Když UX designér hledá práci

Rád bych se nejdříve stručně představil: Jmenuji se Lukáš Marvan, ale většina mých známých mne zná pod přezdívkou BoB (např. na Twitteru mne najdete jako @BoBMarvan). A právě jsem ve zkušební době v MSD IT Global Innovation Center jako Senior UX designér. Co získání této pozice předcházelo, to se pokusím shrnout v obsáhlejším článku, který by vám měl pomoci při hledání nového designérského zaměstnání.

10 let v Seznamu, 3 roky v AVG, co dál?

Když jsem po 10 letech v Seznam.cz nastupoval před třemi roky do AVG Technologies, podepsal jsem smlouvu na dobu určitou, protože jsem jako “zástup” střídal kolegyni odcházející na mateřskou dovolenou. A zrovna když se tříletá smlouva chýlila ke konci, oznámil na začátku července 2016 Avast, že hodlá koupit AVG. V tu chvíli mi bylo jasné, že prodloužení smlouvy se na straně AVG/Avastu dostává na druhou kolej. Musel jsem se tedy připravit na její případné ukončení.

Nebyl jsem naštěstí na absolutní nule, mám za sebou 16 let praxe v oboru webdesignu, ale žádná hitparáda to také nebyla: Můj osobní web je starý, jen trochu aktualizovaný, HR poradkyně označila můj LinkedIn profil za “telegrafický” a podobně stručně na tom bylo i moje anglické CV. České CV jsem někde ztratil. Mé osobní “portfolio” neexistovalo, protože udělat jen screenshoty hotových projektů, je v případě UX designérů, dle mého názoru, přinejmenším zavádějící.

Jediné, co jsem si na počátku stihl trochu rozmyslet, byl plat. Udělal jsem si malou rešerši jak místních tak světových platových průzkumů. Stanovil jsem si optimum, jakého chci dosáhnout a minimum, pod které nepůjdu. Celé jsem to propočítal i s ohledem na roční prémie. A abych měl alespoň trochu přehled, kdo koho hledá, tak jsem si pročetl UXjobs.cz.

Průběh hledání

Oznámení akvizice AVG Avastem naštěstí zapůsobilo jako pomyslný startovní výstřel na všechny headhuntery v okolí. Jsem vcelku zvyklý, že mi průběžně chodí různé, více či méně relevantní, nabídky práce. Tentokrát jich však dorazilo opravdu hodně: Za tři měsíce jsem dostal asi 20 velmi relevantních nabídek. Zbývalo už jen se v nich nějak zorientovat.

První kolo pohovorů

Rozhodl jsem se k celé věci přistupovat maximálně zodpovědně a prověřit metodicky všechny relevantní nabídky. Většinou bylo totiž těžko poznat, zda se za nezajímavým inzerátem (některé byly téměř “generické”) náhodou neskrývá zajímavá práce a naopak. Zároveň jsme s kariérní koučkou Janou Bártíkovou začali pracovat na nové verzi profesního životopisu a profilu na LinkedIn. A také jsem si postupně domlouval jednotlivé pohovory a obcházel první kola…

Projít prvním kolem naštěstí nebyl prakticky nikdy problém. Firmy se snaží ověřit si, že nejste úplně mimo mísu a má cenu vás pustit do dalšího kola. Nečekejte, že se v prvním kole dozvíte něco výjimečně zajímavého, nebo nového, co jste si už sami předem nenašli na Googlu. Většinou budete mluvit pouze s náborářem, který v lepším případě tuší, co je obor User Experience Design přibližně zač, v horším případě nemá ani páru. Ano, kvalita personalistů a jejich práce se značně liší. A nezáleží to jen na nich osobně, ale také na celkové firemní kultuře ve které pracují.

V menších firmách se většinou setkáte s osobnějším (někdy bohužel až přehnaně familiérním) přístupem, který bohužel bývá vyvážen větším zmatkem v náborovém procesu. Malé firmy většinou vědí, že někoho potřebují, ale vlastně neví přesně koho. Je potřeba to s nimi během rozhovorů upřesnit a zjistit, zda jste pro ně ti praví, nebo raději doporučíte kamaráda.

Naopak profesionálové z větších firem mají už většinou nastavené fungující procesy náboru nových zaměstnanců a během prvního kola od nich zájemce slyší přesné další kroky: “Příště si popovídáte s manažerem, pak s budoucími kolegy, domácí úkol vám vzhledem ke zkušenostem nedáme, ale musíte nám prezentovat nějaký váš projekt,” všechno šlape jako na drátkách. Netvrdím, že určujícím faktorem kvality HR je velikost firmy, jistou souvislost jsem však vypozoroval.

Ilustrační foto: Koncepční skici, zdroj: Lukáš BoB MarvanIlustrační foto: Koncepční skici, zdroj: Lukáš BoB Marvan

Užší výběr

V druhých a dalších kolech byly vzájemné rozhovory naštěstí mnohem zajímavější. Člověk už si většinou povídá s někým, kdo je buď jeho potenciální přímý nadřízený, nebo má k jeho budoucí práci dostatečně blízko. Máte šanci doptat se na podrobnosti o nabízené pracovní pozici, např.:

  • Na jakých projektech budete pracovat?
  • Existuje už ve firmě nějaký UX/designový tým, nebo se bude teprve zakládat?
    • Když jste senior, počítá se s vámi na vedoucí pozici?
    • Když jste junior, budete se mít od koho učit? Jak firma podpoří váš růst?
  • Jak velkou budete mít svobodu v rozhodování o budoucím týmu?
  • Kdo budou vaši nejbližší kolegové a nadřízení? Je šance potkat se také s nimi?
  • V jakém prostředí budete pracovat a je možné pracovat z domova?

A také máte konečně možnost osobně představit, co vlastně pořádně umíte a co děláte. Pro tyto účely jsem si připravil prezentaci (v PDF, formátu A4), kde jsem se na pár stránkách snažil shrnout následující:

  • Můj obvyklý designový proces,
  • ukázat pár praktických příkladů,
  • přístup k řešení problémů,
  • přidat nějaké bonusy v podobě soukromých projektů a/nebo extra dovedností,
  • vymezit se jako profesionál, čeho všeho jsem schopen
  • a s čím za mnou naopak nechoďte.

Prezentaci jsem si nosil s sebou na pohovory jak vytištěnou, tak v notebooku a také ji zasílal na vyžádání těm firmám, které o mne projevily zájem na základě mého veřejného životopisu nebo LinkedIn profilu. Tento systém dvou rozdílných dokumentů, tedy “stručného CV” a “podrobnější prezentace”, mi subjektivně připadá jako výhodný, protože nevybalíte všechny trumfy hned a máte si tak i při dalších schůzkách o čem povídat a čím překvapit.

Jak se však postupně ukázalo, ještě lepší je dohodnout se na osobní, zhruba 20minutové, prezentaci předem - její obsah pak máte mnohem více pod kontrolou, můžete reagovat na doplňující otázky atd.

Několik firem po mně, na základě mých předchozích zkušeností, nepožadovalo vypracování domácího úkolu, což ovšem neznamená, že vy budete mít stejné štěstí, tak se na to raději připravte - jak duševně, tak časově (bývá to např. wireframe jednoduché mobilní aplikace).

Čím jsem si naopak projít musel, bylo simulované jednání se stakeholdery. Absolvoval jsem modelový výkop projektu, kdy zástupci zadavatele předstírali poněkud zkreslené představy o celém designovém procesu. Cílem pravděpodobně bylo, otestovat nejen moji znalost správného postupu a prezentační dovednosti, ale hlavně práci ve stresu a časové tísni, argumentační dovednosti, vedení porady a asertivitu. Ano, i to vás může v rámci pohovorů potkat, tak se tím nenechejte zbytečně zaskočit.

Některé schůzky pak probíhaly formou telekonference a k tomu mám jen pár poznámek:

  • Pokud to jen trochu jde, pouštějte si i videokameru - rozhovor je díky tomu mnohem osobnější. Nezapomeňte ale na dostatečně rychlé připojení, nezávadné pozadí v záběru kamery a že se vám pak mnohem rychleji vybije baterka v notebooku.
  • Nepočítejte s tím, že na vás bude mít protistrana stejný čas a klid, jako vy na ně - občas to bylo dost hektické, což se mi při osobním setkání nikdy nestalo.
  • A mějte připravenou záložní variantu spojení, když to celé spadne

Ilustrační foto: Design is easy - See, Think, Do, Care, zdroj: Lukáš BoB MarvanIlustrační foto: Design is easy - See, Think, Do, Care, zdroj: Lukáš BoB Marvan

Jak se nezbláznit?

Obrňte se trpělivostí. Když chcete lépe poznat více firem, je to běh na dlouhou trať, protože jedno či dvě kola pohovorů stačí na dobré vzájemné seznámení málokdy. Je totiž vhodné potkat se nejen s personalistou a potenciálním šéfem, ale také s budoucími kolegy a spolupracovníky. Během pár měsíců jsem tedy absolvoval desítky pracovních pohovorů a záhy zjistil, že si je musím nějak zaznamenávat, abych neztratil přehled. A nemám teď na mysli jen prosté zanesení data příští schůzky do kalendáře - kdy, kde a s kým, ale hlavně záznam získaných informací a to pokud možno strukturovaně:

  • S kým konkrétně jsem mluvil (alespoň jméno personalisty/manažera),
  • kolikátý to byl pohovor, resp. jak daleko jsem v náborovém procesu,
  • co jsme si navzájem naslibovali - zda si máme něco poslat, nebo naplánovat další schůzku,
  • kdo má učinit další krok,
  • jaké podmínky nabízejí
  • a o jaké podmínky jsem si řekl já sám.

Všechny tyto informace jste schopni si zapamatovat u jedné nebo dvou firem, ale pravděpodobně ne u 10, tak raději začněte hned, než toho bude hodně. A nechoďte na pohovory do firem, u kterých už předem víte, že v nich nechcete pracovat, zbytečně vám to sebere síly na ty opravdu vážné pohovory.

“Hrušky s jabkama”

Nakonec jsem po pohovorech dostal tři finální nabídky zaměstnání a začal se rozhodovat, která je pro mne ta nejvhodnější. A naprosto logicky jsem se ocitl v situaci, kdy tyto nabídky nebyly snadno porovnatelné, protože všechny tři splňovaly moje základní požadavky: dostatečně zajímavé projekty, dobrý plat a rozumný tým. Lišily se však v dalších ohledech, jednou bylo lepší to, podruhé ono...

Šel jsem na to tedy opět metodicky: Sestavil si tabulku více než 25 faktorů, které považuji za pro mne osobně důležité, nabídky obodoval a zvážil (jako inspirace mi mimo jiné posloužil i Minesota Satisfaction Questionnarie). A kdybych si tento přehled faktorů udělal již na začátku celého procesu, mohlo mi to pomoci už s otázkami při pohovorech a ne až v závěrečné fázi racionalizace mého výběru.

Ilustrační foto: První návrh informační architektury, zdroj: Lukáš BoB MarvanIlustrační foto: První návrh informační architektury, zdroj: Lukáš BoB Marvan

A jak to všechno dopadlo?

Zatím dobře, jak už jsem zmínil v úvodu, vybral jsem si práci v MSD a ukusuji tak první týdny ze zkušební doby. Dílčí kroky však jistě šly udělat lépe.

Co se nepovedlo

Zcela jednoznačně jsem zanedbal přípravu. Měl jsem si předem v klidu připravit všechny potřebné podklady:

  • CV lépe vyzdvihující můj možný přínos pro budoucího zaměstnavatele, to je nejdůležitejší, ne jen pouhý výčet dovedností a zkušeností,
  • osobní prezentaci s příběhem, třeba nějakou pěknou case study (v případě nováčků to může být i např. projekt realizovaný pro nějakou neziskovku),
  • LinkedIn profil
  • osobní web (ten nakonec nemám vylepšený dodnes, nikomu to však zřejmě příliš nevadilo).

Zkrátka nedělat to na poslední chvíli a po nocích, tím pak pochopitelně trpí kvalita.

Mohl jsem si také udělat lepší rešerši trhu, tedy dříve a podrobněji začít s procházením nabídky od jednotlivých firem, abych věděl, jaké mám možnosti. Vy už stejnou chybu opakovat nemusíte. Stačí se začít preventivně chystat hned - nikdy nevíte, kdy vás něco překvapí.

Také bych si stanovil deadline pro jednání s každou firmou, aby se vše zbytečně neprotahovalo. Zároveň bych se příště rád pustil do mnohem aktivnějšího hledání práce (např. na uxjobs.cz, cocuma.cz, startupjobs.cz atd.) A tím mám na mysli nejen reagování na nabízené nebo nalezené otevřené pozice, ale také přímé oslovování firem. Klidně bych se zkusil doptat (ideálně přes osobní kontakty), zda vybraná firma nemá v plánu nějaký další, zatím nepropagovaný, nábor. Nebo se pokusit ve firmě kontaktovat někoho “od fochu”. Ne že bych to vůbec nezkusil, stihl jsem oslovit asi tři vybrané firmy a u většiny jsem si jen potvrdil, že momentálně opravdu nikoho nehledají, ale připadá mi to málo. Raději bych příště takto prošel a oslovil více firem.

Co se povedlo

Předně jsem si našel práci, což by vzhledem k současné situaci na pracovním trhu IT (poptávka převyšuje nabídku), neměl být až tak velký problém, přesto se mi ulevilo. Nutno také podotknout, že nakonec mi pomohlo osobní doporučení, nepodceňujte proto prosím vaše kontakty, nikdy nevíte, kdy se vám můžou hodit.

Z čeho mám ovšem radost je, že se mi podařilo vcelku systematicky a podrobně prověřit dostatek nabídek a tak si mohu v tuto chvíli říct, že jsem si vybral dobře. Ano, něco mi možná uniklo, ale ne, nemám pocit, že bych byl nucen v časové tísni akceptovat jedinou možnou nabídku, bez možnosti výběru. A právě o ten dobrý pocit tu jde především. V mém případě jsem dal přednost možnosti osobního rozvoje a růstu v mezinárodním prostředí s fajn týmem a rozmanitými projekty před možností okamžitého vyššího platu. Zda to byla správná volba, to ukáže až čas.

Výstava Digitální design: Pohled za pixely, foto: Jakub HrabVýstava Digitální design: Pohled za pixely, foto: Jakub Hrab

Závěrem

Pokusil jsem se vám zde upřímně zprostředkovat moje osobní zkušenosti a poznatky z intenzivního hledání nového zaměstnání a to je zároveň největším limitem tohoto článku. Osobní zážitky jsou totiž většinou těžko předatelné dál, protože nejsou univerzálně aplikovatelné na všechny. Přesto jsem se o to pokusil a věřím, že vám alespoň některé informace pomohou s hledáním nové vysněné práce. A snad vám k tomu brzy poslouží i data získaná z průzkumu humansofUX.com.

P.S. Rád bych poděkoval všem, kteří mi s přípravou článku pomohli: Ivaně Jílekové, Anežce Adamíkové, Jindřichu Oukropcovi, Petrovi Kosnarovi a Janu Anderssonovi, díky.

Další články