Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Kniha 20 000, kino Planá, zdroj: archiv autorů Kniha 20 000, kino Planá, zdroj: archiv autorů

Hold sámošce. Dvojice objela republiku a našla architektonické skvosty v malých městech

Nová publikace s neobvyklým názvem 20 000 představuje čtenářům skvosty současné české architektury malých měst a vesnic. Číslovka v sobě ukrývá nejen maximální počet obyvatel vybraných míst, ale také číslo 200, což je počet autorských fotografií, a 20, jež se rovná množství jednotlivých realizací.

Na horizontu Bílých Karpat stojí několik desítek stromů. Čtyřiadvacet lip vypadá na první pohled poněkud zvláštně. Jsou uprostřed ničeho, vysázené ve tvaru obdélníku. Většinu náhodně kolemjdoucích by asi nenapadlo, že se dívají na architekturu. Na rozlehlé louce poblíž vesnice Nová Lhota se totiž nachází Stromová kaple. Ještě ji úplně nevidíme, ale přesto tu je. A plně uchopit a prožít ji budeme moci až za několik desítek, ne-li stovek let. Taková je pro mě podstata architektury – roste a mění se v čase. Na rozdíl od stromů je ovšem architektura závislá na lidech, kteří ji obývají. Příběhy lidí a domů jsou mnohdy úzce propleteny. Rozkrývat některé z nich jsem měla možnost u rozhovoru s autory knihy 20 000 – O místech a lidech.

Kniha 20 000, Stromová kaple u Nové Lhoty, zdroj: archiv autorůKniha 20 000, Stromová kaple u Nové Lhoty, zdroj: archiv autorů

„Dvojkovitost“ knihy

Autory tohoto literárně-vizuálního dokumentu jsou Michaela Hečková a Matěj Chabera. Michaela již dříve zpracovala knihu O městech a lidech dokumentující příběhy třiatřiceti míst, kde se jejich obyvatelé snaží aktivně změnit veřejný prostor. „Asi dva roky jsem objížděla Českou republiku a bavila se s lidmi, kteří někde něco provozovali nebo pořádali. Vyslechla jsem si spoustu příběhů, knížka byla dokument o lidech, kteří se snaží něco ve svých městech změnit tak, aby místo kulturně ožilo. Metoda citací a autorských fotografií (použitá v knize 20 000 – pozn.red.) tam už krystalizovala,“ podotýká Michaela a zároveň dodává, že už v té první knize bylo spoustu věcí dotýkajících se architektury, ačkoli byla spíše o lidech.

Náhled knihy 20 000, zdroj: archiv autorůNáhled knihy 20 000, zdroj: archiv autorů

Kniha 20 000 naopak čtenářům nabízí přímo architektonické realizace a příběhy úzce spjaté s daným místem geograficky i společensky. Další věcí, jež ji dělá výjimečnou, je fakt, že zde vznikla nezvyklá spolupráce s autorkou textu a fotografem-grafikem v jedné osobě, Matějem Chaberou: „Dali jsme dohromady všechny ingredience jako fotky, autorské texty a rozhovory a pak jsme z nich tvořili výsledek. Málokdy se stane, že člověk, co fotí, dělá zároveň grafický design a celou vizuální identitu a naopak. Ale ta autenticita a propojenost se nám vlastně zdála klíčová. Všechny části textu a knihy tak na sebe navazují. Nic není navíc.“

Akupunkturní zásahy do městské struktury

Autoři se soustředili především na realizace, které měly pro dané město nejen architektonický, urbanistický význam, ale i celkově společenský význam. Relativně malé zásahy, jako změna orientace domů nebo přemístění vstupů do parku můžou hodně změnit, jelikož jsou navázané na to, jak lidé ten prostor cítí a jak jej používají. Právě to, jak lidé vnímají architekturu bylo pro Michaelu a Matěje ústředním tématem každého rozhovoru.

„Myslím, že výborný příklad jsou třeba potraviny v Trojanovicích. Řekneš si obecní sámoška, taková banálnost, ale je to neuvěřitelné překvapení dotažené do detailu. Spousta skla a pohledový beton. A absence brandingu, prostě žádné nápisy, co tě lákají na zlevněné salámy a akce. Navíc, když se pozorněji podíváš na plány obce, zjistíš, že se nacházíš na nové návsi, vedle je škola, o kus dál nová malá kavárna, a v budoucnu by mělo přibýt informační centrum a pobytová plocha, místa pro sezení,“ říká Michaela.

Kniha 20 000, obchod v Trojanovicích, zdroj: archiv autorůKniha 20 000, obchod v Trojanovicích, zdroj: archiv autorů

Je to jeden příklad toho, jak architektura může přitahovat lidi. Když se nové a výrazné stavby povedou udělat dobře, tak se s nimi lidé mohou snadněji identifikovat. A proč malá města? „Právě v malých městech jde všechna proměna dobře vysledovat. Jedním konkrétním otevřením nebo postavením domu se změní nejen fyzický ráz, ale vůbec to, jak tam lidi fungují. Mění se tím prostor i společnost. Ten sociologický aspekt architektury mě zajímá možná nejvíc.“

Kniha 20 000, obchod v Trojanovicích, zdroj: archiv autorůKniha 20 000, obchod v Trojanovicích, zdroj: archiv autorů

Možnosti čtení

Zařazení citací mimo hlavní text má své opodstatnění. Knihu tak lze číst v několika rovinách. Čtenář může číst text lineárně a bude do sebe krásně zapadat, anebo může knihou jen tak prolistovat, přečíst si pár citací a „nasát atmosféru“. Matěj Chabera k tomu říká: „Bavilo nás experimentovat se samotným formátem knihy. Od začátku jsme věděli, že chceme dopřát čtenáři různé rychlosti čtení. Vizuální materiál, půdorysy, krásné fotografie, popisný text o daném místě, ale i citace, které můžeš číst nezávisle na zbytku, nebo si jimi doplnit celkový obrázek. Ta mnohovrstevnatost je taky třeba důvod, proč se ke knize můžeš znovu vracet.“

Náhled knihy 20 000, zdroj: archiv autorůNáhled knihy 20 000, zdroj: archiv autorů

Prožít prostor

Všechna místa jsou navíc částečně veřejným prostorem, je tedy možné je osobně navštívit a zažít. A právě slovo zažít je tu to podstatné. Kniha umožňuje odkrýt vrstvy jednotlivých projektů a otevírat základní otázky, může být ovšem užívaná i jako alternativní novodobý průvodce. Autoři tím chtěli současnou architekturu přiblížit široké veřejnosti. Napadá mě otázka, jestli se lidé obecně identifikují s novou architekturou na základě toho, že je kvalitně a funkčně zpracovaná, anebo na základě toho, že je jim dům nějak emočně blízký.

„Myslím, že kvalitu a funkčnost vnímá na první dobrou vždy část obyvatel. Nová realizace třeba na venkově zažije často takové tři vlny – první je samozřejmě vlna malého odporu nebo šoku, druhá vlna je série mediálních výstupů a článků po celé republice. A třetí posléze je, když lidé začnou vnímat ta média a svou novou sámošku také. Začnou ji zkoumat, sledovat a třeba i cítit hrdost. A tenhle přesah architektury do vlastního svědomí je úžasný,“ tvrdí Michaela.

Kniha 20 000, rozhledna Růženka, zdroj: archiv autorůKniha 20 000, rozhledna Růženka, zdroj: archiv autorů

Jeden příklad hovořící za všechny je rozhledna Růženka z Českého Švýcarska. Matěj vysvětluje: „Tady jde zrovna o takový love/hate vztah a příběh. Někdo Růženku zbožňuje pro její roztomilou podivnost, někomu připomíná ošklivou a děsivou plynovou masku. A hlavně, u téhle stavby je obecně obrovský rozdíl mezi tím ji vidět na fotce, nebo si ji osahat, vidět to, co vidíte z ní, prostě si ji zažít na vlastní kůži.“ Něco jiného je hodnotit architekturu na základě plánů a vizualizací a něco jiného je kontext – jaká je velikost stavby vůči okolí, příroda, jež ji obklopuje anebo zážitek z místa.

 Lidské měřítko se propisuje také do perspektivy všech fotografií, které můžete v knize najít. „Kategoricky jsme si řekli, že nebudeme dělat žádné pohledy, které člověk nemůže normálně vidět, když přijde na místo. Architektonické publikace jsou plné pohledů vyfocených ze vzduchu nebo úhlů, které nejsou běžně dosažitelné. A jsou krásné a my je sami milujeme. Ale pro tuhle knihu se to nehodí. Popírala by svůj smysl. Všechno je tak foceno z přirozeného pohledu člověka,“ komentuje vizuální aparát knihy Matěj.

Kniha 20 000, proměna nábřeží řeky Loučné v Litomyšli, zdroj: archiv autorůKniha 20 000, proměna nábřeží řeky Loučné v Litomyšli, zdroj: archiv autorů

Vzdušný optimismus

S mou velkou zvědavostí se mimo jiné setkala koncepce obálky, takže jeden z mých dotazů směřoval k fotce, kterou se kniha reprezentuje. Michaela s Matějem mi vysvětlují, že jejich cílem nebylo dělat nějakou koláž, ale že na obálce chtěli mít zástupný symbol, spíše hezkou metaforu než fotku konkrétní stavby. „A tahle fotka je dobrým příkladem za všechny. Kino v Plané je stará budova, která se opravila, čímž zároveň oživila celé náměstí. Sympatičtí architekti, kteří navíc dokonale znají místo a cílevědomá, uvědomělá starostka. Město se nachází v pohraničí, kousek od lesů, kdysi byl vedle něj zajatecký tábor, co mnohonásobně převyšoval počet místních obyvatel, ale nikdo o něm moc neví. Takže to všechno vyrůstá v takových temných kulisách, ale to, co se tam teď děje, je skoro úplná pohádka,“ popisuje Michaela.

Kniha 20 000, kino Planá, zdroj: archiv autorůKniha 20 000, kino Planá, zdroj: archiv autorů

Ne každá realizace má to štěstí býti pohádkou, ani autoři si neromantizovali vše, s čím se setkali. Hodnotným aspektem publikace je rozhodně to, že zůstávají vždy v kritické rovině. Kde něco nefunguje, nebojí se to „vytáhnout na povrch“. Na některých místech knihy tak vznikají až humorné vzkazky o tom, jak se původní luční louka v zahradě postupně proměnila na anglický trávník a následně ve vyprahlou poušť, kam člověk v horkých letních měsících pravděpodobně nezavítá zchladit se pod stíny stromů.

Kniha 20 000, klášterní zahrady Chrudim, zdroj: archiv autorůKniha 20 000, klášterní zahrady Chrudim, zdroj: archiv autorů

Síla regionální architektury

Ani jeden z autorů není architekt. Matěj je sice vystudovaný interiérový architekt, ale věnuje se nábytku, produktovému designu a grafice. Michaela je vzděláním bohemistka, nicméně se již osm let věnuje tématu veřejného prostoru a s mnoha architekty spolupracovala z pozice zadavatele. Proto je pro ni důležité dívat se na stavby také kukátkem zadavatele nebo obyčejného člověka, který je navštíví s rodinou při nedělní procházce.

„Důraz klademe na autenticitu. A smysl knihy je ten, že je pro širokou veřejnost. Taky je možné brát ji jako určitý návod, jak mít s malým rozpočtem pěkné projekty. Třeba ta rozhledna, tam byl rozpočet asi jenom 50 000 korun a konečný výsledek a dojem z toho je úžasný,“ shodují se závěrem oba autoři.

Kniha 20 000, útulna Vratěnín, zdroj: archiv autorůKniha 20 000, útulna Vratěnín, zdroj: archiv autorů

Další články