Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Pohled do výstavy Zázračné prameny Pohled do výstavy Zázračné prameny

Lázeňské sklo a suvenýry

V rámci výstavy s názvem Zázračné prameny představuje Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou také lázeňské sklo. S jakými typy skel se lázenští hosté běžně setkávali?

Umělecké práce

Lázně jako střediska společenského života vždy přitahovaly umělce a řemeslníky. V první polovině 19. století se urození a zámožní lázeňští hosté nechali okouzlit jemným uměním portrétní rytiny na skle, synonymem umělecké práce. Vyhledávané byly též excelentně provedené lovecké či religiózní motivy, veduty naopak zůstávaly vyhrazeny spíše střednímu a lacinému zboží. Ve městě se na sezónu usazovali zruční rytci, kteří své služby nabízeli především dobře situované a náročné klientele. Buď na kolonádě či v její blízkosti provozovali vlastní krámky a dílny, nebo pracovali pro některého z místních obchodníků. V případě portrétní rytiny si klient, který zavítal do jejich království, vybral typ skla a během několika sezení vznikla jeho kresebná podobizna. Poté, co zákazník skicu schválil, přistoupil rytec k vlastní práci ve skle.

V dokonalosti provedení fyziognomie vynikal mezi rytci své doby zejména jeden muž – Dominik Biemann (1800–1857), jemuž polotovary dodávala Hraběcí harrachovská sklárna v Novém Světě. Od roku 1825 zajížděl pravidelně na letní sezónu – a nakonec i zimní – do Františkových Lázní. Zpočátku zde pracoval pro obchodníka Mattoniho, později na vlastní účet. Biemann nejčastěji portrétoval ruské aristokraty. Vedle prací na objednávku zákazníkům ve svém obchodě nabízel již hotové umělecky ryté sklo s loveckými a religiózními motivy, které si mohli ihned odnést. Cena se samozřejmě lišila podle náročnosti provedení i velikosti předmětu. Běžně dosahovala několika desítek zlatých konvenční měny.

Z dalších excelentních rytců skla vycházel vstříc náročné klientele českých lázní Franz Anton Pelikan (1786–1858) z Oldřichova u České Lípy. V německém Wiesbadenu po roce 1834 působil Karl Günther (1808–1883) z Kamenického Šenova. Nejznámějším z prostředí obchodníků, kteří věnovali péči uměleckému sklu, je karlovarský Anton Heinrich Mattoni (1779–1864), sám rytec skla. Vedle Biemanna pro něj pracovali Emanuel Hoffmann (1819–1878), Anton Rudolf Dewitte (1824–1900) či Joseph Anton Pfeiffer (1801–1866). Jejich zásluhou se Karlovy Vary staly v první polovině 19. století důležitým centrem výroby rytého skla v Čechách.

Typově se v uměleckém lázeňském skle jedná především o číše, pohárky, poháry a plakety, nejčastěji zhotovované z broušeného bezbarvého křišťálového skla. Od třicátých let 19. století se ale i zde začala projevovat móda vrstveného skla. Kolem poloviny století lázeňské sklo s rytými portréty v podstatě zmizelo ze světa, když doplatilo na objev fotografie. Luxusní sklo – zdobené například rytými loveckými motivy – v nabídce samozřejmě zůstalo. Rytci však z dílen na kolonádách postupně zmizeli a nahradily je prodejní pobočky velkých sklářských firem, například novosvětské sklárny hrabat Harrachů, které nabízely již hotové zboží.

Suvenýry

Do lázní samozřejmě nemířili jen bohatí hosté. Většina z nich měla naopak finanční prostředky omezené. Návštěvníci se pochopitelně lišili též individuálním vkusem, přesto však determinovaným společenským prostředím a aktuální módou. Pro tento typ klientů byly v 19. století určeny suvenýry, upomínkové zboží z čirého, barevného a lazurovaného skla. V nabídce dominovaly ryté veduty s lázeňskými pamětihodnostmi či motivy z jejich okolí a rozličnými nápisy, nechyběly ale ani alegorické, náboženské či lovecké výjevy. Na předmětu bývalo volné místo pro případ, že by si zákazník přál doplnit na suvenýr své jméno či monogram, dataci, věnování apod. Cena se nejčastěji pohybovala od desítek krejcarů do několika zlatých konvenční měny. Suvenýry v lázních prodávali jak sezónní rytci, tak místní obchodníci a expozitury velkých sklářských firem.

Od poslední třetiny 19. století se na lázeňském skle vedle rytiny začala výrazněji prosazovat též malba vedut a jiných motivů, prováděná vypalovanými smalty a studenými barvami, ve dvacátém století obtisky. K dekoraci plochy se samozřejmě malba běžně užívala již předtím. Ryté veduty nemohly konkurovat pohlednicím ani fotografiím, proto se z nabídky vytratily. Nejběžnějším typem malovaného skla byly číše, pohárky, poháry a holby, Vedle bezbarvého čirého skla se rovněž výrazně uplatnilo sklo barevné, vrstvené, červená a žlutá lazura i transparentní smalty, nejčastěji fialový a modrý.

K suvenýrům samozřejmě neodmyslitelně patří také těžítka, stříbřené sklo a další skleněné a drobné reklamní zboží včetně bižuterie. Karlovarský Ludwig Moser (1833–1916) ve svém obchodě a rytecké dílně zákazníkům na konci padesátých let 19. století nabízel vedle rytého skla například dózy ve tvaru mušle, soupravy na punč a číšky s hadovitými oviny z módního alabastrového skla, bílým smaltem malované a modrým či růžovým sklem vrstvené dózy na cukr s rytými zlacenými vedutami Karlových Varů, figurální těžítka – zvířátka – z lisovaného skla, stříbřené sklo či lustrové ověsky. Jeho hlavními dodavateli byly sklářské firmy Harrach a Meyr´s Neffe.

Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou spravuje několik tisíc kusů lázeňského a upomínkového skla. Výstava nazvaná Zázračné prameny potrvá do 20.9. Texty jsou ze stejnojmenné publikace, která k výstavě vyšla.

Galerie