěžestí, lehkostí a pozitivní lehkovážností. Zdárný příklad toho, jak úspěšná může být symbióza zkušeného matadora a mladé krve.

Envisions. Zdroj: Studio Aandacht.Envisions. Zdroj: Studio Aandacht.

Zásadní setkání

I kdybyste nestihli vidět žádnou z popisovaných lokací, jedno místo by vám, pokud se zajímáte o design, uniknout nemělo. Neoklasicistní palác Sommerset House na břehu Temže hostil druhý ročník londýnského designového bienále. Desítka zemí z celého světa připravila vlastní instalace, které reflektovaly aktuální problémy, potřeby nebo touhy dané země.

Obdiv si vysloužila zejména expozice Polska, jež na základě obyčejných předmětů všednodennosti dokázala popsat komplikované a tragické zkušenosti našich severních sousedů s 20. stoletím. Obyčejná žlutá záclonka, která stínila obchody pro papaláše během komunismu, nebo poklop na kanál, z nějž utíkali Poláci během Varšavského povstání, byly mnohem výmluvnější než sáhodlouhé historické texty. Design není jen povrchní pozlátko, design rámuje naše dějiny. Poselství možná patetické, ale právě díky takovým velkým myšlenkám mají podobné akce smysl.

Expozice Polska. Zdroj: Veronika Pařízková.Expozice Polska. Zdroj: Veronika Pařízková.

Další články