Robert Lenne, zdroj: Xperience By Design Robert Lenne, zdroj: Xperience By Design

Co designeři potřebují, aby dokázali být současní i v budoucnu? Odpovídá Robert Lenne

Narodil se a studoval ve Švédsku. Pracoval v New Yorku, Mnichově i Londýně. Pracoval pro IDEO, rozvíjel Artsy a před nedávném založil studio Sweet Studio. Během své přednášky na konferenci Xperience by Design řekl, že „všechno je jednoduché, když to máte v sobě.“ Roberta Lenneho jsme se zeptali, kde se v něm vzaly jeho schopnosti a jak se s nimi dá během života pracovat.

Roberte, první část našeho rozhovoru bude o vás osobně. Mohl byste našim čtenářům popsat cestu, jak jste se stal designérem? Byl to dětský sen nebo pouhá náhoda?

Myšlenka na to stát se designérem se objevila velmi brzo. Narodil jsem uprostřed venkovské krajiny, ve Švédsku, a když přišel internet, byla to velká revoluce, která ve mne zažehla jiskru a touhu pracovat kreativně. Přineslo to spoustu skvělých věcí. Moje maminka byla navíc grafička, která pracovala pro mnohé firmy v okolí. Mně se grafické základy a proces navrhování, který jsem viděl u ní a s internetem a digitálními technologiemi propojily.

Následně jsem začal navštěvovat Hyper Island, švédskou školu nových médií. V době, kdy jsem nevěděl, jestli se více vydat směrem designu nebo technologií, to bylo místo, kde jsem se přesvědčil, že má vášeň pro design je zkrátka silnější.

Nastaly během vašich studií milníky, které vás ovlivnily více než jiné? Osobnosti nebo události, které rozhodly o vašem dalším směřování?

Hyper Island byl výborný v tom, že všechny lekce vedli externisté, kteří aktivně působili v daném oboru. Neexistovali zde vlastně žádní interní profesoři. Od prvního dne jsme získávali zkušenosti s reálnou praxí a navazovali kontakty. První práci, kterou jsem tehdy získal, jsem dostal právě díky jednomu z učitelů.

Studenti obvykle zažijí určitou kombinaci učitelů z praxe a akademiků, kteří čerpají z teoretického přístupu. Jak to máte vy? Nechyběl vám během studia teoretický pohled?

Myslím, že mi nechyběla tolik teorie, jako spíše trpělivost. Hodně jsem spěchal, abych začal pracovat na reálných projektech. Možná jsem díky tomu nezískal určité širší zkušenosti. Mohl jsem více číst, více se zabývat sociologií nebo třeba rok studovat filosofii.

Dokážete vypíchnout tu největší lekci, kterou jste během studia získal?

Určitě jsem se toho hodně naučil o práci v týmu – jak vytvářet věci společně, jak přijít s vizí a jít za ní. To byla určitě výborná lekce a jsem rád, že jsem ji díky Hyper Islandu získal.

Digitální začátky

Jak poté začala vaše profesní kariéra?

Mé studium obsahovalo stáž v poměrně konzervativním design studiu. Bylo to v New Yorku, ve studiu Flat, které bylo tehdy velmi malé. Pracovali v něm asi 3 lidé. Druhá stáž byla ve Stockholmu, ve firmě, kterou založili stejní lidé jako Hyper Island. V podstatě to pro mne byla první práce na plný úvazek v digitálním světě. Absolvoval jsem ji v roce 2002, což byl začátek dnů s pomyslným přídomkem „.com“.

Mnoho mých spolužáků se v té době začalo věnovat tištěnému designu nebo umění. Pracovat pro technologickou firmu bylo v té době „trochu mimo“, ve mě ale pořád byla vášeň pro programování. Byly to divoké časy, nikdo nechtěl investovat do digitálních služeb, nikdo si je nekupoval. Strávili jsme spoustu hodin děláním bannerů na weby a podobně, ale společnost stále měla záměr věnovat se více službám.

Začali jsme pracovat s vládními organizacemi nebo třeba poštou. Vyvinuli jsme jednu z prvních aplikací, kde bylo například možné nechat si podle fotky vyrobit vlastní pohlednici. Byla sice super, ovšem fungovala pouze na malém švédském trhu. Tato zkušenost ve mně opět zažehla jiskru a věděl jsem, že tímto směrem se chci vydat.

Jak to ovlivnilo vaše další směřování?

Poznal jsem firmu s názvem IDEO, která už za sebou měla obsáhlé portfolio. Navrhli první komerční myš pro Apple, jeden ze zakladatelů přišel s první myšlenkou, ze které se později vyvinul laptop. Pracovali na kampani se jménem Social Mobiles, která zkoumala, jak mobilní telefony ovlivňují společnost. Hledali se možnosti řešení problému, že mnoho lidí mluví na veřejnosti hlasitě. Bylo to velmi inspirující, i když z pohledu dnešní doby poměrně vtipné. Dělali speciální prototypy telefonů, které, pokud jste mluvili příliš hlasitě, daly vám elektrický šok.

Proto jsem v Londýně začal pracovat pro IDEO. V té době měli 8 kanceláří a 600 designérů. Představili mi „design research“, což bylo úplně jiné měřítko, než s jakým jsem se setkal předtím. Poznali jsme pro koho navrhujeme, nebyl to design jen řešící problémy, ale cíleně jsme vyhledávali příležitosti. Druhou věc, kterou jsem poznal, bylo zapojování uživatelů do procesu navrhování skrz jednoduché prototypy a rychlou zpětnou vazbu.

Poslední věcí, kterou jsem si uvědomil bylo, že je mnohem těžší dosáhnout dopadu a změny, pokud jste „jen“ konzultantem. Nebudete u projektu, když se bude implementovat. Proto jsem v roce 2011 poprvé vstoupil do organizace vyrábějící opravdový produkt.

Zaměstnanec č. 5

Začal jste pracovat pro Artsy!

Ano. Byl jsem zaměstnancem číslo 5, který byl zodpovědný za tvorbu produktu a budování design týmu. Když jsem po šesti a půl letech odcházel, měli jsme 190 lidí. Urazili jsme kus cesty!

Vím, že to nebyla první ani poslední výrazná změna prostředí vaší práce. Nedávno jste založil nové studio ve Stockholmu. Co je vždy impulzem k takovému kroku?

Osobně mě baví pracovat v rozdílných formátech. Působil jsem v designérském studiu, IDEO bylo více v roli konzultanta různých projektů pro různé společnosti. Dnes vytváříme opět novou formu. Chceme, aby naše role byla něco mezi start-upem a konzultantem. Zároveň v sobě spojujeme investici v podobě financí i energie a práce. Najdeme příležitost, vyvineme produkt, uvedeme ho na trh. Firmám pomůžeme od začátku do konce nejen pokud jde o samotný „výrobek“, ale i s právním rámcem nebo personálním obsazením.

Během vašeho života se technologie proměnily několikrát a neustále se vyvíjejí. Pro školy je dnes nesmírně obtížné si tuto dynamiku udržet. Jak velká je dnes vzdálenost mezi akademickým prostředím a reálnými potřebami?

Obzvláště pokud se chcete věnovat produktovému designu, je tato vzdálenost obrovská, ale záleží samozřejmě na typu školy, kterou absolvujete. Některé se více věnují pohledu uživatelů a učí studenty řemeslu, jiné se více věnují vnímání dat a faktů a jejich převádění do konečných rozhodnutí. Zároveň je potřeba vnímat věci prostřednictvím jejich funkčnosti a samozřejmě také ekonomickým pohledem.

V případě digitálních produktů je například právě hledisko profitu daleko více zapojeno do samotného navrhování. Když vytváříte fyzický produkt, po jeho dokončení ho prezentujete na výstavách, a svým způsobem až následně může být zapojena jeho kapitalizace. Pokud jde ale o digitální svět, provázanost je daleko silnější. Návrh, struktura, vývoj, zapojení uživatelů a jejich chování je zde nutné vnímat mnohem intenzivněji. Tyto věci umí školy naučit jen minimálně.

Robert Lenne, zdroj: Xperience By DesignRobert Lenne, zdroj: Xperience By Design

Už jste zmínil, že během studií jste pospíchal za projekty v praxi. Kdy jste si později uvědomil, že jste možná neměl tak spěchat?

Obecně si myslím, že máme spoustu času pracovat po celý život!

Ale toužil jsem po nezávislosti, spěchal jsem a pokud bych se studiu věnoval o rok nebo dva déle, určitě by to bylo ku prospěchu. Stejně tak jsem dělal vše proto, abych nemusel „na vojnu“. Měl jsem pocit, že je to strašně zbytečné, že na to nemám čas, že musím jít na Hyper Island. Tehdy jsem si myslel, že prostě nemůžu čekat. Zpětně vnímám a hodnotím, že by se vůbec nic nestalo, kdybych těmito zkušenostmi prošel.

Během prvních školních let se věnujeme základním dovednostem - učíme se psát, počítat... Mohlo by mezi takovými předměty být i navrhování? Mělo by smysl rozvíjet už u dětí schopnost navrhovat a především přemýšlet kreativně a tvůrčím způsobem?

To je zajímavé a důležité, a takové školy už existují! Není to o konkrétním navrhování, důležité je rozvíjet principy a podporovat kreativitu a týmovou práci. Děti se věnují projektům, zastávají různé role uvnitř školy, mají jistou formu „samosprávy“. Když nakreslí koně, nikdo jim neříká, že je skvělý a dokonalý. Učitelé se jich zeptají, proč ho nakreslily tak, jak ho nakreslily. Vede to k daleko většímu přemýšlení o věcech, a omezuje neustálou kritiku, které je ve školách někdy příliš mnoho.

Co designeři potřebují, aby dokázali být současní i v budoucnu?

Určité základní dovednosti, které designér má, jsou transformovatelné a použitelné v kontextu jakékoliv doby. Musíte věcem rozumět, musíte uvažovat a vytvářet hypotézy. To se nikdy nezmění! Především v produktovém designu ale asi dojde k více specializovanější podobě. Budou existovat experti na tvorbu systémů a procesů. Design bude součástí daleko většího množství lidských činností.

Během všech procesů, kterých je design součástí, jsou potřeba lidé, kteří se věnují zcela jiné profesi. Jak je lze přimět, aby přistoupili na způsob přemýšlení, který je designerům vlastní? Jak je lze zapojit do procesu navrhování?

Někdy je to jen o slovíčkách. Každá profese může v zásadě podobnou věc pojmenovávat úplně jinak. My řekneme „design research“ a obchodník může použít „customer development process“. Pokud tyto paralely dokážeme najít, můžeme fungovat daleko efektivněji. Nemusíme jednu profesi „zvát“ do jiné, jen je jednoduše spojíme dohromady – začneme mluvit jednotným společným jazykem a nazývat věci stejnými a pro všechny srozumitelnými jmény.

Robert Lenne

Robert Lenne je designérem a vývojářem působícím v New Yorku a Stockholmu. Nedávno opustil pozici produktového manažera v Artsy, kterému pomohl vypracovat se do pozice významného vydavatele a předního on-line trhu s uměním, aby vytvořil nový ateliér s názvem Sweet Studio. Do společnosti Artsy přišel od inovační firmy IDEO, kde pracoval v kancelářích v Londýně, Mnichově a New Yorku, aby vyvinul nové digitální produkty.

Další články