smetanaq

13 odborníků diskutuje o budoucnosti českého designu ČÁST PRVNÍ

Budoucnost designu Kamila Matějková - 12. 3. 2015

Jak je na tom český design? Máme být s jeho vývojem spokojeni nebo tu něco zásadně chybí? Která firma podle designéra Jana Němečka zásadně proměnila český vkus? Jak se na českou scénu dívá slovenský teoretik Zdeno Kolesár? Jde český vzdělávací systém s dobou nebo patří do 19. století? Diskuze se 13 odborníky přinesla zajímavé názory. Přinášíme výběr toho, co by nemělo uniknout vaší pozornosti.

BUDOUCNOST DESIGNU: diskuze o příležitostech a výzvách českého designu. Foto: Lucie Nohejlová BUDOUCNOST DESIGNU: diskuze o příležitostech a výzvách českého designu. Foto: Lucie Nohejlová

Máme za sebou první událost dlouhodobého projektu, kde se diskutovalo a polemizovalo o aktuální situaci českého designu. Třináct přizvaných profesionálů z oboru – designérů, pedagogů, teoretiků a zástupců médií a organizací aktivních v této oblasti, společně reflektovalo vývoj českého designu za posledních 5 let a zamýšleli se nad výzvami a příležitostmi do budoucna.

Přinášíme vám záznam diskuze, který představí nejzajímavější momenty - ČÁST PRVNÍ.

VNÍMÁTE, ŽE SE V POSLEDNÍCH 5 LETECH NĚJAKÝM ZPŮSOBEM ZMĚNILO POSTAVENÍ DESIGNU VE SPOLEČNOSTI? 

JSOU PODLE VÁS TYTO ZMĚNY PATRNÉ V ČESKÉ REPUBLICE?

Zdeno Kolesár /teoretik designu, VŠVU BRATISLAVA/: Zdá se mi, že určitý pozitivní posun nastal. Například na Slovensku před rokem vzniklo muzeum designu. Mám ale pocit, že se navzájem utěšujeme, že jdeme dopředu a přitom běžná populace ani nevnímá, že tu něco jako design je. V tom bych byl asi trochu skeptický, protože se za 10 let nic nezměnilo. Dám vám příklad - všichni u nás na Slovensku poznají aeromobil od Štefana Kleina, ale co se týče designu, je to asi tak všechno. Pohled z venku je tedy dost omezený.

Helena Koenigsmarková /ředitelka Uměleckoprůmyslového muzea v Praze/: Vývoj v posledních více než 10 letech vnímám pozitivně. Byla doba, kdy nebylo nic a beru za úspěch, že nyní i Ministerstvo kultury uznává design jako součást živé kultury. Pro mě osobně je pozitivní, že už nemusíme sbírat jenom prototypy pro dobrý design, ale i produkty. To je z mého hlediska velký posun.

Richard Vodička, Jan Němeček, Gabriel Vach a Darina Zavadilová. Foto: Lucie NohejlováRichard Vodička, Jan Němeček, Gabriel Vach a Darina Zavadilová. Foto: Lucie Nohejlová

Richard Vodička /teoretik designu, UTB ZLÍN/: V akademické sféře by měl zvedat povědomí o samém oboru už jen fakt, že je zde velké procento studentů designu a absolventů. Je ale pravda, že to pro okolí vidět není. Nepoznáme to na tom, jak vypadají obchody, lidi, architektura, domácnosti ani zařízení bytů. Z toho může pramenit určitý skepticismus.

Jan Němeček /produktový designér, studio Olgoj Chorchoj, pedagog, UMPRUM/:  Já vidím posun obrovský. On také posun z nuly je vždy velký. To ale neznamená, že bychom byli v dobré nebo dostatečné situaci. Jedna z věcí, které v tom sehrály velice pozitivní roli, byla krize. Přinutila spoustu firem, aby zkrachovaly a konečně vyměnily management za schopnější. Za druhé, aby si uvědomily, do jaké míry je pro ně design marketingově důležitý. Samozřejmě, opět ne všichni, opět ne dostatečně, ale ten posun je strašně znatelný. Krizi za toto vděčíme, speciálně ve sklářském průmyslu.

Druhá věc, velice se zlepšila kvalita mimopražských designérských škol. My jsme za tuto konkurenci velmi rádi, protože jsme ji předtím v podstatě neměli. Školy se pedagogicky omladily, začínají z nich vycházet zajímaví lidé... Děkuji všem ostatním školám.

Třetí věc, zánik Design centra tomu všemu vůbec nepomohl. Přestože se pořád říká, že jsme to zavinili my s Michalem, není to pravda. Snažili jsme se tomu zabránit, ale neúspěšně. Nicméně zase děkujeme za takové organizace jako je CZECHDESIGN, které se snaží jeho aktivity alespoň částečně suplovat, byť s mnohem menší podporou. Design centrum bylo ve své exekutivě i formě trošku směšné. Určitý důvod své existence ale splňovalo a minimálně schraňovalo informace a kontakty do zahraničí. Tyto tři posuny jsou za mě velmi zásadní.

Gabriel Vach: "Pár fabrik si uvědomilo, že spolupráci s designéry potřebují.  Jde o dvě světlé výjimky. Ostatní se ovšem potácejí někde hluboko v devadesátých letech a na hraně přežití."

Gabriel Vach /designér keramiky a porcelánu, pedagog, ZČU Plzeň/: Kdybych měl hodnotit svou zkušenost s keramickým a porcelánovým průmyslem za posledních deset let, bude to asi podobné tomu, co se stalo v průmyslu  sklářském. Pár fabrik si uvědomilo, že spolupráci s designéry potřebují.  Jde o dvě světlé výjimky. Ostatní se ovšem potácejí někde hluboko v devadesátých letech a na hraně přežití. Za posledních 5 let jsem zaznamenal spoustu mladých studií, které se keramice věnují po škole pod vlastními značkami – to je pro mě velká novinka. Co bych vnímal jako negativní je přístup veřejnosti k designu. Pořád je to spíše takové ghetto. Uzavřená komunita. Chybí popularizace směrem k veřejnosti – možná nějaký pořad na ČT2, který by vzdělával o designu?

Darina Zavadilová, Žaneta Drgová a Kateřina Přidalová. Foto: Lucie NohejlováDarina Zavadilová, Žaneta Drgová a Kateřina Přidalová. Foto: Lucie Nohejlová

Darina Zavadilová /teoretička designu, organizátorka festivalu designSUPERMARKET/: Já bych určitě ráda navázala na optimistickou notu. Myslím, že se naše pražská designová bublina úspěšně zvětšuje a skoro by se zdálo, že se design dostává do každodenního života. Každopádně, když Honza Němeček mluvil o sklářském průmyslu, Gabriel Vach o porcelánu, co se týče obuvnického nebo textilního průmyslu, tam bohužel design zatím oceněný není. Z pohledu organizátora akce typu Designsupermarket je zajímavé, že se u širší veřejnosti stává design až nadužívaným pojmem. Všechno je najednou design. Kde hledat hranice? Co je profesionální design a co už ne, aby tento přístup nedevalvoval profesionální design? To je otázka, která dříve nezaznívala.

Žaneta Drgová /grafická designérka, pedagog, VUT Brno/: Jak už řekla Darina, široká veřejnost má problém vnímat co pojem design ve skutečnosti znamená. Zatímco odborná designérská komunita se relativně rychle rozvíjí, široká veřejnost nikoliv tak, jak bychom očekávali. Absolventi designérských škol se snaží být aktivní, realizují své vlastní projekty a navzájem spolupracují. Kooperace začíná fungovat také mezi školami, institucemi i firemním sektorem. Dříve to tak intenzivní nebylo. Pro grafický design je částečnou komplikací to, že se tomuto oboru věnuje velké množství laiků, kteří nabourávají cenovou politiku a také kvalitu výstupů. Zákazník se potom rozhoduje pouze podle ceny, protože kvalitu díky neznalosti nedokáže zhodnotit.

Kateřina Přidalová: "Nastal výrazný posun k tomu, že design nejsou už jenom produkty a jejich autoři, ale odhaluje se proces, který se za tímto slovem skrývá. Jak náročný ten proces je a že nejde jen o estetiku."

Kateřina Přidalová /teoretička grafického designu, zakladatelka portálů vizualnikultura.cz a Designreader/: Vnímám především významový posun pojmu design, který byl dlouhou dobu spojovaný s produkty a jejich autory. Za poslední dobu se uskutečnila řada akcí, byly vydány publikace interpretující pojem design ve slovesném způsobu, tedy ve smyslu činnosti, strategie, nástroje, apod. Nastal výrazný posun k tomu, že design nejsou už jenom produkty a jejich autoři, ale odhaluje se proces, který se za tímto slovem skrývá. Jak náročný ten proces je a že nejde jen o estetiku.

Jan Němeček /produktový designér, studio Olgoj Chorchoj, pedagog, UMPRUM/: Ještě jedna taková záležitost, která se váže k horizontu delšímu než zmíněných 5 let. Chtěl jsem vzpomenout na jednu firmu, jež zcela zásadně přispěla ke kultivaci českého vkusu a k obecnějšímu povědomí a vnímání, a to je IKEA. Spousta lidí se na ni kouká skrz prsty, ale tam v podstatě nenajdete špatnou věc. Je to obrovská úloha, kterou IEKA splnila. Neříkám, že by to nemohlo být kvalitnější, ale ta estetika se díky ní velmi zvýšila.

 

Diskuze nad budoucností a výzvami českého designu. Foto: Lucie NohejlováDiskuze nad budoucností a výzvami českého designu. Foto: Lucie Nohejlová

MYSLÍTE SI, ŽE ZMÍNĚNÉ POZITIVNÍ ZMĚNY, KTERÝMI ŠIROKÁ I ODBORNÁ VEŘEJNOST V SOUČASNOSTI PROCHÁZÍ, BY MĚLY BÝT NEBO JIŽ JSOU REFLEKTOVÁNY VE VÝUCE DESIGNÉRA?

MĚLA BY VÝUKA REAGOVAT NA SPOLEČENSKÉ ZMĚNY, NEBO BY STUDENTI MĚLI BÝT VEDENI K UNIVERZÁLNÍM HODNOTÁM, KTERÉ JSOU NA TĚCHTO ZMĚNÁCH NEZÁVISLÉ?

Milan Pekař /designér keramiky a porcelánu, pedagog, UMPRUM/: Nejsem si jistý, jestli by měla výuka reagovat takhle rychle. Myslím, že to přijde samo. U designu keramiky jsou přístupy dva. Rozlišujeme design a „něco“, čemu říkáme art design, což je například studiová keramika. Oba tyto přístupy mají i odlišnou klientelu. Art design je spíš pro skupinu, kterou jsme tu nazvali pražskou bublinou nebo pro lidi zajímající se o tento segment designu. Myslím, že tento přístup roste se společností. Lidé o tyto produkty mají zájem, mají na to čas a peníze. Určitě je dobré, když existuje organizace, která jim ukáže, co se v oboru děje, co je nového a čím se naše produkce liší. Potom tu existuje ta druhá cesta, kterou je průmyslový design. V oboru keramiky vidím velký rozdíl především v uplatnitelnosti absolventů. Za poslední 3 roky se nám díky spolupráci s porcelánkami podařilo z každého ročníku umístit jednoho absolventa do firmy jako designéra. Před 10 lety jsme si vůbec nemysleli, že něco takového jde. Myslím, že je to skvělý posun a navíc, touto cestou se jejich produkce dostane i k široké veřejnosti. Jde totiž i o porcelánky vyrábějící pro IKEA. Tuto skupinu zákazníků je velmi těžké oslovit a tento způsob se mi zdá lepší cestou než pořady na ČT 2, protože se k běžnému zákazníkovi nedostanou.

Milan Pekař. Foto: Lucie NohejlováMilan Pekař. Foto: Lucie Nohejlová

Jozef Kovalčik /teoretik designu, VŠVU Bratislava/: Co se týče rozvoje designérské scény, jsem velkým optimistou. Neplatí to však pro oblast vzdělávání na školách. Způsob výuky je za posledních 80 let v principu stejný. Demokratizace v tom, že by designér měl přemýšlet, kdo bude jeho produkty užívat, na školách dostatečně reflektována není. Nemyslím si, že studiový způsob výuky je nejšťastnější cestou. Myslím, že by studenti měli reflektovat to, co se ve společnosti děje. Vnímám to jako velký problém a rád bych, aby se diskuze vedla i směrem do škol a řešila otázky struktury výuky a systém v této oblasti. Diskuzi na toto téma na školách nevnímám, ani v ČR ani na Slovensku.

Richard Vodička /teoretik designu, UTB ZLÍN/: Zúčastnil jsem se akce DesignMarch v Reykjavíku, kde vystoupil s přednáškou finský teoretik designu Marko Steinberg. Mluvil o tom, že se v podstatě snažíme resuscitovat instituce, které jsou svým jádrem v 19. století, tak, aby byly schopné fungovat v 21. století. Je to ale téměř nemožný úkol. S Josefem Kovalčikem nemůžu než souhlasit, že díky zkostnatělému systému, ve kterém žijeme, absolutně nedochází k tomu, co znají naši studenti po zkušenosti z Holandska, z Dánska či ze Skandinávských zemí. Styl výuky ve jménu mistra a jeho žáka, kdy je student vystaven po 6 let jednomu názoru, je běžný v našem středoevropském regionu. Nevím, co je dobře, ale v západních zemích jsou běžné specificky zaměřené kurzy, více názorů a otevřenost k diverzitě. Myslím, že by bylo načase to minimálně zkusit.

Jan Němeček: "Art design je skvělá věc, spoustu z nás tento přístup částečně živí, protože uživit se průmyslovým designem je téměř nemožné. Ale art design není to, co bychom potřebovali do budoucnosti. Je to v podstatě okrajová věc, která nás všechny baví.  Ale opravdový design, kde se zohledňuje multiplikovatelnost, ekonomika a sociální aspekty, to už není žádná sranda. To už chce nějaké přemýšlení."

Jan Němeček /produktový designér, studio Olgoj Chorchoj pedagog, UMPRUM/: Co s týče přizpůsobování výuky trendům ve společnosti, mělo by to být organickou součástí výuky a podle mého názoru není potřeba tento přístup na školách institucionalizovat. Pokud jde obecně o systém výuky, myslím, že je dobré, když školy mají různé způsoby. Cesta kratších kurzů a velké mobility je skvělá. Na druhou stranu velmi oceňuji náš „zastaralý“ systém na UMPRUM. Jde o „bauhausovský“ styl výuky, kde se potkává velmi různorodá skupina lidí, která se navzájem neuvěřitelně obohacuje. Velmi nám pomohl systém navazujícího magisterského studia, který vytvořil dva kratší bloky. V rámci nich studenty studenty často vysíláme na stáže. Během bakalářského studia vyjedou na jednu až tři stáže, absolvují stáž v jiném ateliéru a v magisterském studiu se ateliér obohatí o nově příchozí. Výuka se tím neuvěřitelně obohacuje. U nás tedy problém nedostatečné diversity necítím, ale možná je to tím, že UMPRUM je unikátním příkladem. Myslím, že dobrou cestou je do výuky zapojovat výrobce a firmy. S nimi totiž přicházejí reálné problémy a úkoly. Art design je skvělá věc, spoustu z nás tento přístup částečně živí, protože uživit se průmyslovým designem je téměř nemožné. Ale art design není to, co bychom potřebovali do budoucnosti. Je to v podstatě okrajová věc, která nás všechny baví.  Ale opravdový design, kde se zohledňuje multiplikovatelnost, ekonomika a sociální aspekty, to už není žádná sranda. To už chce nějaké přemýšlení. Tím nechci art design snižovat, ale je to jednodušší obor než ten skutečně aplikovaný design.

Richard Vodička, Jan Němeček a Gabriel Vach. Foto: Lucie NohejlováRichard Vodička, Jan Němeček a Gabriel Vach. Foto: Lucie Nohejlová

Gabriel Vach /designér keramiky a porcelánu, pedagog, ZČU Plzeň/: U této rozpravy jsem si vzpomněl na zážitek z doby, kdy jsem ještě studoval na UMPRUM. Setkal jsem se s delegací z USA, kteří nemohli uvěřit tomu, že keramiku studuji již 10 let - čtyři roky na střední a pak šest na vysoké škole. Myslím, že to tak bylo dobře. Teď zpětně z pozice pedagoga na vysoké škole cítím, že střední školy v této oblasti nefungují úplně, jak by měly. Studenti zde nedostávají dobré základy a na vysoké škole, kde se má už stavět právě na nich, se to špatně dohání.  Co se  výuky na vysoké škole týče, moje osobní zkušenost je taková, že studovat 6 let pod jedním člověkem je příliš dlouhé. Přimlouval bych se za to, aby se na vysokých školách točili pedagogové v cyklech jednou za dva nebo tři roky. Pozitivně ale vnímám schopnost našich škol udržovat tradice ve formě starých technik a nástrojů. Počítač a programy neumožňují diverzitu výstupů. Spolupráce s podniky v rámci výuky je dobrá jako zkušenost, často ale bývají zadání příliš svazující. Na vysoké škole bychom si měli zkoušet různé přístupy a měli bychom být dál než manažeři firem. Co by mohlo pomoci, je naučit se mluvit jejich jazykem a přesvědčit je, že za 5 let se bude zrovna naše věc prodávat.

Jan Němeček /produktový designér, studio Olgoj Chorchoj, pedagog, UMPRUM/: Naprosto souhlasím. Není možné se studenty pracovat jen na reálných zakázkách, je třeba to prokládat fantaziemi, budoucností a abstraktními tématy. Ale i u těch reálných úkolů je třeba zachovat volnost. Když za námi chodí firmy, vysvětlujeme jim, že někteří studenti půjdou proti jejich zadání. Svoboda je tam nutná. Koneckonců, kvůli tomu za námi firmy chodí. Naštěstí už ale pochopily, že s námi nedostanou výrazněji levnější řešení než od designérského studia. Přicházejí, když chtějí zajímavý marketing nebo když se potřebují inspirovat a omladit svůj přístup.

Jana Vinšová, Klára Mergerová, Michael Vasku a Jiří Hanek. Foto: Lucie NohejlováJana Vinšová, Klára Mergerová, Michael Vasku a Jiří Hanek. Foto: Lucie Nohejlová

Jana Vinšová /teoretička designu, manažerka CZECHDESIGN/: Za námi také často chodí firmy s dotazem, na jaký ateliér na které škole se mají se svým problémem obrátit. Samozřejmě, s největším cílem ušetřit. My jim vždy vysvětlíme, že oslovit školu je dobrý nápad, ale že k tomu musí od začátku přistupovat skutečně jako k experimentu, k hledání cesty. Pokud hledají designéra, který se má dopracovat k reálnému řešení, pochopit potřeby jejich klientů a intenzivně nahlédnout do procesů firmy, oslovení ateliéru může být přípravnou fází. Další reakce, která mě k tomuto tématu napadla je otázka do pléna:

CO SI MYSLÍTE O MODELU ORGANIZACÍ, KTERÉ PŮSOBÍ JAKO ROZVOJOVÁ CENTRA PŘI VYSOKÝCH ŠKOLÁCH V ZAHRANIČÍ?

NAPŘ. INKUBÁTORY, HELEN HAMLYN CENTRE PŘI ROYAL COLLEGE OF ART, APOD. TATO CENTRA SE NEVĚNUJÍ KREATIVITĚ SAMOTNÉ, ALE DALŠÍMU RŮSTU STUDENTŮ A ABSOLVENTŮ. FUNGUJÍ NEBO MOHLA BY FUNGOVAT V ČESKÉ REPUBLICE?

Jiří Hanek /grafický designér, pedagog, UJEP Ústí n. L., PROTEBE live/: Myslím, že tento model se ukazuje jako fungující. Trochu naváži na předchozí otázku. Ve spolupráci se školou cítím pořád nejasnost v tom, zda se studenti zaměřují na umění nebo na design. Je důležité, aby si školy vydefinovaly své cíle a svůj přístup k výuce nasměrovaly k naplňování těchto cílů. U jakéhokoli projektu, ať už u uměleckého či designového, je důležité vědět, s jakým cílem se do něho pouštíme. Jestli je cílem inovace, experiment, který mi má přinést potenciální posun a obě strany, firma i designér, tento cíl sdílí, pak je vše v pořádku. Školy by si měly v první řadě říci, jestli chtějí vychovávat a vzdělávat umělce nebo designéry. Toto rozhodnutí by se mělo odrážet ve složení výuky. Je jasné, že ve škole se nedá stihnout všechno, existují limity. Praxe je taková, že budoucí designéři, kteří mají po škole fungovat v praxi, studují dějiny umění a spoustu dalších oborů. Neříkám, že pro celkový rozhled a kontext tyto obory nejsou důležité, ale mám pocit, že jsou školy nastavené spíše na ten artový proud než na to, aby u studentů trénovaly dovednosti praktického typu, které jim umožní zvládnout profesionální přístup designéra-podnikatele. A zase jsme u těch cílů - vzděláváme budoucí zaměstnance, nebo podnikatele? Pokud zaměstnance, tak pro jaký typ zaměstnavatelů? Atd. Jde o schopnost jednat s klientem, jak sestavit celý projekt, jak ho uřídit, jak být empatický k zákazníkům. Často se setkávám s tím, že studenti vůbec neví, pro koho navrhují.

Jiří Hanek, Jozef Kovalčík a Zdeno Kolesár. Foto: Lucie NohejlováJiří Hanek, Jozef Kovalčík a Zdeno Kolesár. Foto: Lucie Nohejlová

Jozef Kovalčik /teoretik designu, VŠVU Bratislava/: Myslím, že studiová výuka, která se praktikuje na školách, vede v principu k nezodpovědnosti studentů. Jejich primární cíl je, aby byli akceptovaní ve škole. Pokud se jim to povede, plní požadavky vyplývající ze studia a jsou v podstatě šest let pod ochranou pedagoga. Kdyby měli větší odpovědnost za svoje projekty, které by byly reflektovány v širším kontextu, vedlo by to k úplně jiným výsledkům. Co se týče struktury výuky na školách, myslím, že vzdělávání umělců a designérů vedle sebe má svůj smysl. Vzájemně se obohacují a ovlivňují se. Ale souhlasím s tím, že studenti designu by měli být primárně vedeni k tomu, aby uvažovali jako designéři. Tím, že absolvují dějiny umění a mnoho dalších uměleckých oborů, nezbývá prostor pro témata, která s designem bezprostředně souvisí: teorie designu, sociální, ekonomická a ekologická témata. 

Jiří Hanek /grafický designér, pedagog, UJEP Ústí n. L., PROTEBE live/: Ještě bych se vrátil k otázce inkubátorů. Myslím si, že jsou důležité už z toho důvodu, že školy nemívají kapacitu tyto rozvíjející aktivity realizovat. Jde právě o jednání s firmami, nastavení těchto spoluprací, rozvíjet outreach školy směrem k okolí, apod. V zahraničí je běžné, že to škola deleguje na specializované pracoviště, které zpravidla řídí lidé mající vhled do prostředí byznysu. Tím jsou schopni zajistit a rozvíjet vztahy mezi školou a okolím. Takový přístup je podle mě nevyhnutelný a logický. Inkubátor je dost módní pojem, ale jde o to, jak je chápán. Zatím se setkávám s tím, že umělecké školy jej chápou různě a to situaci a komunikaci znepřehledňuje. Někdy místo procesu inkubace mladých začínajících podnikatelů hrozí „přenášení přestárlých studentů“. Na to je třeba si dát pozor.  

Milan Pekař: "Náš „zastaralý“ systém je dobrý. Zahraniční studenti, kteří k nám jezdí na stáže, jsou z něho nejdříve trochu v šoku, ale ve výsledku mám pocit, že jsme ho udrželi tak dlouho, že se výuka na našich školách stává pomalu „cool“. Studenti ze zahraniční mají sice otevřenější myšlení, zkusili si mnoho technik, ale po čase zjišťujeme, že řemeslně neumí skoro nic."

Milan Pekař /designér keramiky a porcelánu, pedagog, UMPRUM/: Myslím, že by tento způsob uspořádání mohl výborně fungovat v blokové výuce. Nepřikláněl bych se k tomu zavést blokovou výuku v celé škole. Náš „zastaralý“ systém je dobrý. Zahraniční studenti, kteří k nám jezdí na stáže, jsou z něho nejdříve trochu v šoku, ale ve výsledku mám pocit, že jsme ho udrželi tak dlouho, že se výuka na našich školách stává pomalu „cool“. Studenti ze zahraniční mají sice otevřenější myšlení, zkusili si mnoho technik, ale po čase zjišťujeme, že řemeslně neumí skoro nic. V řemesle jsme na tom opravdu dobře. S uplatněním po škole je to bohužel horší. Vím, že na školách existují různé semináře zaměřené na sebepropagaci, apod. Studentům ale většinou přijdou spíše směšné. Možná díky tomu, že jde o jednu hodinu v rámci celé výuky. Myslím, že by bylo efektivnější, kdyby takové vzdělávání fungovalo mimo školu. Stavěl bych se za to, že náš „starý“ systém není špatný. Díky němu můžeme být v něčem odlišní. Souhlasím ale s tím, že vzdělávání pro praxi chybí. Studenti vycházejí ze školy a dostávají poměrně velkou facku.

Diskuze o příležitostech a výzvách českého designu. Foto: Lucie NohejlováDiskuze o příležitostech a výzvách českého designu. Foto: Lucie Nohejlová

Jan Němeček /produktový designér, studio Olgoj Chorchoj, pedagog, UMPRUM/: Rád bych jen krátce komentoval. Myslím, že inkubátor je minimálně stejně důležitý jako samotná škola.

Michael Vasku: "Není ani tak důležitá existence inkubátoru, jako schopnosti pedagoga. Velmi záleží na tom, jak dokáže studenty namotivovat. V tom je myslím zásadní rozdíl mezi tím, co se děje na UMPRUM a na ostatních školách."

Michael Vasku /teoretik, architekt, pedagog, UTB Zlín/: Není ani tak důležitá existence inkubátoru, jako schopnosti pedagoga. Velmi záleží na tom, jak dokáže studenty namotivovat. V tom je myslím zásadní rozdíl mezi tím, co se děje na UMPRUM a na ostatních školách. Často se děje to, že pokud je na mimopražské škole někdo talentovaný a motivovaný, během 2 let odejde na UMPRUM. Není to jen Prahou, ale také o tom, jaký je přístup pedagogů. Jan Němeček s Michlem Froňkem ve svém ateliéru nečekají, až za nimi firmy přijdou. Aktivně se snaží o to je do výuky zapojovat. Student je pak při práci pro reálného zadavatele mnohem motivovanější. To nemůže zlepšit změna systému nebo struktury vzdělávání, ale samotní pedagogové.

Richard Vodička /teoretik designu, UTB Zlín/: UTB otevírá 1. 3. ve Zlíně inkubátor a je pro mě velmi cenné slyšet názory, které toto téma reflektují. To, co říká Michael Vasku je bohužel pravda. Je potřeba, aby inkubátor byl určitým hnízdem, kde se škola bude potkávat s firmami. Je však důležité uvažovat o tom komplexněji. Školy by neměly být levnými řešeními pro firmy.

Chybí české designérské scéně Design centrum nebo se dokáže rozvíjet i bez jeho podpory? Jak se na současný český design dívá ředitelka Uměleckoprůmyslového muzea? Která designérská disciplína stojí v pozadí a proč by se měli designéři zajímat o disciplínu design služeb? Dozvíte se v ČÁSTI DRUHÉ. Sledujte náš web.

 

Diskuze, kterou moderovaly teoretička architektury Klára Mergerová a manažerka CZECHDESIGN Jana Vinšová, proběhla 24. února 2015 v prostorách CZECHDESIGN jako startovací událost dlouhodobého projektu s názvem Budoucnost evropského designu, který CZECHDESIGN realizuje v partnerství s the Norwegian University of Science and Technology.

Projekt během následujícího roku představí cyklus přednášek a workshopů zahraničních designérů a osobností z oblasti designu, a to v Praze, Zlíně, Brně, Ústí nad Labem a Plzni.

Design a užitá tvorba nabývají čím dál většího významu v rámci formování prostředí, společnosti, jejího chování, kultury, ale i průmyslu. Tento projekt má ambici představit českému odbornému i širšímu publiku témata, která hýbou světem designu v zahraničí a přispět tak k rozvoji designu v ČR.

Projekt je podpořen Fondem EHP grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska.

Design Thinking Festival 2015

Design Thinking Festival 2015

11. 6. 2015 - 12. 6. 2015

Konference

DEPO2015, Presslova 14, Plzeň

Česká republika

Design je často komunikován a vnímán jako vzhled či umění. Estetika je ovšem pouze jedna část, design odráží také ekonomické aspekty produkce a realizace a samozřejmě i potřeby cílové skupiny. Design Thinking Festival nabízí prostor pro setkávání a diskuzi podnikatelům, designérům a kreativním lidem.

Budoucnost designu: Lars Wallentin, Jan Činčera, Petr Babák a Fiala&Šebek
Obalový design

Budoucnost designu: Lars Wallentin, Jan Činčera, Petr Babák a Fiala&Šebek

29. 5. 2015 16:30 - 18:30

Přednáška

Kino Aero, Biskupcova 31, Praha 3

Česká republika

Přednáškové odpoledne předchází slavnostnímu vyhlášení vítězů mezinárodní soutěže Young Package, které se odehraje taktéž v Kině Aero v 19 hodin.

Budoucnost designu

Budoucnost designu

22. 4. 2015 - 29. 5. 2015

Praha/Ustí nad Labem/Zlín

Česká republika

Zveme vás na roční cyklus přednášek a workshopů předních zahraničních designérů a teoretiků.

13 odborníků diskutuje o budoucnosti českého designu ČÁST DRUHÁ
Budoucnost designu

13 odborníků diskutuje o budoucnosti českého designu ČÁST DRUHÁ

Kamila Matějková - 16. 3. 2015

Chybí české designérské scéně Design centrum, nebo se dokáže rozvíjet i bez jeho podpory? Jak se na současný český design dívá ředitelka Uměleckoprůmyslového muzea? Která designérská disciplína stojí v pozadí a proč by...

CZECHDESIGN představuje: BUDOUCNOST DESIGNU
Budoucnost designu

CZECHDESIGN představuje: BUDOUCNOST DESIGNU

Kamila Matějková - 6. 1. 2015

Jaká je budoucnost designu a jak jsou na ni profesionálové a veřejnost připraveni? Jaká témata hýbou světem designu v zahraničí a jaká jsou největší výzvou do budoucna? Organizace CZECHDESIGN společně s Norwegian...

CZD nový web

Pro firmy

Hledáte designéra?
Hledáte designéra ke spolupráci? Vybereme, poradíme, připravíme zadání.

Dáme o vás vědět
Potřebujete představit svoji technologii, materiál, soutěž, produkty? Vytvoříme kampaň na míru.

Proč design
Publikace, která vám otevře dveře ke spolupráci s designéry. Ke stažení zdarma.

Kalendář

Zobrazit vše