BUDOUCNOST DESIGNU: diskuze nad příležitostmi a výzvami českého designu. Foto: Lucie Nohejlová BUDOUCNOST DESIGNU: diskuze nad příležitostmi a výzvami českého designu. Foto: Lucie Nohejlová

13 odborníků diskutuje o budoucnosti českého designu ČÁST DRUHÁ

Chybí české designérské scéně Design centrum, nebo se dokáže rozvíjet i bez jeho podpory? Jak se na současný český design dívá ředitelka Uměleckoprůmyslového muzea? Která designérská disciplína stojí v pozadí a proč by se měli designéři zajímat o disciplínu design služeb? Diskuze se 13 odborníky přinesla zajímavé názory. Přinášíme druhou část záznamu toho, co by nemělo uniknout vaší pozornosti.

Máme za sebou první událost dlouhodobého projektu, kde se diskutovalo a polemizovalo o aktuální situaci českého designu. Třináct přizvaných profesionálů z oboru – designérů, pedagogů, teoretiků a zástupců médií a organizací aktivních v této oblasti, společně reflektovalo vývoj českého designu a zamýšleli se nad výzvami a příležitostmi do budoucna.

V první části jsme vám představili průběh diskuze nad otázkami vývoje českého designu za posledních 5 let nebo ožehavou otázku českého vzdělávacího systému na uměleckých školách. V druhé části se diskutující mimojiné zamýšleli nad potřebností českého Design centra a rolí nezávislých organizací. 

JAK VNÍMÁTE ROLI NEZÁVISLÝCH ORGANIZACÍ NA POLI DESIGNU V ČR?

MYSLÍTE SI, ŽE BY JEJICH AKTIVITY MĚLY VZNIKAT VE SPOLUPRÁCI S VYSOKÝMI ŠKOLAMI NEBO BY SE MĚLY DRŽET SPÍŠE V OPOZICI A UCHOVÁVAT SI NEZÁVISLOST?  

Kateřina Přidalová / teoretička grafického designu, zakladatelka portálů vizualnikultura.cz a Designreader/: Myslím, že s vysokými školami můžeme spolupracovat a zároveň je i kritizovat. Nevidím problém v tom vystupovat v obou rolích zároveň. Jsme nezávislou platformou. Teď jsme například spolupracovali s ateliérem grafického designu Žanety Drgové a Lukáše Kijonky z brněnské FaVu na workshopu, jehož výsledky budeme zpřístupňovat na webu. Snažíme se být tímto způsobem v kontaktu, neustále se zajímáme, nicméně nám nic nebrání v tom, abychom se ozvali, až budeme cítit nějaký problém.

Darina Zavadilová /teoretička designu, organizátorka festivalu designSUPERMARKET/: Ráda bych reagovala z pozice designSUPERMARKETu a přiblížila, jak a proč tahle akce vlastně vznikla. Před 8 lety ji založili studenti designu z vlastní potřeby vystavovat na veřejnosti a prodávat svoje produkty. V té době tu nebyly žádné podobné akce, designéři neměli své webové stránky, natož e-shopy. Dnes je situace úplně odlišná a designSUPERMARKET má v současnosti již odlišnou funkci, více společenskou a prezentační. Nyní jsme také nezávislí, UMPRUMka má již vlastní projekt prodejní platformy. Ráda bych na tom ukázala, že jsou tyto aktivity stále potřeba. Designéry bych chtěla moc pochválit, protože vzniká spousta nových značek. Myslím, že minimálně díky designSUPERMARKETu jsou schopní se také zamyslet nad tím jak sami sebe prezentovat, zjistit, že je důležité svoje produkty dobře nafotit a mít promyšlené propagační materiály. Je to pro ně také kontakt s koncovým zákazníkem a příležitost zjistit, co se prodává nebo po čem je poptávka. Věřím, že má tato akce přínos pro designéry v tom, čeho se jim na škole nedostává.

Jana Vinšová a Klára Mergerová. Foto: Lucie NohejlováJana Vinšová a Klára Mergerová. Foto: Lucie Nohejlová

Jana Vinšová /teoretička designu, manažerka CZECHDESIGN/: Za CZECHDESIGN bych ráda neskrytě přiznala, že jsme se v poslední době snažili přesvědčit různé orgány státní správy, aby některé naše aktivity, o kterých jsme přesvědčeni, že jsou velmi potřebné, podporovali. Nicméně, v poslední době jsme přišli na to, že nezávislost je naše největší devíza, se kterou můžeme pracovat. Umožňuje nám neuvěřitelně flexibilně reagovat na jakoukoli proměnu oboru. Naše současné aktivity čím dál více směřují k propojování designérů s firmami. Jde nám o to, aby se vedle art designu, který je tu, myslím, na velmi dobré úrovni, design skutečně dostával do firem. Snažíme se tedy fungovat formou jakéhosi „nadinkubátoru“ a pracovat se všemi školami a motivovat firmy, které se do design procesu můžou zapojit.

Helena Koenigsmarková: "Myslíte si, že designérům skutečně chybí Design centrum? A co by dnes mělo dělat?"

Helena Koenigsmarková /ředitelka Uměleckoprůmyslového muzea v Praze/: Ráda bych se vrátila k otázce Design centra. Zaznělo tu, že v České republice chybí. Myslíte si, že designérům skutečně chybí Design centrum? A co by dnes mělo dělat?

Darina Zavadilová /teoretička designu, organizátorka festivalu Designsupermarket/: Myslím, že Design centrum by bylo velmi zásadní pro firmy v mimopražských regionech. Regionální firmy mají velmi často nedůvěru k designérům. Kdyby za nimi stála státní organizace, byla by to úplně jiná situace, která by do těchto vztahů vnesla větší důvěru.

Jana Vinšová /teoretička designu, manažerka CZECHDESIGN/: Určitě chybí. Ale neumím si představit, že by v našich podmínkách mohlo fungovat tak, aby tomu oboru skutečně prospívalo tak, jak by si zasloužil. Když si představím, že by se to reálně stalo, např. pod Ministerstvem průmyslu a obchodu, šlo by o organizaci, která by podléhala podobnému nastavení. Z pracovníků takového centra by se částečně museli stát úředníci a museli by se vejít do nastavených pravidel a tabulek. Přikláním se spíše k systému, který funguje např. v USA: jde o podporu nezávislých organizací, jejichž činnost oboru prospívají.

Jan Němeček /produktový designér, studio Olgoj Chorchoj, pedagog, UMPRUM/: Je velmi těžké najít správnou míru v tom, jakým způsobem podporovat a jak být nezávislí. Nedávno jsem byl jako přizvaný člen komise velmi zklamán organizací udělující ceny Red Dot. Jde o soukromou organizaci, která se z prvotního záměru podpory designu směrem k výrobcům propracovala k neuvěřitelně komerční instituci, kde se točí šílené peníze, a mám pocit, že důležité jsou pro ně dnes úplně jiné věci. Naštěstí, co jsem měl možnost poznat, v komisích sedí schopní lidé a špatné věci se tam neoceňují, ale je z toho cítit, že dnes jde o organizaci, která živí sama sebe a původní záměr je už trochu v pozadí.

Helena Koenigsmarková, Richard Vodička a Jan Němeček. Foto: Lucie NohejlováHelena Koenigsmarková, Richard Vodička a Jan Němeček. Foto: Lucie Nohejlová

ŘADA INICIATIV, KTERÉ TU DNES ZASTUPUJETE NEBO KTERÉ JSME ZMIŇOVALI, VZNIKLA PRÁVĚ V SOUVISLOSTI SE ZÁNIKEM DESIGN CENTRA ČR.

MYSLÍTE SI, ŽE ZDE NĚKTERÉ AKTIVITY TOHOTO TYPU STÁLE CHYBÍ?

Jan Němeček /produktový designér, studio Olgoj Chorchoj, pedagog, UMPRUM/: Já bych řekl, že chybí, ale těžko definovat správný model. Byla by potřeba organizace, která by tuto agendu držela pohromadě, byla podporovaná státem, ale zároveň měla prostor i pro nezávislé aktivity. To by bylo fajn. Zároveň je velmi složité takový model udržet, protože se u nás veřejné struktury neustále mění.

Helena Koenigsmarková /ředitelka Uměleckoprůmyslového muzea v Praze/: Jednu cestu vidím. Uměleckoprůmyslové muzeum se po zániku Design Centra snažilo převzít to, co se mu podařilo vybudovat, a rozvíjet tyto aktivity nějakým způsobem dál. Ministerstvo průmyslu a obchodu i Ministerstvo kultury však odmítlo uvolnit jakoukoli podporu. Mezitím se u institucí národního charakteru vybudovala tzv. metodická centra. Tento trend sledujeme a uvažujeme o tom, že by při našem muzeu vzniklo metodické centrum designu. Ale opět kladu otázku směrem k designérům a uživatelům designu: Na kolik je to důležité a co by takové centrum mělo dělat? Tuto otázku jsem otevřela i na UMPRUM, protože muzea našeho typu byly historicky spojeny s uměleckými školami. Řekněte, co chcete. Co pro vás můžeme udělat?

Jiří Hanek: "Myslím, že státní instituce nemusí být ve všech případech efektivnější než ty nezávislé. Je otázka, zda státní organizace dokáží nabízet služby v této oblasti o tolik lepší, o kolik mají větší rozpočet. Je pravda, že jsem v kontaktu hlavně s neziskovým sektorem a mám z mnoha oblastí zkušenost, že když to jde ze spodu, tak to taky jde a možná i efektivněji."

Jiří Hanek /grafický designér, pedagog, UJEP Ústí n. L., PROTEBE live/: Působím převážně v Karlových Varech, kde jsme založili neziskovku PROTEBE live. Máme podobné cíle jako CZECHDESIGN, tedy rozvíjet design, akorát s lokálním dopadem. Provozujeme malou galerii SupermarketWC, kterou jsme získali opravou bývalých záchodků, kde pořádáme výstavy, workshopy a další vzdělávací akce pro veřejnost, podniky a úředníky. Moje zkušenost tedy vyplývá z této lokální aktivity, díky které jsme se stali kontaktním místem pro design v regionu a firmy se na nás začínají obracet sami. Je tu tedy otázka decentralizace, zda by design centrum mělo být jedno a sídlit v Praze nebo by to spíše měla být síť míst působících v regionu. Ten náš model funguje tak, že naše organizace má vydefinované portfolio věcí, se kterými firmám může pomoci. Pokud nám na něco kompetence nestačí nebo pokud si řekneme, že se s nějakou problematikou nechceme tak intenzivně zabývat, posíláme firmy do pražského centra CZECHDESGIN. Tato spolupráce nám v praxi funguje velmi dobře. Myslím, že státní instituce nemusí být ve všech případech efektivnější než ty nezávislé. Je otázka, zda státní organizace dokáží nabízet služby v této oblasti o tolik lepší, o kolik mají větší rozpočet. Je pravda, že jsem v kontaktu hlavně s neziskovým sektorem a mám z mnoha oblastí zkušenost, že když to jde ze spodu, tak to taky jde a možná i efektivněji.

Milan Pekař /designér keramiky a porcelánu, pedagog, UMPRUM/: Myslím, že tento model je zvláště u regionů velmi důležitý a možná je i nejlepší cestou. Z aktivit Design centra obecně chybí spíše podpora prezentace designu v zahraničí a budování povědomí o českém designu. V regionech to má větší smysl, když aktivity vycházejí ze spodu.  

Diskuze nad budoucností a výzvami českého designu. Foto: Lucie NohejlováDiskuze nad budoucností a výzvami českého designu. Foto: Lucie Nohejlová

MYSLÍTE SI, ŽE EXISTUJE OBLAST DESIGNU, KTERÁ STÁLE STOJÍ V POZADÍ?

Jan Němeček /produktový designér, studio Olgoj Chorchoj, pedagog, UMPRUM/: Myslím si, že je to průmyslový design. Mám pocit, že se pořád mluví o art designu a o tom průmyslovém velmi málo.

Richard Vodička /teoretik designu, UTB ZLÍN/: Podle mého názoru je to móda a obuv. Ačkoli je obuvnictví se Zlínem spojené, je to v podstatě mrtvý segment ve smyslu výroby. To ale neznamená, že by se obor návrhářství nemohl v tomto místě rozvíjet. Bohužel, málokdo se chce zapsat do ateliéru, který se jmenuje design obuvi. Ale ve chvíli, kdy se do tohoto oboru studenti ponoří, výsledky potom stojí za to.

Jiří Hanek /grafický designér, pedagog, UJEP Ústí n. L., PROTEBE live/: Hodně velkou výzvou je service design. Je to téma, o kterém se u nás zatím moc nemluví. V zahraničí se ale tato disciplína velmi rychle vyvíjí a pro ČR, jejíž ekonomika je na službách postavená, tato oblast bude do budoucna velmi důležitá. Design služeb je zajímavý tím, že na sebe nabaluje další designérské oblasti. Často souvisí s komunikačním a grafickým designem, s produktovým designem a dalšími. Tyto přesahy je podle mého názoru velmi důležité mapovat a školy by je měly reflektovat. Design služeb hodně využívá přístupu, kterému se říká Design thinking. To je další současné velké a aktuální téma v oblasti mimo designérskou komunitu. Designéři ho často praktikují, jen ten proces takto nenazývají. Lidé z businessu na něj ale často slyší a může to být komunikační platforma, na které by se mezi firmami a designéry mohlo stavět. Velkou příležitost vidím v design managementu, který, zdá se, úspěšně tvoří most mezi světem byznysu a světem designu. 

Kateřina Přidalová /teoretička grafického designu, zakladatelka portálů vizualnikultura.cz a Designreader/: Nejhůře v designu si podle mého názoru stojí grafický design. Myslím, že to vyplývá už z podstaty věci, protože jde o vizuální komunikaci, kterou mnohdy vnímáme podprahově. Zároveň grafický design nemůže nikomu ublížit, na rozdíl třeba od produktového designu, pokud je navrhován špatně. Pro veřejnost je grafický design nejméně čitelný a také se často spojuje v negativní konotaci s reklamou.

Jozef Kovalčik: "Rád bych vyzdvihnul jednu oblast, a to je výzkum v designu a reflexe toho, co se aktuálně děje v jednotlivých disciplínách. V České republice i na Slovensku cítím, že v tomto velmi zaostáváme."

Jozef Kovalčik /teoretik designu, VŠVU Bratislava/: Rád bych vyzdvihnul jednu oblast, a to je výzkum v designu a reflexe toho, co se aktuálně děje v jednotlivých disciplínách. V České republice i na Slovensku cítím, že v tomto velmi zaostáváme. Publikací, které by reflektovaly současný design, je velmi málo. Pokud by existovalo Design centrum, myslím, že by mělo pracovat na reflexi oboru a zabezpečit kontinuitu. Další aktivitou, která chybí a o které se mluví s určitým despektem, je popularizace oboru pro širokou veřejnost. Je důležité, aby obor jako celek nebyl uzavřený pouze pro odbornou komunitu.

Jana Vinšová /teoretička designu, manažerka CZECHDESIGN/: Projekt, který CZECHDESIGN v současnosti chystá, Budoucnost evropského designu, se věnuje třem základní tématům, a to jsou design a výzkum, přístupnost v designu a budoucnost jednotlivých disciplín. Díky tomuto projektu můžeme do České republiky vozit zahraniční odborníky a designéry a moc rádi bychom je přivítali na místech, kde to má smysl a kde jsou motivovaní designéři. Ráda bych naši diskuzi uzavřela optimisticky s tím, že teď máme tuto příležitost vytvořit zajímavý program a děkujeme, že ho můžeme tvořit spolu s vámi.

Diskuze nad budoucností a výzvami českého designu. Foto: Lucie NohejlováDiskuze nad budoucností a výzvami českého designu. Foto: Lucie Nohejlová

Diskuze, kterou moderovaly teoretička architektury Klára Mergerová a manažerka CZECHDESIGN Jana Vinšová, proběhla 24. února 2015 v prostorách CZECHDESIGN jako startovací událost dlouhodobého projektu s názvem Budoucnost evropského designu, který CZECHDESIGN realizuje v partnerství s the Norwegian University of Science and Technology.

Projekt během následujícího roku představí cyklus přednášek a workshopů zahraničních designérů a osobností z oblasti designu, a to v Praze, Zlíně, Brně, Ústí nad Labem a Plzni.

Design a užitá tvorba nabývají čím dál většího významu v rámci formování prostředí, společnosti, jejího chování, kultury, ale i průmyslu. Tento projekt má ambici představit českému odbornému i širšímu publiku témata, která hýbou světem designu v zahraničí a přispět tak k rozvoji designu v ČR.

Projekt je podpořen Fondem EHP grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska.

Další články