Cítím zodpovědnost za úroveň funerální kultury

Rozhovory Karolína Matějková - 13. 3. 2015

Rozhovor s Martinem Červeným, ředitelem Správy pražských hřbitovů, který se rozhodl pozvednout úroveň funerální kultury u nás prostřednictvím designérské soutěže. V českém prostředí poměrně nekonvenční přístup. Jak vidí současný stav? Co ho motivovalo obrátit se na designéry? Nejen to se dočtete v následujícím rozhovoru.

Zdroj fotografie: Martin Červený, grafika: Lucie Valérová Zdroj fotografie: Martin Červený, grafika: Lucie Valérová

Funerální kultura, funerální design… Co se Vám pod těmito termíny vybaví? 

Funerální kultura v nejobecnější rovině je úroveň rozloučení s blízkými, projev našeho vztahu k předkům, respekt ke kořenům, jedna z věcí, která odlišuje jednu civilizaci od druhé a vlastně taky člověka od zvířat. Funerální design nebo obecněji funerální umění je vizuálním projevem této kultury. Na hřbitovech je to především podoba náhrobků, sochařská výzdoba, také detaily jako styl písma atd. 

Jak je podle Vašeho názoru v ČR vnímána smrt a funerální kultura obecně? 
Jak se změnila za poslední dekády? Vnímáte zde nějaký posun, nebo možná, lze-li to tak říci, trend?

Obyčejná smrt je velice okrajové téma. Je nudná a jaksi nepatřičná. Něco jiného je násilná smrt, tragédie, při kterých se umírá ve velkém, to je téma, které lidé žádají a média, zejména bulvární, jim ochotně vycházejí vstříc. Souvisí to i s tím, že zpravidla umírají staří lidé a také stáří je tabu, není sexy, je neestetické, nezdravé, neperspektivní... Netýká se nás, protože naše vlastní stáří se zdá být bezpečně daleko. Když starý člověk zemře, často umírá někdo, kdo nikoho nezajímá, ani jeho smrt nikoho nezajímá.

Náš vztah k funerální kultuře je ovlivněn i naší nedávnou historií. Stěžejní roli hraje trend kremace, která se stala v průběhu minulého století naprosto dominantním způsobem pohřbu. Z původního volnomyšlenkářského a průkopnického hnutí, které prosazovali Němcová, Neruda nebo Náprstek, zbyl do dnešních dnů praktický, rychlý a levný způsob, jak se zbavit těla. Vytěsněním smrti převážně do zdravotnických zařízení se společnost jednoduše zbavila všech těžkostí, které obnáší doprovázení blízkých v jejich posledních dnech. Kremace jim zase umožňuje vyhnout se rituálům, zamést stopy, nevázat se kořeny, bořit kult mrtvých. Funerální kultura se tím redukuje na nezbytné minimum.

Dalším podstatným faktorem byla doba komunismu. Všeobecný úpadek všeho duchovního, tedy i hřbitovů. Téma smrti se nehodilo, neslo sebou příliš mnoho otázek. Hřbitovy pak příliš mnoho symbolů třídních nepřátel – kříže, tituly bankéřů, nobilitovaných měšťanů, intelektuálů… V některých situacích se strana snažila převzít roli církve. Podobně jako křest byl nahrazen vítáním občánků – pohřební obřady začaly připomínat jakési loučení s občany. To je dědictví, na kterém stojí podoba smutečních obřadů dodnes. Na hřbitovech se tato doba podepsala nevratně. Od 2. světové války se prakticky vytratila autorská funerální tvorba. Zřízení umělecky hodnotného náhrobku by představovalo nepovolený individualismus v době, která žádala stádnost. Naopak památkově cenné hřbitovy byly rušeny zcela - zejména židovské, částečně nebo byly ponechány postupné zkáze. 

Za poslední dekády lze sledovat pozvolný návrat zájmu o poslední věci člověka. Markantní je trend genealogie – návratu ke kořenům, který doprovází hledání hrobů předků, svou roli hraje zlepšující se ekonomická situace části společnosti. Vznikají hospice, objevují se poradci pro pozůstalé,  postupně pronikají trendy ze světa, zájem o ekologické pohřbívání apod. Velkou úlohu hraje existenciální umění – namátkou zmíním Romana Týce a jeho výstavu 3 kila osudu. Stále ovšem převládá introvertní a pragmatické pojetí pohřbu a všeho souvisejícího.

Výstava 3 kila osudu Romana Týce v Egon Schiele Art Centru Český Krumlov, zdroj: www.schieleartcentrum.czVýstava 3 kila osudu Romana Týce v Egon Schiele Art Centru Český Krumlov, zdroj: www.schieleartcentrum.cz

Lidé dříve velice dbali na vzhled hrobů svých blízkých, mnoho hrobek vytvořili i slavní sochaři. Proč podle Vás hřbitovy ztratily uměleckou hodnotu, kterou mívaly?
Proč se lidé přestali tolik zajímat o to, kde a jak jsou pohřbeni?

Je to důsledek všech těch faktorů, které jsem vyjmenoval, osvícenství, sekularizace, komunismus, to vše vyústilo v betonové schránky pro plechovky s popelem, prefabrikované náhrobky, na kterých se již nedočtete nic o povaze, činnosti nebo povolání pohřbeného.  V lepším případě je uvedeno jméno a příjmení, v horším jen rodina Vomáčkova… Hřbitovy jsou anonymní nekropole, kam se chodí jen na dušičky.

O konci života přemýšlíme příliš pozdě a s nikým o něm nemluvíme. Naše poslední dny proto netrávíme tak, jak bychom si přáli - kampaň moje smrt , zdroj: www.mojesmrt.czO konci života přemýšlíme příliš pozdě a s nikým o něm nemluvíme. Naše poslední dny proto netrávíme tak, jak bychom si přáli - kampaň moje smrt , zdroj: www.mojesmrt.cz

V ČR nedávno vznikla kampaň Moje smrt  hospice Cesta domů, která má téma smrti u nás detabuizovat. Jak ji vnímáte? Myslíte si, že právě aktivity jako jejich nebo vaše pomáhají otevírat toto přehlížené téma?

Právě Cesta domů dělá v posledních letech obrovský kus práce. Jejich zásluhou se tisícům umírajících odcházelo lépe a další tisíce se s jejich odchodem snáz vyrovnaly. Projekty, jako je Moje smrt téma smrti rehabilitují a řekněme, že tím zmírňují budoucí traumata… Obdobných projektů vzniká poslední dobou víc – doporučil bych pozornosti třeba i facebook sdružení Ke kořenům

Sdružení Ke kořenům, foto: Facebook sdružení Ke kořenůmSdružení Ke kořenům, foto: Facebook sdružení Ke kořenům

Co bylo Vaší motivací pro vyhlášení právě takové soutěže? 

Cítím zodpovědnost za úroveň funerální kultury. Při jejím utváření hrají roli nejen pozůstalí, ale i pohřební služby, kameníci, správci hřbitovů, výrobci rakví a dalšího zboží. Pokud pohřební služby nabízejí jeden způsob pohřbu – půlhodinové setkání v ošklivé obřadní síni, Petr Spálený a Ave Maria v úpravě pro výtahy a smuteční obřady, najatý řečník s kupou trapných frází – lidé mají volbu si objednat tento obřad, nebo absolvovat pohřeb tzv. bez obřadu. Takové pohřební služby pak naříkají, jací jsou Češi šetřílkové, že nemají úctu k mrtvým a srovnávají situaci s vyspělými zeměmi. Dle mého je třeba srovnat nejdřív úroveň služeb, ze kterých pozůstalí vybírají tady a tam… Poskytovatel pohřebních služeb musí fungovat i jako opinion maker, musí úroveň oboru kultivovat.

Jaké další aktivity podniká Správa pražských hřbitovů pro pozvednutí úrovně funerální kultury u nás? 

Nejprve to byla na pohled banální opatření –  třeba zpřetrhání vazeb mezi kamenickými firmami a hřbitovními správami. Ta provázanost tam byla obrovská a různými praktikami značně omezovala možnost svobodného rozhodnutí pozůstalých, jakým způsobem si pořídí hrob a jak bude ten hrob vypadat. V této fázi jim chceme ukázat jednu z alternativ – individuální autorskou tvorbu.

Z dalších aktivit lze zmínit vznikající první přírodní hřbitov Les vzpomínek, kde se popel zesnulých bude ukládat ke kořenům stromů, na projektu spolupracujeme se sdružením Ke kořenům – měla by to být zajímavá alternativa ke konvenčnímu pohřbívání.

Téměř undergroundové téma smrti a hřbitovů se snažíme rehabilitovat i dalšími projekty, adopcí významných hrobů, zapojením veřejnosti do hledání hrobů kdysi významných a dnes skoro zapomenutých předků, mapováním historie hřbitovů, zajišťováním komentovaných prohlídek hřbitovů, podporou publikací, atd. 

Projekt adopce významných hrobů, Eduard Tauwitz (dílo Ignáce Weinricha) – Olšany, 005, 23, 111, foto: Správa pražských hřbitovůProjekt adopce významných hrobů, Eduard Tauwitz (dílo Ignáce Weinricha) – Olšany, 005, 23, 111, foto: Správa pražských hřbitovů

Prioritním tématem je pak samotná péče o 29 hřbitovů, které máme ve správě a které jsou často v tristním stavu. V letošním roce tak budeme třeba realizovat rozsáhlé revitalizace Malostranského a Olšanského hřbitova, na které jsme získali podporu z fondů EU.

Spolu s IPR  (Institut plánování a rozvoje) jsme začali pracovat na manuálu pražských hřbitovů – přijetí pravidel pro všechny, kteří se na podobě hřbitovů podílejí, by mohlo mít přelomový význam. Na některých hřbitovech, třeba na Vinohradském, na hřbitově v Hostivaři, na hřbitově Na lišce aj. je vidět, jak moc utrpěly neřízenou ,,developerskou“ aktivitou kameníků, při které byly likvidovány secesní hrobky, aby uvolnily místo bezduchým urnovým hrobům, které se lépe prodávaly…

Jaké jsou reakce veřejnosti na tyto iniciativy? Setkávají se s pochopením?

Část veřejnosti je samozřejmě konzervativní. Jakákoli aktivita na hřbitově je pro ni zneuctění svatých polí. Většina těch, kteří znají situaci, ale naše aktivity podporuje. Mezi ty nejproblematičtější patří asi plán zřízení funerálního muzea v objektu částečně zřícené kaple, která se má letos rekonstruovat na Olšanech. Rozporuplné názory byly i na představení Kytice Bohuslava Martinů na Malostranském hřbitově. Ti, kteří se zúčastnili, to ale hodnotili jako nezapomenutelný zážitek, který se piety toho místa nijak nedotkl. Největší nepochopení projevují ti, kteří  nereagují na naše skutečné aktivity, ale na bulvární zkratku některých médií.

Co od soutěže očekáváte? Jaké plány máte s vítěznými návrhy soutěže?

Očekávám první impuls k probuzení kultury pražských hřbitovů a také velký ohlas u mladých výtvarníků a designérů. Vítězné návrhy bychom rádi realizovali a fyzicky je představili potenciálním zákazníkům. Všechny dobré a realizovatelné bychom chtěli nabízet prostřednictvím nějakého katalogu.

Plánujete v budoucnosti na pražských hřbitovech podnikat více takovýchto aktivit?

V letošním roce bude otevřen Les vzpomínek, budou realizovány náročné revitalizace dvou hřbitovů. Pro nově otevřený Malostranský hřbitov bude třeba zajistit organizaci prohlídek a další program. Pro kapli rodu Eissner von und zu Eisenstein, která vstane z popela na Olšanech, je potřeba připravit expozici o pohřbívání v 19. stol., vyjdou tři knihy o pražských hřbitovech, vyhlašujeme veřejnou sbírku na záchranu některých náhrobků… Pro letošní rok už nic nového neplánujeme – bylo by to už na úkor naší hlavní činnosti J.

Les vzpomínek, který vzniká ve spolupráci Správy pražských hřbitovů a sdružení Ke kořenům, foto: Facebook sdružení Ke kořenůmLes vzpomínek, který vzniká ve spolupráci Správy pražských hřbitovů a sdružení Ke kořenům, foto: Facebook sdružení Ke kořenům

Soutěž: Může design zlepšit úroveň pohřbívání u nás?
Produktový & průmyslový design

Soutěž: Může design zlepšit úroveň pohřbívání u nás?

Karolína Matějková - 16. 6. 2015

Ředitel Správy pražských hřbitovů, Martin Červený i my jsme se přesvědčili, že ano! Prostřednictvím soutěže jsme vyzvali mladé tvůrce, aby se vyjádřili k tématu funerální kultury u nás a přispěli tak k navrácení umělecké hodnoty na české hřbitovy. O průběhu celé soutěže, reakcích a výsledchích se dočtete v této case study!

Kateřina Kynclová: Za fixy jsem pořád musela bojovat
Rozhovory

Kateřina Kynclová: Za fixy jsem pořád musela bojovat

Barbora Langmajerová - 1. 7. 2016

Kateřina Kynclová je autorkou vítězného návrhu na obal tyčinky Kofila, jež v příštím roce chystá limitovanou edici. Kreslí autorské portréty, ale také motivy na porcelán či tapety, které můžete obdivovat například v...

Andrea Vacovská: trendy jsou ručně psaná písma
Rozhovory

Andrea Vacovská: trendy jsou ručně psaná písma

Daniela Binarová - 30. 6. 2016

Jak vznikaly filmové titulky v době, kdy neexistovaly moderní softwary? Jaká je úroveň typografů v Česku a v zahraničí? Proč i dnes stále chybí kvalitní spolupráce mezi režiséry a typografy, kteří by se podíleli na...

Zuzana Lednická: Snažím se, aby mé knížky měly rytmus
Rozhovory

Zuzana Lednická: Snažím se, aby mé knížky měly rytmus

Anna Kociánová - 1. 7. 2016

Grafickou designérku Zuzanu Lednickou není třeba příliš představovat. Umělecká ředitelka Studia Najbrt stojí za vizuální podobou řady oceňovaných knih (Typo 9010, monografie Libuše Niklové a Evy Fukové, Zdeňka Zieglera,...

Ohlédnutí za ZDW 2016
Rozhovory

Ohlédnutí za ZDW 2016

Iveta Ševčíková - 13. 6. 2016

Unikátní téma hlavní konference i celé akce - vzájemné propojení designu a marketingu. I festivalová atmosféra spojená s výstavami, workshopy, neformálními večírky, vrcholící galavečerem s předáváním cen talentům designu...

Marek Cpin: Chci, aby každý viděl naši interpretaci textu, a ne jak to dopadne s Hamletem
Rozhovory

Marek Cpin: Chci, aby každý viděl naši interpretaci textu, a ne jak to dopadne s Hamletem

Anna Kociánová - 3. 6. 2016

Na kontě má kolem stovky divadelních výprav. Uznávaný, originální a všestranný scénograf a kostýmní výtvarník Marek Cpin je spojován především s novou érou Divadla Na zábradlí, ale spolupracuje i s jinými scénami včetně...

Další články

Jak se loučí s UMPRUM
Ostatní

Jak se loučí s UMPRUM

Veronika Pařízková - 29. 6. 2016

Kde jinde hledat ty nejvíc progresivní, odvážné a přelomové návrhy v českém designu než na výstavě diplomových prací Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Jejich katedry designu i užitého umění si už řadu let hýčkají...

Plzeňské klauzury byste neměli minout
Ostatní

Plzeňské klauzury byste neměli minout

Pavla Roztočilová - 22. 6. 2016

Právě probíhající výstava KLAUZURY/DIPLOMKY na plzeňské fakultě designu a umění, která probíhá v těchto dnech, ukazuje, jak rozsáhlé je pole studentské fantazie. Všechny práce rozhodně stojí za zhlédnutí, takže budete-li...

Zdeno Kolesár: Zodpovědně nasměrované iniciativy v designu mohou zlepšit svět
Přístupný design

Zdeno Kolesár: Zodpovědně nasměrované iniciativy v designu mohou zlepšit svět

Hana Tmejová - 17. 6. 2016

Zdeno Kolesár, uznávaný teoretik designu, se ve svých přednáškách i odborných pracích o zodpovědném přístupu k designu často odkazuje na historické souvislosti. Jak design ovlivnilo hnutí The Arts and Crafts a v čem byla...

Pro firmy

Hledáte designéra?
Hledáte designéra ke spolupráci? Vybereme, poradíme, připravíme zadání.

Dáme o vás vědět
Potřebujete představit svoji technologii, materiál, soutěž, produkty? Vytvoříme kampaň na míru.

Proč design
Publikace, která vám otevře dveře ke spolupráci s designéry. Ke stažení zdarma.

Kalendář

Zobrazit vše