Klauzurní práce na UMPRUM Klauzurní práce na UMPRUM

Kdo rozčeří designérský rybníček? 5 talentů z pražské UMPRUM, které se vyplatí sledovat

Letos jsme se vydali sledovat klauzurní práce rovnou do tří zásadních škol vyučujících design. Vedle Plzně a Ústí jsme samozřejmě nemohli opominout ani pražskou líheň talentů, UMPRUM alias VŠUP. Vybrali jsme pro vás pětici jmen, kterou stojí zato sledovat i do budoucna. Zdá se totiž, že tyhle mladé naděje mají velké ambice. A smysl pro humor.

Chuť na vázu

Kde zaručeně narazíte na jména, která se budou v následujících letech skloňovat jako ta zásadní v oboru, je pražský Ateliér skla. Pod vedením Ronyho Plesla zde již vyrostla slibná generace sklářských designérů, která chápe sklo jako multifunkční materiál, nabízející nepřeberné možnosti zpracování. Nás zaujala především Anna Jožová a její váza „ Líza“. Smysl pro humor a ironii, kterou ve své práci projevila, byl vítaným osvěžením mezi jejími intelektualismus vzývajícími spolužáky. Slepenec z pastelových lízátek, sladký už na pohled, byl především intimní a osobitou vzpomínkou na dětství a období bezelstné hravosti. A takový čistý, nekomplikovaný přístup, často sedí designu víc než překombinovaný estetismus.

Vázy Anny Jožové. Zdroj. UMPRUMVázy Anny Jožové. Zdroj. UMPRUM

Opilá keramika

V Ateliéru keramiky mají nadsázku a sarkasmus snad v popisu práce. Tradiční postupy a materiály pravidelně podrobují revizi a nebojí se jít ani na hranu. Z aktuálních klauzur nás oslovily především Opilci Louisy Bělohlávkové. Ta vymodelovala lidské postavičky, z nichž každá je značně společensky unavená. Inspiraci našla v obdobně stylizovaných keramických soškách z 19.století. Opilí kamarádi jsou do sebe zaklesnutí a další figurky se vrávoravě potácejí na podlomených nožkách. Louisa zbytečně nelpěla na naturalismu a její veselý, osobitý rukopis dodal výsledné práci tu správnou dávku autenticity a originality.   

Opilci. Zdroj. Ateliér keramikyOpilci. Zdroj. Ateliér keramiky

Možnosti hliníku

Vedle nadsázky říznuté ironií je mezi studenty trendem odpovědnost k životnímu prostředí. Uvědomělost je čím dál tím víc patrná i u velkých firem - minimálně v marketingu holdují sloganům, které akcentují udržitelnost. Mezi ostatními vynikla práce Matěje Coufala pro firmu Nespresso, kterou vystavil ve svém domovském ateliéru Produktového designu. Spolupráce s velkými brandy je pro tento ateliér typická a často cílí opravdu vysoko – namátkou připomeňme Bang & Olufsen nebo McDonald‘s. Letošní kolaborace s výrobcem kávy Nespressem byla v určitém ohledu klasická a úhledná. Až na práci Matěje. Ten je v poslední době vidět víc a víc díky svému pracovnímu partnerství s Eduardem Herrmanem. Jako solitér se ale prosazuje také výrazně. Na klauzurách vystavil na pohled neuhlazený plást plechu, který ale při bližším zkoumání tvořily desítky malých kapslí, stejného tvaru jako typická pouzdříčka k přípravě kávy Nespresso. Matěj vytvořil symbolický ready-made objekt, který kvituje možnosti recyklace hliníku. Nápaditý přístup, i když možná by přece jen někdy stálo za to být uvnitř ateliéru ke značkám víc kritický. Kdy jindy si můžete dovolit konstruktivní reflexi fungování nadnárodních korporací než na půdě školy.

Ready-made objekt Matěje Coufala. Zdroj. UMPRUMReady-made objekt Matěje Coufala. Zdroj. UMPRUM

Oděv, který léčí

Vymanit oděv ze škatulky povrchního a líbivého oboru se pokusil Ateliér módní tvorby. Potlesk si zaslouží téma navržené vedoucím ateliéru i výsledné zpracování oděvů. Zadání přitom znělo na první pohled dost nesnadně – inteligentní oděv, který bude snímat EKG nebo pomůže proti úzkostem, zkrátka oblečení, které vám může pomoct. Nám nejvíc lahodila práce talentované Venduly Niklové. Její střihově střídmé, a přesto působivé dvojbarevné šaty bychom s radostí oblékly na letní zahradní party.

Instalace Ateliéru Oděvu. Zdroj. UMPRUMInstalace Ateliéru Oděvu. Zdroj. UMPRUM

Dotek designu

Nekorunovaným králem letošní přehlídky je ale jiný ateliér. Průmyslový design a jeho schopnost najít neotřelé, v určitém ohledu okrajové téma, které má ale zásadní vliv na životy určité skupiny obyvatel. A bezpochyby s sebou nese i značnou dávku kontroverze. Takové bylo v zimě zamyšlení nad možnostmi života ve vesmíru, nyní se studenti potýkali s možnostmi prolínání fyzického a virtuálního světa.  Kdo nás nadchnul nejvíc byl Michael Rosa a jeho návrh aplikace na přenesení „lajků“ ze sociálních sítí do reálného života. „Vytvářím aplikaci, jež sbírá "lajky" z virtuálního světa. Ty následně odesílá přes bluetooth do speciálního dilda. To jej převádí na fyzické potěšení. Lidé, které neznáte, vás uspokojují. Nyní ovšem reálně.“

Aplikace Michaela Rosy. Zdroj. UMPRUMAplikace Michaela Rosy. Zdroj. UMPRUM

Reálně vás pohladí i rodiče díky nápadu Marka Šipoše. Ten vymyslel masku s paměťovou mapu, do které nahraje matka nebo otec svůj specifický dotek. Ten si dítě může v jejich nepřítomnosti přehrát v reálu, a cítit tak hypotetickou blízkost těch, které má rádo.

Paměťová mapa Marka Šipoše. Zdroj. UMPRUMPaměťová mapa Marka Šipoše. Zdroj. UMPRUM

 Podtrženo, sečteno, tvrdit, že škola byla přetlakovaná nápady a kreativitou by bylo silné tvrzení. Klauzury vždy vyžadují trpělivost a dobré oko, protože těch opravdu precizních prací není mnoho. Když na ně ale narazíte, je to radost.

Další články