Ilustrace od Kateřiny Kynclové. Zdroj: Kateřina Kynclová. Ilustrace od Kateřiny Kynclové. Zdroj: Kateřina Kynclová.

Kateřina Kynclová: Za fixy jsem pořád musela bojovat

Kateřina Kynclová je autorkou vítězného návrhu na obal tyčinky Kofila, jež v příštím roce chystá limitovanou edici. Kreslí autorské portréty, ale také motivy na porcelán či tapety, které můžete obdivovat například v pražské kavárně Místo. Jak vypadá takový život a práce mladé ilustrátorky?

V první řadě gratuluji k vítězství v soutěži o nový obal tyčinky Kofila. Jak jste se o soutěži dozvěděla a co vás motivovalo, abyste se sama přihlásila se svým návrhem?

Sleduji facebookové stránky Czechdesignu, a tak jsem se nejprve zajímala o ilustraci plakátů k soutěži. Tuhle výzvu jsem ale propásla, a pak se teprve objevila soutěž na nový obal pro Kofilu. To mě zaujalo a chtěla jsem to zkusit, ale zrovna v tu chvíli jsem  začala pracovat v Pragtique, obchodě s uměleckými suvenýry v Platýzu. Po nástupu do práce jsem najednou přestala spoustu věcí stíhat a jen jsem jednou za čas zaregistrovala odpočet do uzávěrky soutěže.

Nakonec jsem začala kreslit až v den, kdy se měly návrhy odevzdat a to přímo ve zmiňovaném obchodě. Odtud jsem pak běžela rychle domů, abych kresby naskenovala a do tiskárny i na poštu jsem doběhla těsně před tím, než zavírali. Celé to mělo takový dramatický průběh, až mi bylo líto, že jsem to nestihla dřív. V obhajobě, která se k návrhu přikládala, jsem pak zmiňovala, že jde o ruční kresbu a počítač jsem použila vlastně až těsně před tím, než šel hotový návrh do tisku. Obal tedy vznikal podobně jako dřív, když Zdeněk Rykr také kreslil všechno ručně. 

Vítězný návrh v soutěži Kofila v limitovaném obalu.Vítězný návrh v soutěži Kofila v limitovaném obalu.

Takže jste si nestihla dělat rešerše ilustrací Zdeňka Rykra, na jehož dědictví by limitovaná edice měla odkazovat?

Jeho práci znám už z dob studií a moc se mi líbí, takže jsem nějak podvědomně věděla, jak by měl obal vypadat. K vymyšlení finální podoby jsem se ale nedostala dřív než v den uzávěrky. Takže pak bylo celkem legrační, když jsem zjistila, že porota vybrala právě můj návrh. 

Jak jste pak reagovala na zprávu, že se příští rok vyrobí dvoumiliónová edice tyčinek ve vašem obalu?

To byla taky legrace, protože ocenění autoři před samotným předáváním nevěděli, jak se v soutěži umístili. Na pozvání na slavnostní udílení cen jsem tedy odpověděla, že se kvůli práci bohužel nemůžu zúčastnit, ale bylo mi řečeno, ať zkusím dorazit alespoň později. Když jsem přišla do Veletržního paláce, už tam na mě všichni čekali a já jsem nevěděla, co se děje. Takže jsem byla opravdu hodně překvapená. 

Máte nějakou zkušenost s navrhováním obalů?

Vůbec, právě proto jsem se přihlásila. Mám pocit, že se něco takového člověku normálně nepoštěstí, maximálně právě u limitovaných edicí. Vůbec nevím, jak se vyrábějí třeba obaly na šampóny. Přitom by mě to docela zajímalo, protože většinou je to docela ošklivé a nikdo neví, kdo to dělal. Jinak ale dělám různé potisky, například na porcelán, peněženky nebo tapety. 

Tapeta v kavárně Místo. Zdroj: breakfastclub.cz.Tapeta v kavárně Místo. Zdroj: breakfastclub.cz.

Máte pocit, že se grafickým designem dá uživit lépe než uměním?

Nikdy jsem se nechtěla stát přímo malířkou, snažím se orientovat právě na užité umění. A od té doby, co jsem pryč ze školy, mám pocit, že se to daří čím dál tím víc. Vůbec nevím, jak se dá uživit volným uměním. Prodávám i své autorské portréty, ale rozhodně to není za cenu, jakou by si malíři představovali. Ceny mám nastavené dost nízko, protože vím, že lidé nejsou ochotní dát o moc víc. A ještě se mi bohužel nestalo, že by se mnou někdo nechtěl smlouvat, jestli bych cenu ještě trochu nesnížila. 

Zájemci o portrét vás přímo sami oslovují?

Ano, chodí za mnou sami, zrovna teď jsem dokreslila jednu paní učitelku z mateřské školky, kamarádka pak chtěla nakreslit portrét pro svého přítele k výročí.

Máte pocit, že je to teď nějaký znovu obnovený trend, mít doma svůj portrét? 

Pocházím z Vysočiny a tam měli lidé doma většinou takové ty hezké krajinky občas i od Slavíčka a podobně. Portréty byly podle mě spíš výsadou bohatých. Nevím, jestli je to v současnosti nějaký trend, mně vlastně vždycky docela překvapí, že to lidé chtějí. Sice mi doma také visí moje autoportréty, ale to je spíš tím, že mám malý byt a nemám to kam dávat. 

Portrét od Kateřiny Kynclové. Zdroj: Kateřina Kynclová.Portrét od Kateřiny Kynclové. Zdroj: Kateřina Kynclová.

Neděláte takové portréty třeba jako svatební dary?

Svatebních darů už jsem dělala několik. Před lety jsem nakreslila sebe a svého přítele jako astronauty a všem se to strašně líbilo. A tak jsem právě teď dokončila jeden velký obraz astronautů, kteří jsou pod vodou s rybami – opravdu trvali na astronautech, nechtěli potápěče. To je hodně zvláštní kombinace.   

Jak vznikla vaše spolupráce s Adekor a jak došlo k tomu, že se vaše kresby objevily na porcelánu? 

To mě vlastně přímo oslovili. Tereza Hlouchová mi jednou napsala, že by měla zájem o portrét sebe a svého přítele, a tak jsme se seznámily. Pak jsem pro ni kreslila ještě něco a ji to nějak nadchlo. Přijde mi, že podnikání je teď je takový trend. Lidé zkoušejí vyrábět svoje vlastní výrobky, pokud k tomu mají možnost či prostředky. Tereza tak nabídla svému tátovi, který se zabývá dekorací porcelánu, aby navázal spolupráci s mladými ilustrátory. 

Porcelánová sada Léto. Adekor & Kateřina Kynclová. Zdroj: adekoraumelci.cz.Porcelánová sada Léto. Adekor & Kateřina Kynclová. Zdroj: adekoraumelci.cz.

Zmiňovala jste, že se vám od té doby, co jste vyšla ze školy, postupně daří dostávat zakázky. Máte pocit, že vás škola nějak připravila na to, jak váš život bude vypadat po dokončení studia?

Nevím, jestli to můžu úplně říct, protože jsem na UMPRUM studovala jenom dva roky, ale nemám pocit, že by nás škola nějak připravila na to, co přijde potom. Naopak jsme dělali spoustu věcí, které jsou v praxi takřka neuplatnitelné. První rok po škole byl hrozný, to jsem zvládala dost špatně, ale od té doby jsem už nasbírala určité životní zkušenosti, které mi asi pomohly víc než škola. 

Narážela jste ve škole na to, že jste se rozhodla kreslit fixem?

Ve škole jsme se pořád hádali. Jsem docela tvrdohlavá a dost jsem si za tím stála, zatímco ve škole mě nutili dělat nejrůznější ruční techniky. Já jsem přitom absolvovala základní i střední uměleckou školu, pak bakalářské studium v Plzni a magisterské v Praze, takže jsem si to za ty roky už všechno vyzkoušela. Když jsem chtěla začít dělat svoje vlastní věci, našla jsem si fixy, za které jsem pořád musela bojovat. Nemám nic proti linorytům, ale už jsem jich udělala hrozně moc. 

Sledujete současné trendy v kresbě nebo ilustraci?

Bylo to vidět i ve zmiňované soutěži o nový obal tyčinek Kofila. Trendem je stylizace postav a tvarů, hodně lidí dělá vektorovou grafiku, nebo svou kresbu stylizuje tak, aby vypadala jako počítačová. Často mám problém rozlišit práci jednotlivých ilustrátorů, je docela málo umělců, jejichž práci bezpečně poznám. Z vítězných návrhů se mi ale moc líbila práce Lukáše Tomka. 

Zvažovala jste někdy spolupráci s dalšími ilustrátory či designovým studiem?

Vždycky chtěla mít uměleckou skupinu, ale pořád se mi nedaří to nějak zařídit. Radši pracuji sama a ráda dělám věci jen sama pro sebe, ale práce ve skupině by byla určitě bezva. Dřív to přitom bylo úplně běžné. Nevím, čím to je, že jsou dnes všichni zavření doma a dělají si jen to svoje.Myslím, že ilustrátoři se pak potkávají v Page Five, ale jinak nevím. Dalším místem setkávání by mohla ale být galerie a knihkupectví Xaoxax, které vzniklo v Krymské na místě pobočky Baobabu. 

Nechtěla jste si třeba otevřít ateliér někde, kde byste se mohla setkávat s dalšími umělci?

Já hrozně nechci mít ateliér. Teď mi zrovna někdo psal, že se mnou chce udělat rozhovor a nafotit mou práci v ateliéru. Pracuji doma, v místnosti, kde zároveň spím, a tak tam nechci nikoho vodit. Někteří lidé potřebují mít studio proto, aby tam chodili jako do práce. Mně vyhovuje pracovat doma, kde mám klid. Když ráno vstanu, můžu začít rovnou kreslit a nemusím chodit nikam do ateliéru. Možná bych spíš potřebovala místo, kde bych mohla skladovat všechny svoje kresby, které se mi domů už nevejdou. 

Dostáváte nabídky, abyste své kresby někde vystavovala?

Moc ne. Teď jsem vystavovala v Jihlavě, ale to spíš proto, že už jsem tam vystavovala už loni, a tak mě letos pozvali znovu. Ilustrátoři moc nevystavují, asi jenom na LUSTRu, to je takové komplexní představení ilustrátorských prací. 

Práci Kateřiny Kynclové můžete sledovat online, ať už na jejím Facebooku, Instagramu nebo Tumblr.

Galerie

Další články