Couture řada Secret Garden Zuzany Kubíčkové. Foto Mojmir Bures Couture řada Secret Garden Zuzany Kubíčkové. Foto Mojmir Bures

Český Chanel jen tak nevznikne. Proč v ČR nemáme haute couture? Ptali jsme se specialistů a Zuzany Kubíčkové

Jako zdolat Mount Everest, jako dosáhnutí na michelinskou hvězdu může stejně tak couture kolekce znamenat profesionální vrchol pro módního návrháře. Získání titulu vysoké krejčoviny představuje vytvořit ucelenou kolekci večerních rób, jejichž výroba zabere více než sto hodin práce za využití umu řemeslníků specializovaných na tkaní látek, zhotovení krajky, výšivek či korálkových aplikací. Prvorepublikový glanc módních salónů v Československu nesoucí jména Podolské nebo Rosenbauma jistě na vavřínový titul haute couture aspirovaly, nicméně mohl by se ateliér některých současných oděvních designérů pyšnit stejným označením?

Splnění životního snu, tak mluví o své poslední kolekci návrhářka Zuzana Kubíčková, zaběhlá autorka dvou sezónních kolekcí ročně a majitelka ateliéru, kde vznikají večerní i svatební šaty na zakázku, kostýmy pro tanečnice burlesky nebo ty vhodné na současný tanec. Během poslední edice Mercedes-Benz Prague Fashion Week představila v prostorách dejvického hotelu International ucelenou řadu výjimečných rób, kterou označuje za dosavadním vrchol své tvorby.

Toaleta z béžové krajky s vyšitým vzorem barevných květin, bílá pelerína z měkkého tylu i honosná bledě modrá róba s rafinovaným červeným rukávem jsou všechny hodné vynesení na červený koberec. Látky pro ně byly vytvořeny v italském rodinném podniku Ricamificio Paolo, kde si metráže textilií objednávají i třeba Miu Miu, Burberry nebo Dolce & Gabbana.

Zrod krajky v italské firmě Ricamificio Paolo. Foto Ricamificio PaoloZrod krajky v italské firmě Ricamificio Paolo. Foto Ricamificio Paolo

Talent Zuzany a mistrovství jejích krejčových se ovšem pozná na jemný detailech schovaných v rubu oděvů – v začištěných okrajích šatů, pravidelných sámcích, na stezích, jež jsou na komplikovaných tkaninách jeden jako druhý.

Nejdražší šaty

Kolekci tvoří celkem 24 modelů ušitých především z hedvábí, tylu, krajky s metalickým nebo keramickým vláknem. Výroba všech šatů, jejichž cena se pohybuje mezi 48 a 110 tisíci, trvala přibližně tři měsíce.

„Byla to pro mě první ucelená kolekce večerních šatů. Velice dlouho jsem si přála ji udělat. A ta patrná květinová inspirace? Chtěla jsem ji zpracovat už od konce vysoké školy. Jen na to zatím nebyl ten správný čas. Až nyní,“ říká Zuzana a drží cíp sukně pouzdrových šatů s ručně našívanými květinami z hedvábné organzy. Ty mimochodem patří nyní v jejím studiu k nejdražším.

Zuzana použila látky firmy Ricamficio Paolo. Foto Lucie FenclováZuzana použila látky firmy Ricamficio Paolo. Foto Lucie Fenclová

Proč název kolekce Secret garden doplnila o termín couture má Zuzana jasno. „Nejsou to věci ušité konfekčně nebo vyrobené v sériích. Co kus, to jedinečný model. Technika, jakou šaty vznikaly, není znovu stejně proveditelná. Také nechci, aby vznikaly například tři stejné kusy od jednoho modelu,“ popisuje designérka ve svém vinohradském ateliéru.

Samotnému termínu haute couture se ale vyhýbá. „Na toto názvosloví si dávám opravdu pozor. Couture je krejčovina, ruční přístup k práci, ale haute couture už je pojem. Existuje jen několik domů, které se tímto pojmenováním mohou pyšnit,“ říká Kubíčková.

Značka české návrhářky sice svou kolekcí večerních toalet nesplňuje přísná pravidla francouzské Fédération de la haute couture et de la mode, výrobou jednotlivých šatů se ale přiblížila postupům, jež jsou zcela běžné v domech Dior, Givenchy či Chanel.

Haute couture z neznalosti

Známka haute couture je omezená striktními pravidly, proto se k ní může hlásit jen několik vybraných módních tvůrců na světě. Její použití je tak v Česku zcela nesmyslné.

„Jedná se o pojmenování pro francouzskou módu s přísnými podmínkami členů komory haute couture,“ vysvětluje módní teoretička Jana Máchalová. „Například v Itálii je to takzvaná alta móda, u nás jednoduše krejčovina či salonní móda šitá na míru.“

Od užívání francouzského termínu zrazuje i historička a kurátorka sbírky textilu a módy Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, Konstantina Hlaváčková. „Termín bývá často používán z neznalosti pro označení oděvů ušitých na míru s částečným využitím ruční práce z kvalitních a desénově výjimečných látek.“

Haute couture v podání Karla Lagerfelda. Foto ChanelHaute couture v podání Karla Lagerfelda. Foto Chanel

Jak se ale běžný ateliér stane tím, kterému nakonec francouzské ministerstvo průmyslu udělí titul vysoké krejčoviny, a co znamená jej udržet v chodu? Hlavní a nejedinou podmínkou je sídlo ateliérů přímo v Paříži.

V salónech pak musí být zaměstnáno na plný úvazek 20 technicky zdatných řemeslníků. To je na české poměry, kde ve studiích pracují jednotky krejčích a švadlen, nepředstavitelné číslo. Jen pro srovnání – na kolekci Chanel pro jaro/léto 2015, během níž Karl Lagerfeld předvedl pastelové kostýmky a modelkám v nich odhalil břicha i s pupíky, pracovala celá stovka krejčí.

Na seznamu nedávných přehlídek haute couture figurovalo jen 12 módních domů, jež se mohou titulem haute couture pyšnit. Nechyběly matadoři jako Dior, Chanel či Givenchy, ale i Maison Margiela. Ovšem i tak jemná práce jako výšivka či pajetkování je především o byznyse, a proto se také kruhy vysoké krejčoviny rozšiřují o mladší studia.

Couture přehlídka pro 16 klientek. Foto Jean-Paul GaultierCouture přehlídka pro 16 klientek. Foto Jean-Paul Gaultier

Pod označením takzvaných nerezidenčních domů najdeme Elieho Saaba, značku Viktor & Rolf, ValentinoGiorgio Armani Privé. Další kapitolou jsou přizvaní hosté, za něž jsou označováni třeba Proenza Schouler či Iris Van Herpen.

O tom, jak to ale vypadá s kolekcemi haute couture po přehlídkách, se mnoho nedozvíme. Módní domy bývají na slovo ohledně počtu objednávek či šířce klientů velmi skoupí, a tak si můžeme obraz o skutečném trhu haute couture dávat dohromady jen po střípcích. Magazín Vanity Fair v roce 2009 uvedl, že módní dům Jean-Paula Gaultiera tvoří couture róby pro 16 klientek.

Když pajetek, korálků a krajky není nikdy dost. Foto Elie SaabKdyž pajetek, korálků a krajky není nikdy dost. Foto Elie Saab

Dále víme, že asi 45 procent všech prodaných modelů z dílny, původem libanonského návrháře, Elieho Saaba jsou díla vysoké krejčoviny. Jeho zákaznice pochází především z Turecka, Řecka, Ukrajiny nebo Ruska.

Velikost trhu, pro níž haute couture oděvy vznikají se celkem odhaduje asi na čtyři tisíce klientů. A podle BBC se jeden takový model cenově pohybuje mezi 50 a 300 tisíci dolary (v přepočtu tedy jeden až šest milionů korun).

Nejnákladnější kolekce kariéry

Výroba celé couture řady večerních toalet vyšla návrhářku Zuzanu Kubíčkovou odhadem asi na půl milionu korun. Nejen kvůli ceně ji označuje za nejnákladnější a nejsložitější řadu oděvů, kterou zatím vytvořila.

„Kolekci beru spíše jako vzorník toho, co jsme schopny udělat,“ říká skromně Zuzana.Zatím jsme prodaly dvoje šaty a další tři věci jsme šily extra ze stejných materiálů, ale přímo podle přání zákaznic. Je to investice, která se vrací.“

Již nyní patří k její klientele především ženy starší 30 let, které chtějí být vidět a touží po speciálních modelech. Ty oblékají do divadel, na premiéry či večírky. A neláká je pouze vynesení modelu se jménem úspěšné návrhářky nebo cedulka s působivou cenovkou.

Ručně vystříhané květiny s korálkovými aplikacemi. Foto Lucie FenclováRučně vystříhané květiny s korálkovými aplikacemi. Foto Lucie Fenclová

„Není to jen o tom, že si odnesou hotový model, ale že je baví sledovat vznik takové věci. Je to únik od běžných starostí. Prostě něco jiného, než když jdete nakoupit do butiku, kde se o vás sice postarají, ale nemáte možnost volby. Tady nemohou odejít s něčím, co by se jim nelíbilo,“ popisuje Kubíčková spolupráci se zákaznicemi.

Nyní modely Kubíčkové z kolekce Secret garden visí v ateliéru, kde jsou k dispozici jako inspirace pro nastávající nevěsty či zákaznice hledající model na plesovou sezónu. Zuzana už ale mezitím pracuje na zcela jiné řadě oděvů. „Nechci tvořit jen výhradně pro pár lidí. Jsem přesvědčená, že oděv má skutečně sloužit,“ říká o připravované podznačce, jež bude ve srovnání s couture kolekcí o něco skromnější.

Kolekce jaro/léto 2018 Zdeňky Imreczeové s prvky couture. Foto Michaela DzurnaKolekce jaro/léto 2018 Zdeňky Imreczeové s prvky couture. Foto Michaela Dzurna

„Chci vytvořit základní dámský šatník, který je cenově dostupnější, vyrábí se v menších sériích, je nadčasový, složen z klasických kousků, jež můžeme nosit x let. Vznikne tak další linie, která bude vymezená proti tomuto způsobu práce,“ vysvětluje Zuzana ukazujíc na svou poslední kolekci šatů. „Ale zároveň bude držet určitou estetiku a kvalitu. Myslím, že už je nejvyšší čas.“

Využití řemeslného umu českých krejčí láká i další tvůrce oslovené redakcí Czechdesign. „Vysoká krejčovina by mě velmi lákala, ale spíše v komornější podobě. Tedy ne jako velká kolekce, ale spíše menší konceptuálně propojená řada. Materiál, prostor pro práci s detaily a precizní řemeslo jsou v této podobě fascinující,“ rozplývá se návrhářka Zdeňka Imreczeová, podle níž se klientela v Česku pro podobný druh výroby stále rozrůstá.

Elementy couture ve svěžím podání značky Alter Era. Foto Tomas GalElementy couture ve svěžím podání značky Alter Era. Foto Tomas Gal

Svou zkušenost s dekorativními technikami má i designérské duo Alter Era, které tvoří návrhářky Zhana Belskaya spolu s Alicií Declerck. Obě se k řemeslnému přístupu dostaly během práce ve studiích Manishe Arory nebo Antonia Marrase. Získané zkušenosti chtějí zúročit při tvorbě vlastních, ovšem ready to wear, kolekcí.

Prostor pro snové řady večerních toalet tedy v Česku je. Návrhářům nechybí vášeň pro práci s náročnými materiály ani řemeslníci. Přesto je v tuzemsku použití pojmu vysoké krejčoviny pouhou fata morganou. Ve zjednodušeném příměru by bylo možné srovnat českou haute couture s výrobou olomouckých tvarůžků mimo Olomouc. Chuť by tu byla, jen oprávnění chybí. Přesto není nutné si hrát na nálepky. Buďme vděční za tu hrstku odborníků, kteří stále ještě dokáží dělat s jehlou zázraky.

Další články