Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Lucie Koldová Lucie Koldová

Dvacet let Designbloku. Zpovídáme Lucii Koldovou

Lucie Koldová letos zažívá veleúspěšný rok. Jako první designér/ka z České republiky dostala příležitost vyjádřit svůj přístup k designu v rámci projektu Das Haus na veletrhu Imm v Kolíně nad Rýnem. Určujícím prvkem modelového interiéru bylo světlo z různých perspektiv, které utvářelo atmosféru jednotlivých částí domu. Hru světel rozehrála za pomoci pestré škály svítidel, které navrhla pro firmu Brokis. Svítidla, která Lucie Koldová navrhuje, mívají kromě čistého designu a precizního zpracování nosný a originální nápad, který inspiroval jejich formu, ať už je to to vesmírný modul, jiskřička, muffiny nebo třeba Francouzi tak zbožňované makronky. Podobně je tomu u lounge křesla Chips, inspirovaného tvarem lupínku, jehož prototyp byl také součástí projektu Das Haus a který do svého portfolia zařadila firma TON. Pohodlné křeslo a stejně tak i vybraná svítidla budou mít možnost obdivovat i návštěvníci letošního Designbloku.

Vzpomenete si ještě, jaký byl Váš první Designblok?

To bylo ještě v Thámově ulici v Karlíně a vystavovala jsem tam tenkrát prototypy kovových židlí X chair, co jsem vytvořila na škole u prof. Michala Froňka a Jana Němečka. U rodičů jsme s kamarádem svářeli taburetky a židle. To už je tak dvanáct let zpátky.                                

Co pro Vás znamená prezentace na přehlídce Designblok v porovnání např. se zahraničními Design Weeky a veletrhy?

Designblok je srdeční záležitost. Je to moje země, kterou miluju a kde chci být jedním z účastníků a hybatelů místní scény. Dělá mi obrovskou radost vystavovat s kamarády a kolegy na domácí scéně. Beru to jako radost a povinnost zároveň. Je to naše platforma, kterou vybudovala Jana Zielinski s Jirkou Mackem a jejíž jsme jako designéři aktivními účastníky. Cítím, že to tak má být.

Ručně tuftované koberce Brush od Lucie Koldové pro francouzskou firmu Chevalier édition a skleněné stolky SPIRIT pro značku Brokis. Art House. Designblok 2016. Zdroj. Lucie KoldováRučně tuftované koberce Brush od Lucie Koldové pro francouzskou firmu Chevalier édition a skleněné stolky SPIRIT pro značku Brokis. Art House. Designblok 2016. Zdroj. Lucie Koldová

Ze zahraničních veletrhů mám ráda milánský veletrh, protože je to pro mě jako tvůrce víc show než business, je to takový výtvarný a lifestylový veletrh. To mě baví a čerpám tam nejvíc inspirace. Něco jiného jsou veletrhy ve Frankfurtu a v Kolíně nad Rýnem, tam jde víc o business.

Letos na přehlídce Designblok představujete lounge křeslo CHIPS pro firmu TON. Křeslo bylo součástí instalace Das Haus na salonu Imm Cologne a motiv chipsu se opakoval i na instalacích na stropě a vlastně i vaně zapuštěné v zemi. Čím Vás uhranul tvar bramborového lupínku, jaká má specifika?

Od mládí zbožňuju kruh, stále jsem si malovala koule a kruhy. Geometrické tvary mě jako designérku přitahují a chips vznikl měkkým prolamováním kruhu. Hrála jsem si s myšlenkou elipsy a až pak napadlo, že to vypadá jako chips, což mě nadchlo a došlo mi, že to bude hlavní myšlenka křesla. Hrála jsem si s kruhem, pak s lupínkem a došlo mi, že z toho udělám opěrný rám. Elipsu jsem se snažila zopakovat i na podnoži a na sedáku a začala jsem to víc ergonomicky tvarovat, aby to bylo funkční.

Světla Ivy pro značku Brokis v projektu Das Haus na veletrhu Imm. Zdroj. Lucie KoldováSvětla Ivy pro značku Brokis v projektu Das Haus na veletrhu Imm. Zdroj. Lucie Koldová

Co bylo na počátku? Zadání od firmy TON, nebo křupavý brambůrek?

Navrhovala jsem koncepci instalace Das Haus a promýšlela jsem, jaký mobiliář bych tam dala. Nápad s lupínkem mi začal dávat smysl a napadla mě firma TON. Zajela jsem za nimi s návrhem křesla, které už jsem měla navržené, ačkoliv jsem nevěděla, jestli ho budou moct vyrobit. Byla jsem připravená i na variantu, že si udělám prototyp z ohýbané trubky, protože jsem věřila, že je to silný nápad, který stojí za to realizovat. Firma TON mě mile překvapila - ihned na to zareagovali a řekli, že se jim nápad moc líbí a že to pro Das Haus vyrobí. Takže to krásně vyšlo. 

Měla jste již v té době předjednanou spolupráci s firmou TON, nebo zařazení křesla do portfolia produktů značky TON navázalo na úspěch, který Vaše instalace Das Haus slavila na kolínském veletrhu?

Mluvili jsme o tom od začátku. Když si tak velká firma vyčlení rozpočet a prostor pro výrobu prototypu, tak už rovnou uvažují tom, že se jim křeslo hodí do portfolia. Během prvních měsíců jsme věděli, že pokud všechno dobře dopadne a nebudou tam větší problémy při zátěžových testech, tak ho rovnou představí na Salone del Mobile v Miláně. 

Lucie Koldová a křeslo Chips pro firmu TON. Zdroj: Lucie KoldováLucie Koldová a křeslo Chips pro firmu TON. Zdroj: Lucie Koldová

Narazila jste na nějakou konstrukční záludnost tvaru lupínku?

Jsou tam dva menší kompromisy. Za prvé jsem původně myslela, že křeslo bude sedět jen na chipsu zezadu na třech opěrných bodech. Museli jsme tam dát minimální nožičky, které jsou ale v souladu s designem. Jako designér jsem připravená na to, že je někdy potřeba udělat kompromis pokud to větším způsobem nenarušuje koncepci designu. Je to pro mě naopak výzva, reagovat na situaci a přijít s novým řešením. Vím, že design není jen krásná skicka, kterou za každou cenu musím prosadit, ale baví mě spolupracovat s výrobci, protože se vyvíjí produkt, který má hlavu a patu a mohou ho ideálně používat lidé na celém světě. 

Prototyp, který byl představen v rámci instalace Das Haus, se tedy ještě musel přepracovat?

Minimálně. Prototyp jsme vytvořili v rekordním čase čtyř měsíců, dělaly se zátěžové testy, takže už jsme věděli, že nožičky zjemníme, ale zůstanou tam a došlo k jedné výztuži, která nakonec s designem pěkně funguje. Testování přineslo nové zadání, pro které jsem vymyslela tvarové řešení, aby bylo esteticky krásné, ale zároveň, aby se pevnost podpořila pevnost. Když byl prototyp hotový, zkoušela se ještě pohodlnost polštářku, atd.

Křeslo je vyrobené tradiční metodou ohýbání dřeva, kterou ve firmě TON používají už od poloviny 19. století. Tento řemeslně poctivý proces ruční výroby se dá přirovnat i k u nás tradičně silné sklářské tradici. Dá se říci, že tíhnete k tradičním materiálům, sklu a dřevu?

Určitě, to jde ruku v ruce s mojí vizí, kterou dlouhodobě sleduji. Měla jsem obrovskou radost, že mohu vyvinout kvalitní produkt pro další českou firmu, a tím i zpečetit lásku k řemeslu a myslím, že je to něco, čím bychom se jako Češi měli prezentovat. Řemeslo a tradice je něco, co je výjimečné. V dnešní době umí plasty na východě každý, nicméně křeslo z TONu jen tak nikdo nenapodobí, protože k tomu jsou zapotřebí desítky let zkušeností. To samé sklárny, v Evropě je pár skláren, které dokáží vyfouknout složitější věci. Proto mě baví vymýšlet pro české firmy nové věci, protože se to odlišuje od všeho, co ve světě je a je to naše identifikace s tradicí. 

Je to i jeden z důvodů, proč jste se vrátila zpět do Čech?

Rozhodně. Ve Francii jsem se dostala do bodu, kdy jsem věděla, že se tam prosadím. Nicméně chtěla jsem si dovolit větší investici do studia a v tu chvíli padla otázka, jestli se vrátit, nebo si nové, větší studio zařídit tam. Roky počáteční dřiny jsem měla za sebou, a měla jsem už i spoustu kontaktů. Srdce mě ale táhlo zpátky do Čech a také se prohlubovala spolupráce s Brokisem, a naplňovalo mě to. Nechtěla jsem za každou cenu zůstávat v Paříži a létat do Čech co čtrnáct dní, protože jsem cítila, že to není moje cesta. Měla jsem chuť začít psát novodobý design s firmou Brokis v Čechách. Dá se říci, že důvody byly napůl pracovní a napůl osobní. Chyběli mi přátelé i česká kultura a měla jsem tu aktivity, které se nedaly přenést do Francie.

Instalace firmy BROKIS představující kolekci svítidel Macaron od Lucie Koldové. Designblok 2017. Zdroj: BrokisInstalace firmy BROKIS představující kolekci svítidel Macaron od Lucie Koldové. Designblok 2017. Zdroj: Brokis

Udržujete dál pracovní kontakt s Francií?

Možná budeme spolupracovat s firmou La Chance. Mám tam i nové klienty, kteří mě oslovili na Das Hausu. Nicméně teď hodně pracuji s německými firmami a jezdím více do Německa. Francie je země, kam se vždy budu ráda vracet, nicméně mám teď malého syna a chci žít v Praze.   

Otázka, která se nabízí: Jak zvládáte skloubit práci a rodinu?

Učím se to, každý rok je to lepší a lepší. Jsem poměrně dost živelná a bohémská, takže to určitě není o nějaké dokonalé organizaci, naopak. (smích). Svoji práci mám strašně ráda a povznáší mě. Moje pracovní projekty jsou svým způsobem také moje děti a jsem nejspokojenější, když se jim daří. 

Tento rok Vás navíc čekala velká výzva, instalace Das Haus je pro designéry výjimečná příležitost, ale jistě to bylo i časově náročné.

Ano, bylo to časově náročné, devět měsíců příprav, před Vánoci jsem si už trochu sáhla na dno, nicméně zvládlo se to a mám i skvělý tým, který mi moc pomohl.       

Svítidla Jak O´Lantern pro firmu Brokis od Lucie Koldové. Zdroj. BrokisSvítidla Jak O´Lantern pro firmu Brokis od Lucie Koldové. Zdroj. Brokis

Budete na Designbloku představovat i jiný produkt než lounge křeslo Chips, například nová svítidla pro značku Brokis, jíž jste kreativní ředitelkou?

Z projektu Das Haus firma Brokis mimo jiné zařadila světlo Jack O´Lantern, inspirované bludičkou, uchycené v jemné šperkařské konstrukci. To mělo oficiální premiéru nyní v Paříži a na Designbloku představím tuto kolekci v různých provedeních i s jeho větší variantou. Udělala jsem ke kolekci i větší stojací lampu, která bude volně následovat.

Na co se Vy osobně na letošním Designbloku nejvíce těšíte?

Na doprovodný program k Oslavě. Už jen to téma letošního ročníku budí očekávání a jsem zvědavá, jak se toho Designblok zhostí. Doufám, že bude i pěkný doprovodný program pro děti. Těším se na módní přehlídky a nové kolekce, protože jsem velkým fanouškem módy.

Další články