Seznamte se: Filip Pošivač, skromný ilustrátor neuvěřitelné píle. (foto: Irena Vodáková) Seznamte se: Filip Pošivač, skromný ilustrátor neuvěřitelné píle. (foto: Irena Vodáková)

Ceny získávám za divnost v praxi, říká Filip Pošivač, ilustrátor zapsaný na prestižní seznam

Ilustrátor a režisér Filip Pošivač byl letos zapsán na čestnou listinu IBBY (International Board on Book for Young People), a to za jedinečnou knihu Kuba Tuba Tatubahn, kterou stvořil společně s Janou Šrámkovou a nakladatelstvím Běžíliška. Ačkoli se kniha v Čechách až tak moc neprodává, našla si cestu na prestižní seznam. Filip se tak zařadil po bok jmen jako Květa Pacovská, Petr Nikl či Jiří Trnka, který je pro Filipa vzorem.

IBBY je mezinárodní organizace, která spojuje tvůrce dětských knih a děti samotné. Spojuje celkem 75 zemí z celého světa, každá země má i vlastní sekci. Ta česká uděluje prestižní ceny Zlatá stuha. Hlavním cílem IBBY je mezinárodní porozumění skrze dětskou knihu. Každé dva roky vypisuje tzv. čestnou listinu na které se skvějí dva autoři z členských zemí, jeden za ilustrace a druhý za text. Je to jedno z nejvyšších ocenění pro tvůrce dětské literatury. To druhé, nejvyšší, přezdívané Nobelova cena za dětskou literaturu, je Cena Hanse Christiana Andersena, která se uděluje za celoživotní přispění dětské knize, také jednou za dva roky.

Letos se na čestné listině ocitla jména hned tři. Barbora Klárová a Tomáš Končinský se o řádek na listině dělí za texty, které napsali do knihy Překlep a ŠkraloupFilip Pošivač za ilustrace ke knize Kuba Tuba Tatubahn.

Kuba Tuba Tatubahn (foto: archiv FP)Kuba Tuba Tatubahn (foto: archiv FP)

Kuba Tuba Tatubahn (foto: archiv FP)Kuba Tuba Tatubahn (foto: archiv FP)

Na čestnou listinu ses dostal díky knize Kuba Tuba Tatubahn. Zvládl bys ji představit jednou větou?

Kuba Tuba Tatubahn je oslavou neobvyklých věcí. Je to kniha o klukovi, který si ve vlastním světě připadá divný. Poté, co se dostane do světa, kde je divnost zcela legitimním způsobem existence, zjistí, že odlišnost je přínosem. Přínosem pro sebe samého, ale i pro ostatní.

Hlavním cílem IBBY je mezinárodní porozumění skrze dětskou literaturu. Jak tohle kritérium splňuje právě Kuba?

Právě důrazem na odlišnost a její oslavou. Mezi dětmi je toto téma stále aktuální a umí jej často řešit velmi otevřeně. A dokáží k sobě kvůli odlišnosti být velmi zlé. Dospělí už si umějí dávat větší pozor a jsou korektní. Kromě toho je Kuba knihou trochu záměrně nečitelnou. Předpokládám, že když ho dětem dospělí čtou, narazí společně na témata, která vyžadují zamyšlení a porozumění, dětské i dospělácké. Ilustrace, které jsem ke Kubovi vytvořil, nejsou doslovným zobrazením textu, naopak jsou mnohoznačné. Dostalo se mi k tomu i mnohých reakcí, že tomu lidé nerozumí. A za to jsem ohromně rád. Dětská kniha je dnes vnímaná jako jednoduchá kniha plná barviček a zvířátek. Tahle kniha je jiná, je spíše alternativou k mainstreamovým dětským knihám. Věci nemohou být vždycky taková dávačka, jsem rád, když při čtení lidé narazí na nějaký problém.

Hrát na tubu není snadné! - Kuba Tuba Tatubahn (foto: archiv FP)Hrát na tubu není snadné! - Kuba Tuba Tatubahn (foto: archiv FP)

Kuba Tuba Tatubahn (foto: archiv FP)Kuba Tuba Tatubahn (foto: archiv FP)

Vzděláváš Kubou nejen děti, ale i jejich rodiče a další?

Ano, tu knihu by s dětmi měli číst rodiče (nebo prarodiče). Obecně si totiž myslím, že by se generace spolu měly bavit nad vnímáním literatury. Tím vytváří nový život nejen dané knize, ale literatuře jako takové.

Jak se ti žije, když se najednou stáváš oceňovaným ilustrátorem? Kromě Zlaté stuhy 2017 za Kubu jsi ještě dostal speciální cenu poroty na Prague Design Weeku a byl jsi zvolený nejlepším ilustrátorem na přehlídce ilustrace LUSTR 2017.

Mně to vždycky potěší ve chvíli, kdy to zjistím. Na Prague Design Week jsem se přihlásil, protože jsem neměl zrovna moc práce. Řekl jsem si, že tam ukážu své loutky a prodám nějaké knihy. Připadal jsem si tam jako divňous mezi ostatními opravdovými designéry oblečení a šperků. Ale nakonec se to setkalo s velmi pozitivní odezvou. Rodiče i děti se u mě zastavovali a často se i několikrát vraceli. Korunu tomu nasadila Anička Polívková, která tam přišla číst z knihy nejdřív úryvek, ale nakonec ji přečetla celou. Sousední návrhář nábytku jí zapůjčil divan, tak si tam tak majestátně seděla. Byl z toho nakonec krásný týden. Dostal jsem za to cenu, ale bylo to dílem divnosti v praxi.

Cenami ověnčený (foto: Václav Pancer)Cenami ověnčený (foto: Václav Pancer)

Filip doslova Až po uši v mechu (foto: http://juliusfycik.blogspot.cz/)Filip doslova Až po uši v mechu (foto: http://juliusfycik.blogspot.cz/)

Máš vlastní zkušenost s jinakostí a divností? Stojí i to za knihou Kuba Tuba Tatubahn?

Ano, to určitě. Ještě do mých 12 let si mě pletli s holkou. Moc tomu nepomohlo ani to, že jsem o sobě mluvil v ženském rodě. Trávil jsem hodně času s mámou. Taky jsem byl hrozně levej na tělocvik. Základka byla někdy dost drsná. Uměl jsem pěkně kreslit na výtvarce, ale fotbal? To ani náhodou. Dodnes nedokážu dělat moc těch tzv. chlapských věcí. Řidičák jsem zkoušel hned dvakrát, ale nezvládnu to. Dříve mě to štvalo, ale teď, když mám sám děti, se to úplně setřelo.

Medvědí partička. Filip se sám přiznává, že mu přirostla k srdci (foto: archiv FP)Medvědí partička. Filip se sám přiznává, že mu přirostla k srdci (foto: archiv FP)

Filipův příběh o stvoření světa vypráví starý orangutan (foto: archiv FP)Filipův příběh o stvoření světa vypráví starý orangutan (foto: archiv FP)

Co pro tebe takové ocenění znamená? Plyne z toho něco? Je vlastně takové ocenění vůbec k něčemu?

Moc nevím, ale doufám, že ano. Já si hrozně nerad diktuju nějaké podmínky, ale v určitých situacích se to může hodit. Možná nejsilnější je z toho ocenění pocit zadostiučinění. Je to za Kubu, knížku, která se vlastně moc neprodává, rozhodně to není žádný bestseller. Jsem rád, že se takhle na tu knihu upozorní. Také se může rozvinout diskuze o tom, že čtení s dětmi může být mnohem bohatší činnost, než si jenom prohlížet zvířátka a otáčet listy. Že čtení jedné knížky může vytvářet další světy. Pro mě práce na téhle knížce byla snad asi nejintenzivnější. I proto, že jsme se nad ní často scházeli s Janou Šrámkovou a rostlo nám to tak pod rukama najednou a společně. Úplně jsem se do toho obnažil. Pro mě to je jako dítě, kterému se něco povede. Mám za něj radost.

Jaké to je být zařazen vedle Květy Pacovské, Jiřího Trnky, Petra Nikla a dalších z čestné listiny IBBY?

Je to nádherné, ale zároveň z toho mám trošku strach. Je to takový závazek, trošku to možná zatěžkává. Musím na sobě o to víc pracovat, ale zároveň se nepřepracovat. Moc lidí o čestné listině nic neví, ale poměrně hodně lidí ví, kdo je to Květa Pacovská, Jiří Trnka, Renata Fučíková. Být v jejich společnosti je velmi příjemné.

Všechno je to na zahradě (foto: archiv FP)Všechno je to na zahradě (foto: archiv FP)

Zlatohlávek (foto: archiv FP)Zlatohlávek (foto: archiv FP)

Jak vypadá den Filipa? Vstaneš, dáš si kafe… a?

Dám si kafe. Dřív jsem pracoval doma a řád jsem moc neměl. Já jsem totiž úplně nejradši doma. Když se někam jde, tak já tam nejsem, protože jsem doma. (směje se) Začal jsem pracovat tady ve studiu, jsem tu tři dny v týdnu, od devíti do půl čtvrté. Vstávám, chodím, pracuju, mám tu oběd. Umím si u toho i odpočinout. Potom ještě dělám animovaný seriál na motivy Malé medvědí knížky od Zbyňka Černíka s ilustracemi Alžběty Skálové. Dělá se podle toho večerníček Mlsné medvědí příběhy, spolupracuji se dvěma režisérkami: Katkou Karhánkovou a Sašou Hetmerovou. Každý měsíc dělám výpravu jednomu dílu. A ještě připravujeme s Janou Šrámkovou celovečerní film Tonda, Slávka a génius. Takže už řád mít musím. A taky jsem si zařídil Instagram (směje se) (@filip_posivac, pozn. red.).

Kde čerpáš inspiraci?

Různě, mám to všechno v hlavě. Největší inspirace je v přírodě, tam nejde nic okoukat, ale je z čeho brát.

Co třeba cestování, tam inspiraci nečerpáš? Je to dnes velice populární.

No, jedině přes jídlo. Dřív jsem jezdil do galerií, dneska už jen do restaurací. A knihkupectví, to je pravda. Mám rád cizí knihkupectví. našel jsem tam pár věcí, které mě ovlivnily, třeba Beatrice Alemagna. Italská ilustrátorka, která žije ve Francii a dělá velmi jemné knihy a používá kresbu, malbu i koláž. Ještě na UMPRUM jsme byli na workshopu v Belgii a já tam našel její krásnou knížku Opičí kluk. Žil jako opičák a odstěhoval se do ZOO. A já jsem hrozně dlouho chtěl kreslit a malovat jako ona. Přál jsem si mít ty obrázky úplně jako ona. Kamkoli pak přijedu (kromě České republiky (směje se), mají vždy nějakou její knížku. Má skvělou knihu Lev v Paříži, je to velká kniha o lvu, který odjel do Paříže, a pak se z něj stala socha na náměstí. Ona si to i sama píše.

Stvoření světa podle Filipa (foto: archiv FP)Stvoření světa podle Filipa (foto: archiv FP)

Stvoření světa (foto: archiv FP)Stvoření světa (foto: archiv FP)

A neláká tě udělat si i vlastní autorskou knížku?

Láká, láká. Mám už rozpracovanou knížku s houbami, kusy z ní jsem vystavoval právě na Lustru. Mám hodně nápadů a možná i dokážu napsat větu, která je hezká. Ale mám z toho hroznou trému, já jsem nikdy nic nenapsal. Tak za deset let se můžete těšit na autorskou knížku, dělám to ve volných chvílích a těch moc nemám.

Na co se tedy od Filipa můžeme těšit?

  1. celovečerní film Tonda, Slávka a génius
  2. večerníček Mlsné medvědí příběhy
  3. kniha o stvoření světa v nakladatelství Petrkov
  4. loutkový film Barevný sen ve spolupráci s Honzou Balajem
  5. autorská kniha o houbách

Rusalka v mechu (foto: Archiv FP)Rusalka v mechu (foto: Archiv FP)

Na Tondu, Slávku a génia se těšíme (foto: archiv FP)Na Tondu, Slávku a génia se těšíme (foto: archiv FP)

A ještě otázka nakonec: Jana Šrámková na svém facebookovém profilu uvedla, že evidentně neumí psát, ale má velký čuch na ilustrátory. Můžeš jí to vyvrátit?

Určitě, hravě. Ona je podle mě úplně nejempatičtější autor. Je neuvěřitelně citlivá k postavám a situacím, které prožívají. Když vznikal Kuba, tak jsme se scházeli a vznikalo to souběžně. Nadchla mě natolik, že jsme spolu začali psát scénář na film (zatím pracovní název Tonda, Slávka a génius). Jana je teď nedílnou součástí mého kreativního procesu.  

Galerie

Další články