Ilustrační foto, zdroj: pexels.com Ilustrační foto, zdroj: pexels.com

Facebook i Google by si bez designu ani neškrtli aneb role UX designu

Jak velká je role Facebooku v našem každodenním životě a zodpovědnost lidí, co za ním stojí? Při setkání s pojmem UX designer mě zaujala myšlenka, že se někdo stará o mé pozitivní emoce, ať už jen ledabyle brouzdám a nebo kupuji ponožky na internetu. V následujícím článku se zamýšlím nad rolí UX designéra v každodenním životě uživatelů.

...Tohle ráno je o něco horší než jiné. Do práce máš jít až na deset, ale pro jistotu sis nastavila budík o dvě hodiny dříve. Teď máš dost času udělat z nahnuté plošiny zase pevnou zem. Zapínáš počítač už úplně automaticky...

UX MASTER MARGARET GOULD STERWART

Při mém laickém pátrání po roli UX designérů v životě uživatelů jsem na Youtubu našla záznam Ted Talks z roku 2014, kde hovoří Margaret Gould Stewart. Už od prvního momentu svého vystoupení působí, že právě ona, je tu pro „nás“. Pro Facebook a dříve pro YouTube vytváří Margaret Gould Stewart design, který ovlivňuje obrovské procento uživatelů po celém světě. Na stránkách Ted talks uvádí, že ke své práci přistupuje s nadšením pro kombinaci skvělého nadčasového designu a pomíjivých digitálních technologií s cílem zlepšit životy lidí.

Design je kreativita ve službách druhých.“ Na podiu působí M.G.S. jistě bez sebemenších náznaků nervozity, mluví plynně s dobře načasovanými vtipnými vsuvkami. Působí okamžitě jako sympatická osoba s veskrze kladnými vlastnostmi, jako uživatele facebooku by mě mělo okamžitě uklidnit, že tahle osoba je jednou z těch, která pečuje o má soukromá data, která jsem ochotna s facebookovou veřejností sdílet.

...Během večera ti na mobilu cinkalo jedno oznámení za druhým, jak tě facebook upozorňoval na něco, o čem jsi věděla, že se to právě děje, ale vůbec tě to nevyvádělo z míry. Byla to neskutečná noc. Pitvořili jste se do foťáku smartfonu s každým dalším pivem víc a urputněji. Cítila si, jak ti oči lepí rozmazaná řasenka a na záchodcích v malém zrcátku se ti úplně nepovedlo smazat stopy rtěnky rozmazané až ke krku...

„LIKE“

via giphy

Přednáška z roku 2014 je už tři roky stará, což v digitálním světě znamená ohromnou dobu. Co bylo před rokem nové, je z dnešního pohledu, kdy jsme zvyklí na tunu nových informací každý den, už příliš zastaralé.

M.G. Stewart nás na začátku svého vystoupení seznamuje s příběhem redesignu tlačítka „Like“ jednoho z nejvíce zatěžovaném symbolu internetového světa. „Like“ nás provází, ukazuje co se líbí přátelům, leckdy nám pomáhá při rozhodování v nákupu lecjaké komodity, je mezinárodní. Zátěžovou zkoušku uživatelů zvládá dokonale. Dorozumění s ním nám nedělá žádnou potíž, jeho jednoduchost nás nenutí dále nad ním uvažovat. Přitom právě počet jeho zobrazení za den na něj i na designéra, co mu dal jeho vzhled vytváří obrovský nátlak. V době kdy se stalo jedno tlačítko dokonalou reklamní značkou a předmětem touhy, je to něco čím se odměňuje za skvělost. Prostředek rozeznání míry popularity a to samo v sobě nese něco trpkého.

...Po povinné sprše si při kávě prohlížíš vzniklé škody na tvém přísně hlídaném profilu, žaludek se ti znovu obrátí stejně jak na fotografii, ke které ses právě dostala... a komentářů přibývá, tvůj fiktivní obraz vždy zodpovědné osoby se hroutí...Co teď?

PŘEDVÍDAT NEPŘEDVÍDATELNÉ

via giphy

Průvodkyně současného člověka Wikipedie říká že: „Přátelství je mezilidský vztah vyznačující se vzájemnou náklonností a porozuměním. Lidé v přátelském vztahu se vůči svým protějškům chovají ohleduplně a chtějí pro své přátele to nejlepší.“

Díky sociálním sítím máme mít těchto přátel někdy až do tisíce, co se víceméně vymyká lidské povaze. Úkol řešit vzniklé konflikty z toho plynoucí je právě na UX designérech. M.G.Stewart představuje proces vzniku dotazníku, který pro ještě větší vzájemné štěstí Facebook uživatelům nabízí. V minulosti se vyskytl problém s hlášením problematického obsahu fotografií a příspěvků porušující společenský standart odkazující na osobu uživatele.

Ukázalo se, že většina nahlášených příspěvků, vůbec žádné standardy nepřekračují, jednalo se spíše o fotografie z různých večírků, které dané uživatele zostuzovaly a narušovaly tak jejich facebookovou image. Sami uživatelé se s řešením těchto problémů obracejí na správce sociálních sítí, protože se stydí požádat o smazání své přátele. To vedlo k tomu, že tým Ux designérů facebooku zasedl k poradě a s různými experty přes mezilidskou komunikaci přišli k závěru, že to, co činí uživatelům největší problém při požádání o odstranění fotografie z jejich profilu, je vyjádření toho, jak se kvůli oné fotografii cítí.

Tak facebook vytvořil dotazník, kde zadáte důvody k vaší nelibosti a pomůže vám dát dohromady žádost příteli o odstranění fotografie. Díky vhodně zvoleným slovům, vy vyjádříte, co vám vadí a váš přítel, pokud jím opravdu je, se s ohledem na vaše city pokusí jednat k vzájemnému štěstí a fotografie či jiné kompromitující záležitosti odstraní.

Počet vztažných zájmen v předchozí větě může vést k zamyšlení nad ohromným množstvím neviditelné práce, které designéři aplikací musí pro své uživatele dělat. Bortění paralelních světů, které v sociálních sítích máme, by vedlo k ztrátě uživatelů, proto se neustále snaží zlepšovat své weby a předcházet vzniku konfliktů. Tato práce je nedocenitelná, nevznikají z ní žádné hmatatelné předměty, za které by byli oceněni.

NEVIDITELNÁ PRÁCE V NAŠEM ŽIVOTĚ

via giphy

Při psaní tohoto článku však nemůžu opomenout další věc. Hlídaná nálada uživatelů pracovníky facebooku má své důvody, nic není zadarmo a tím, že se díky sociálním sítím můžeme na chvíli připadat na vrcholu popularity má mnoho háčků. V pořadu Ondřeje Trhoně na radiu Wave mluví teoretik interaktivních médií Ian Bogost o termínu "hyperzaměstnanost".

„Během posledních deseti let se ale stala ještě jedna věc. Pracovní trh po nás dnes požaduje, abychom v rámci svých zaměstnání neustále ladili svoje osobní značky, profily, používali online služby a komunikovali. Jenže tak pracujeme i pro firmy, které za svoje zaměstnavatele vůbec nepovažujeme. Když používáte Google, abyste něco našli, nebo si otevřete svoji schránku na Gmailu, všechno je to zdánlivě zdarma. Jenže platíte něčím jiným – svými informacemi, které Googlu poskytujete. Podle mě to je určitá forma práce a Google z ní profituje. Když na Facebooku komunikujete s přáteli, Facebook všechna data sbírá, agreguje, aby vám mohl nabídnout ještě přesnější reklamu. Tuhle malou, drobnou, neviditelnou práci můžeme vidět všude kolem nás. To je podle mě pro pochopení hyperzaměstnanosti klíčové.“

Závěrem článku jen dodám, co každému může být jasné. Vliv sociálních médií v našem životě roste. Stávají se místem pro spojování lidí na velkou dálku, ale také politické propagandy. V negativním příkladu spojování a rekrutováním zradikalizovaných jedinců do skupin, kteří tímto získávají na hlasitosti. Před designéry těchto sítí se otvírá další velký problém a to jak vyřešit rostoucí agresi těchto uživatelů?

Další články