Eduard Herrmann, Svítidlo Ignis, Bomma, Zdroj: autor Eduard Herrmann, Svítidlo Ignis, Bomma, Zdroj: autor

Chcete najít designéry? Pořádejte soutěže. Doporučuje firmám designér Eduard Herrmann

Jeho lavička Satelitte získala tento rok na Designbloku cenu Diploma Selection. Nyní se těší z titulu Objev roku 2016 v rámci ocenění Czech Grand Design. S Eduardem jsme si povídali o tom, jak jeho spolupráce s firmami probíhala a co je podle něho hlavním problémem ve vztahu designéři a firmy.

Eduard Herrmann, lavička Satelitte, mmcité, Zdroj: autorEduard Herrmann, lavička Satelitte, mmcité, Zdroj: autor

Lavička byla navržena pro mmcité. Jak spolupráce vznikla? 
Jeden z našich semestrálních úkolů byl před dvěma lety městský mobiliář a konzultantem byl právě David Karásek, majitel a designér firmy. Rozděleni jsme byli do týmů tím zároveň začala i moje spolupráce s Matějem. Náš návrh byl nakonec vybrán jako nejlepší a tak jsme začali řešit výrobu prototypů. Naše lavička Vltau, kterou má nyní mmcité zařazenou v portfóliu. 

Eduard Herrmann, lavička Satelitte, mmcité, Zdroj: autorEduard Herrmann, lavička Satelitte, mmcité, Zdroj: autor

Po téhle zkušenosti jste se tedy rozhodl, že navážete na téma městského mobiliáře?
Já jsem si právě říkal, že už žádný městský mobiliář nechci už nikdy dělat. :-)
...jenže plynul čas a pro mě bylo obtížné vymyslet si vlastní téma. Všichni začali vymýšlet šílenosti a sami sobě dávali velkolepá zadání, která si potom odkládali o rok, protože nebyli schopni je dokončit. Já jsem byl asi líný a nic jsem nevymyslel. Při jedné z konzultací našich starších produktů jsem se potkal s Davidem Karáskem a napadlo mě, že bychom to mohli propojit a já bych navrhl nový produkt.

Eduard Herrmann, lavička Satelitte, mmcité, Zdroj: autorEduard Herrmann, lavička Satelitte, mmcité, Zdroj: autor

Měl jste tedy v navrhování volnost, nebo to firma ovlivňovala?
Spíše jsem dostával technické rady, aby to nebylo složité na výrobu a zároveň drahé. Je to skulpturální věc, ale je navržena tak, aby se dala sériově vyrábět. Tento rok to měla být připravena k prodeji.

Lavička vypadá jako skála a je navržena pro zvýšení soukromí. Také má speciální akustické vlastnosti. Vycházel jste z přírodních tvarů?
Tvarovou inspiraci jsem nalezl u akustických zrcadel jižní Anglie, velkých betonových staveb, které sloužily pro včasné varování před německými letouny. Vlastnosti opěradla umožňují uživateli lépe slyšet zvuky přicházející zpředu. Naopak hluk, který má za zády, je odizolován. Doporučuji tedy spíš parky.

Eduard Herrmann, lavička Satelitte, mmcité, Zdroj: autorEduard Herrmann, lavička Satelitte, mmcité, Zdroj: autor

Spolupráce s Bommou vznikla také díky školnímu zadání? Co vás inspirovalo?
V rámci semestru jsme dostali několik zadání a navrhovat skleněnou lampu se většině naštěstí nechtělo, takže jsem ji vlastně nakonec tvořil jen já. Navíc jsem byl na stáži v Bratislavě, takže jsem si užíval celkem volnost a navrhnout věc ze skla mi přišlo jako skvělý úkol. Lampa se zrealizovala minulý rok a už je v prodeji.


Eduard Herrmann, Svítidlo Ignis, Bomma, Zdroj: autorEduard Herrmann, Svítidlo Ignis, Bomma, Zdroj: autor


 

Předlohou pro tvar kolekce skleněných světel Ignis je původní představa lampy rozdělené na klobouk a nožičky. Horní část jednoduchého kuželovitého tvaru je opatřena lineárním brusem. Ten má funkci nejen dekorativní, ale i užitnou.
 

Eduard Herrmann, Svítidlo Ignis, Bomma, Foto: Salim IssaEduard Herrmann, Svítidlo Ignis, Bomma, Foto: Salim Issa


 

Často se setkáváme s tím, že firmy nevědí, co chtějí nebo to neumí zadat. Co je podle vašich zkušeností problematické při spolupráci designéra a firmy?
To je asi ten největší problém, neumí s designérem komunikovat a pracovat. Zadání většinou vypadá tak, že chtějí super návrh, pokud možno za co nejmenší rozpočet, bez smlouvy. Firmy neví jak s námi spolupracovat, tak nemohou ani začít. Většina firem vzhled produktů řeší s konstruktéry. 

Co byste jim doporučil? Jak se tohle všechno mohou naučit?
Určitě je dobré začít designéry oslovovat. Začít mohou tím, že budou sledovat domácí i zahraniční přehlídky designu. A pokud firmy nevědí, jaký designér by byl pro ně nejvhodnější, tak soutěž je nejlepší způsob, jak to zjistit. Tady ale hodně záleží na tom, jak je soutěž vypsaná, jaká je odměna, kdo je v porotě. 

Nebo si mohou najít zkušeného art direktora, který designéry zná a může tyhle dvě strany propojit. Chyba je samozřejmě i na straně designérů, kteří jenom čekají až je někdo osloví.
 

Další články