Chihuly, Libenský a Brychtová rozsvítili DOX. Nová výstava představuje propojení umělců se západem

Komunikace a přenos informací o současném dění v umění mezi domácí a zahraniční uměleckou scénou takříkajíc železné oponě navzdory, se staly klíčovým tématem některých současných diskuzí. Jednu z linií sdílení umělecké produkce i zkušeností představuje také vztah Chihuly – Libenský – Brychtová, jejichž tvorba je do konce září prezentována v DOXu.

Americký multimediální umělec Dale Chihuly (1941) skutečně zprostředkovával dvojici československých uměleckých sklářů Stanislavu Libenskému (1921-2002) a Jaroslavě Brychtové (1924) tehdy aktuální témata „západního“ umění. Výstava představuje výběr z tvorby všech tří umělců a zachycuje genezi jejich dlouholetého přátelství, díky kterému jim bylo umožněno vycestovat a podělit se o své zkušenosti a znalosti se studenty i umělci v Americe. Na škole v Pilchucku u Stanwoodu, kterou Chihuly založil, pak společně vytvářeli mezinárodní společenství uměleckých sklářů. 

Spojnice se západem

Díky akcím, které se podařilo zorganizovat v průběhu osmdesátých let, Libenský s Brychtovou několikrát navštívili Spojené státy americké, aby zde vystavovali nebo přednášeli. V roce 1982 se oba jako rezidenční umělci zúčastnili Letní sklářské školy v Pilchucku, kde mimo jiné vyučovali specifický proces tavení skla, jenž ve své vlastní volné tvorbě používali. Množství aktivit, které se v zahraničí během této doby podařilo realizovat, se zdá vzhledem k tehdejšímu režimu nečekané. Otázkami propojení bývalého Československa se západním uměním se zabývala Pavlína Morganová (např. v textu Smysl slova spočívá v jeho použití. Jiří Kolář – Yoko Ono) nebo recentně Hana Buddeus (ve své knize Zobrazení bez reprodukce: Fotografie a performance v českém umění sedmdesátých let 20.století).

Pohled do instalace, foto: dox.czPohled do instalace, foto: dox.cz

Role umělecké dvojice Libenský - Brychtová v kontextu našeho prostředí

Libenský a Brychtová spolu spolupracovali od roku 1954, jejich plastiky z taveného skla představují důležitý umělecký přínos nejen v tuzemském, ale i v mezinárodním prostředí. Komunikace odehrávající se mezi Chihulym a Libenským s Brychtovou přesahovala hranice nejen tehdejšího Československa, ale také celé Evropy. Zároveň se ovšem odlišovala od jinak běžné praxe umělců z dřívějších let. Takzvané síťování probíhalo mezi umělci již v sedmdesátých letech. Nejčastěji pak byly vzájemné kontakty realizovány prostřednictvím běžné poštovní korespondence, kdy si umělci posílali dokumentaci performancí či fotografické reprodukce svých děl.  V šedesátých letech se na našem území uskutečnila jedna z akcí hnutí Fluxus, jehož vliv se zde objevil paralelně přes Jindřicha Chalupeckého a Milana Knížáka. V rámci tematizace všech těchto rovin spojování „východu a západu“ se příklad Libenského a Brychtové ukazuje jako další zajímavý aspekt zprostředkovávání uměleckých zkušeností i děl.

Pohled do instalace, foto: dox.czPohled do instalace, foto: dox.cz

Komunikace v rámci výstavy

Zmapování tohoto fenoménu ovšem současná výstava v DOXu nenabízí. Jejím hlavním cílem je představení těchto třech umělců a jejich tvorby v jednom výstavním prostoru. Ačkoli je divák zpočátku „navnaděn“ uvedením do kontextu doby v úvodním textu, žádné další nebo konkrétnější informace se již nedozví. Jediným zadostiučiněním je již zmíněné video a také chronologická osa s jednotlivými důležitými mezníky akcí mezi lety 1967 a 2018. Omluvit to snad lze tím, že výstava vznikla z popudu Jaroslavy Brychtové a Dalea Chihulyho, jejichž ambicí ani nemohlo být naplnění potenciálu tématu. 

Pohled do instalace, foto: dox.czPohled do instalace, foto: dox.cz

Výstava má tedy spíše charakter nostalgické vzpomínky na dřívější spolupráci a společnou výstavní prezentaci. Tomu ostatně odpovídá i samotná instalace děl. Monumentální barevné lustry Chihulyho levitující ve velké hale kreslí stíny na jemné metafyzické kresby Stanislava Libenského ze šedesátých let. Tento moment je zároveň nejsilnějším v celé expozici. Je jenom ke škodě, že úžasná souhra mezi díly nefunguje ve výstavě komplexně, jelikož její architektura Chihulyho a Libenského s Brychtovou spíš odděluje než spojuje. Důraz na jejich vzájemné dlouholeté přátelství, jenž je zjevný ve zvětšených společných fotografiích, by se tak mohl promítnout i do koncepce umístění děl a propojit tím všechny tři umělce nejenom myšlenkově v rámci doprovodného textu a videa, ale také reálně, ve vzájemném dialogu mezi jejich uměleckými díly.

Pohled do instalace, foto: dox.czPohled do instalace, foto: dox.cz

Další články