Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek

Činky pro miláčínky

Zdá se vám ten název hodně bláznivý? Věřím, ale přijde mi naprosto adekvátní k tématu, které uvádí. Našim miláčkům, kočičkám, pejskům, čičinkám a hafíčkům nebo roztomilým fretečkám či krysáčkům jsme posledních pár let schopni věnovat téměř vše. Chodíme s nimi do posiloven, kupujeme jim vitamínečky a oblíkáme je jako filmové hvězdy. Psí a kočičí hřbitovy či hotely už nefrčí jen v destinacích za oceánem.

Zcela zásadně se rovněž mění způsob komunikace mezi lidmi, pokud vyrazíte vyvenčit svého lumena. I v surově uzavřených a zarytých tvářích městských osamělců se vyloudí poťouchle komický a šišlavý přátelský tón: Čo pato je, fenečka? Jak še jmenuje? Ten náš pejšek tak zlobí - a co ten váš? Dnes vykakal takové malé hovínečínko, šnad mu niš není?... a podobně stupidní konverzace, zastřená mírou zájmu a sdíleného spiklenectví.

Přiznám se, že se snažím psí majitele při jakémkoliv očním kontaktu totálně ignorovat a přestože nejsem zrovna introvert, vytvořím tu nejsofistikovanější a povýšeneckou grimasu nebo radši jen tupě hledím do trávy. Pokud jdete po ulici s dítětem, zájem o konverzaci není zdaleka tak intenzivní, jako když vám mezi nohama poskakuje nějaké psí střevo. Samostatnou kapitolou jsou ovšem nejrůznější hračky, šidítka a další prostorové srandičky. A co že jsem to v tom miláčkovském design terénu našel?

Obecně převažují plasty všech barev a povrchů, z motivů to jsou rozhodně kosti a kostičky, další velkou skupinu tvoří úplné nesmysly. Různá roztodivná pra- či spíše pazvířata, žárovky s očima, smějící se jitrnice s brýlemi nebo jakési třásně smotané do chuchvalce. Některé kusy připomínají nástroje středověkých ranhojičů, a například rukavice s dlouhými prsty zakončená chlupatými bambulkami by rozhodně nezapadla na žádné rokokové zahradní slavnosti. Nechybí ani barokní lebka z měkké pryže, ukrývající v očních důlcích dva zdatné, ale těžkopádně stylizované dobrmany.

Některé kusy dokonce připomínají vizuální optiku neuvěřitelného snivce Petra Nikla nebo zemitost Františka Skály (hlavně gumový pařez s něčím rezavě kovovým, co vzdáleně připomíná vysloužilý hodinový strojek, v něčem, co vypadá jako ruka. Nebo třeba žertovná růžová žárovka s očima - netuším, kde se toto tvarosloví bere, ale každopádně bere dech!!!). Urputná snaha nabídnout tomu našemu mazlíkovi to nej nás vede pouze k naší představě o potřebě psí estetiky, ale co vidí oni sami? Do čeho by asi chtěli hryzat? Ale abych nebyl jen negativní, našel jsem třeba pěkné, jednoduché, ze silné gumy vyvedené obruče, do kterých se určitě kdejaký čokl rád zakousne. Naše fena ale stejně nejradši běhá za starou oslintanou borovicovou větví. Tak je to.

Ovšem nejpříjemnějším překvapením pro mě byli prodavači: jsou nevtíraví, pozorní a občas vás jemně očichají. Nechali mě bez problémů fotit zboží na podlaze přímo ve své provozovně. Zkuste se zastavit třeba u Chanelů a domluvit se s prodavačkou na focení! A jaké že je momentálně top five co do prodejnosti? 1. Mast se včelím voskem na tlapky, 2. Sada zubní péče, 3. Tender Care Puppy Shampoo, 4. Gentle Hypoalergenic Shampoo, 5. Anti Knabel spray proti okusu předmětů. Svět je tu pro zvíře a osamění člověka musí být nekonečné. Zvířecí průmysl je hodně, ale hodně velký byznys, ať si říká kdo chce, co chce. Nikdo mě nepřesvědčí, že kočka nutně potřebuje zrovna tuhle značkovou konzervičku.

Vezměte si třeba úplně základní věc -psí známky. O těch jsem si myslel, že to musí být obyčejný kulatý plíšek, nejlépe ze světlého kovu, na kterém je vyškrábáno číslo. Omyl. Dnešní psí známky mohou vypadat jako amorfní fleky s válečným motivem nebo romantickou lilií. Dobře jde na odbyt rovněž motiv Tasmánského tygra na skejtu, pohádkových postav nebo pestrobarevných olejových skvrn... Prostě zvířecí velkoprůmysl!

Těžko říct, možná to ti naši mazlíčci ocení... Já jen skromně doufám, že náš pes nás po svém odchodu na onen svět nebude chodit ve snech kousat, protože nikdy nedostal k Vánocům botičku z buvolí kůže.

O autorovi: Petr Babák, grafický designér Autor je vedoucí ateliéru Grafický design a nová média na VŠUP a grafického studia Laboratoř

Uveřejněno v Orientaci Lidových novin, 1. prosince 2007

Převzato se svolením redakce Lidových novin.