Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Ukázka ilustrace, autorka Zdeňka Kudrnová. Zdroj: archiv Renáty Fučíkové Ukázka ilustrace, autorka Zdeňka Kudrnová. Zdroj: archiv Renáty Fučíkové

Jsme zahlcení elektronickým zachycením skutečnosti, říká vedoucí ateliéru Ilustrace v Plzni

Renáta Fučíková, ilustrátorka téměř padesáti publikací a držitelka významných zahraničních i domácích ocenění, působí jako vedoucí ateliéru Mediální a didaktické ilustrace na SUTNARCE, Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara. Rozhovor o její práci se studenty je součástí mini série představující vybrané ateliéry FUD v Plzni.

Ateliér se v současnosti dělí na dvě poloviny. „Studenti se přelévají mezi mnou a kolegou Václavem Šlajchem, který zaštiťuje mediální ilustraci, zatímco já jsem klasičtěji zaměřená. Didaktickou ilustrací se zabývám posledních patnáct let, ve světě se jí říká trochu jinak: non-fiction ilustrace,“ uvádí mě do problematiky Fučíková, „Ilustrace má podle mě obrovskou budoucnost v době, která je vizuálně založená. Jsme zahlcení elektronickým zachycením skutečnosti. Ilustrace, která prochází rukou a mozkem výtvarníka je vlastně něčím daleko emotivnějším a daleko vstřícnějším vůči příjemci.“

Tak trochu jiná ilustrace

Non-fiction ilustrace je specifická v tom, že vykládá svět okolo nás. Vysvětluje přírodu, historické události, chod společnosti. To všechno se dá velmi stručně a efektivně vyjádřit obrazem. Renáta Fučíková je přesvědčená, že non-fiction zažívá obrovský boom a že její ateliér na Sutnarce by mohl vychovat celou řadu ilustrátorů, kteří budou mít šanci uchytit se na domácí i zahraniční půdě. „Můj přístup ke studentům je spíše kolegiální, možná trochu mateřský. Jsou totiž ve věku mého syna. Pokud se mi tedy někdo otevře citově, přátelsky, tak já to ráda oplácím.“

Ukázka ilustrace, autor Josef Sedlák. Zdroj: archiv Renáty FučíkovéUkázka ilustrace, autor Josef Sedlák. Zdroj: archiv Renáty Fučíkové

Fučíková se svém oboru pohybuje 30 let, vystudovala UMPRUM a zdůrazňuje, že nikdy nebyla zaměstnaná: „Celou tu dobu se mi podařilo udržet se na volné noze, našla jsem si nakladatele, kteří mi dali práci, a díky tomu mám spoustu zkušeností, kontaktů a možností.“  Zároveň je pro ni důležité, aby studenti svou prací dokázali oslovit širší veřejnost. Aby uměli vytvořit vkusnou ilustraci, výtvarně náročnou, ale zároveň takovou, aby ji mohly vnímat široké vrstvy společnosti. Nůžky mezi „artovými“ knihami, které dostávají hodně ocenění a těmi zcela komerčními, se čím dál tím více rozevírají. Fučíková se domnívá, že zásadní je střední zóna krásných knih, které jsou vkusné a náročné, a přitom srozumitelné. Člověk by měl mít chuť si v nich listovat a vstřebávat informace, které ho obohatí.  

Rozmanitost přístupů

Celý ateliér funguje jako tým - studenti společně vytváří projekty, pedagog pak funguje spíš jako redaktor, editor a někdy manažer. „Já těm lidem neříkám, jak to mají dělat, spíše se snažím v nich povzbudit invenci a imaginaci. Je příjemné sledovat, jak má každý z nich úplně jiný projev. Chci udržet jejich jedinečnost, aby se každý vyjadřoval svým způsobem, svojí technikou a jediné, co jim říkám je to, co nemají dělat,“ hodnotí se smíchem svou práci Fučíková. Selekce projektů do finální podoby publikace, která jde často přímo do nakladatelství, je podle ní pro studenty důležitější než výsledná známka. „Musím pak ze souboru prací nemilosrdně vypustit věci, které neodpovídají úrovni vysoké školy uměleckého směru. Student potom ale vidí, že bude muset na sobě víc pracovat, nebo třeba zkusit něco úplně jiného.“

Ukázka ilustrace, autor Martin Kelbl. Zdroj: archiv Renáty FučíkovéUkázka ilustrace, autor Martin Kelbl. Zdroj: archiv Renáty Fučíkové

Úspěchy v zahraničí i u nás

Prvním společným projektem ateliéru, u něhož asistovala, byla kniha, která dostala ocenění na Nejkrásnější knize roku a také cenu Red Dot za design. Je to kniha navazující na Sutnarův projekt knihy pro děti, na kterém spolupracovaly ateliéry Sutnarky spolu s newyorskou uměleckou školou.

Zahraniční přesah měla i druhá společná knížka. „Na základě zadání Českého centra v Soulu jsme s celým ateliérem, napříč všemi ročníky, připravovali interaktivní výstavu pro zimní olympiádu. Kniha prezentovala historii jednotlivých disciplín zimních sportů a úspěchy českých sportovců v průběhu historie olympijských her.“

Ukázka ilustrace. Zdroj: archiv Renáty FučíkovéUkázka ilustrace. Zdroj: archiv Renáty Fučíkové

Třetí projekt, jež mi paní Fučíková představila, byla kniha „ñ“, vyprávějící příběh dvou míst – českého města Plzně a rezidenční čtvrti Pilsen v Chicagu. Založili ji Češi a v současnosti je vibrujícím uměleckým centrem, kde žijí převážně Mexičané. Sutnarka tak působí jako spojnice mezi Plzní a chicagskou čtvrtí. 

Posledním ateliérovým projektem, který právě vychází knižně v nakladatelství Euromedia, je publikace ke 100letému výročí republiky s názvem Dobrých 100. „Studenti dostali za úkol vybrat si jeden letopočet a zobrazit pozitivní událost, která se v tom roce odehrála. Šlo mi o to, abychom stále nemluvili jen o okupacích a nepříjemnostech. Krátké texty studentů pečlivě lektorovala historička Lenka Křížová, knihu redigovala Lucie Šavlíková a graficky ji upravila studentka Uyanga Undarmaa.“ Projekt má velký ohlas pro svou svěžest, rozmanitost a pozitivnost. „Ateliér dostal mnoho nabídek k výstavám, nyní ilustrace dobrých sta událostí republiky zdobí sál české ambasády ve Washingtonu – mimochodem, výstavu velmi ocenila paní Madeleine Albrightová. Mimo to se chystají výstavy v Praze, Plzni, Havlíčkově Brodě, ale taky v Bratislavě, Záhřebu, Dublinu a Soulu.“

Ukázka ilustrace, autorka Zdeňka Kudrnová. Zdroj: archiv Renáty FučíkovéUkázka ilustrace, autorka Zdeňka Kudrnová. Zdroj: archiv Renáty Fučíkové

Studium didaktické ilustrace

Renáta Fučíková by uvítala, kdyby se do jejího ateliéru hlásili studenti, kteří mají zájem přímo o non-fiction ilustraci: „Tento obor je otevřený nejen pro absolventy středních výtvarných škola, ale také pro nadané mladé lidi, kteří vystudovali gymnázium i jiné školy. Potřebujeme syntézu jejich vzdělání – tedy vědomostí a intelektového drivu – s výtvarnou kvalitou.“ Za tento přístup už získal její ateliér zvláštní ocenění na Bienále ilustrace v Záhřebu 2018. Fučíková závěrem shrnuje, že nesoupeří s žádnou z českých uměleckých škol: „Budujeme zde unikátní ilustrátorský ateliér, který připraví studenty na sofistikovanou práci. Naučíme je vyvažovat formu s obsahem a vyprávět ilustrované příběhy delikátním, originálním, ale vstřícným jazykem. Popisujeme tak svět kolem nás a v nás.“

Další články