CzechDesign.cz

Mgr. Milan Hlaveš – 06.05.2005

František Vízner – Retrospektiva

UPM představuje v reprezentativním přehledu dosavadní uměleckou činnost mezinárodně respektovaného sklářského výtvarníka Františka Víznera, která spojuje aspekty ateliérové práci s praxí designéra.

Cestu k povolání průmyslového návrháře mu ke konci studia na VŠUP usnadnila roční stáž ve výtvarném středisku lisovaného skla podniku Sklo Union v Dubí u Teplic. Studium díky ní uzavřel vynikajícím souborem váz a žardiniér, u kterých rezignoval na zaběhnutou praxi rotačních půdorysů lisovaného skla. Kolekce broušených matovaných váz jako další součást diplomové práce předznamenala značný díl jeho pozdější ateliérové tvorby.

Moderní lisované sklo řady českých designérů, mezi něž patřil i František Vízner, šťastnou shodou okolností získalo v 60. letech na rozdíl od většiny ostatních skleněných produktů opravdu širokou odezvu ve výrobě i obchodě. Dobová kritika Víznerovo lisované sklo popisovala jako současné, nekonvenční, noblesní a kromě účelnosti mu přiznávala také sochařské kvality.

Přes úspěšnost vlastních návrhů lisovaného skla Vízner po čase přijal místo vedoucího výtvarníka sklárny Ústředí uměleckých řemesel ve Škrdlovicích (ÚUŘ). Dokázal tam využívat zručnost mistrů sklářů ke vzniku tvarově i barevně rozmanitých dekorativních předmětů, v nichž jednoduchými prostředky zvýrazňoval optické kvality hutního skla. Od počátku 70. let 20. století sklo uplatňoval také v architektonických realizacích (např. obklady nástupišť stanic Karlovo náměstí a Jinonice pražského metra).

Roku 1977 František Vízner opustil průmysl a plně se začal věnovat práci ve svém ateliéru. Časově a fyzicky náročným postupem pomocí broušení, leptání, případně vrtání zhotovuje objekty v podobě skleněných mís a váz v základních tvarech polokoulí, koulí, válců nebo hranolů. V bohaté kolekci většinou monochromních děl s matně sametovým povrchem přikládá důraz absolutní jednoduchosti aniž by se uchyloval k chladné geometrii. Podstata celé jeho tvorby vychází od počátku 60. let ze stejných základů, její forma ale prochází neustálými nenápadnými proměnami.

Víznerovy broušené objekty nelze vnímat jako užitkové předměty, ale jako svébytná sochařská díla ovlivněná vztahem k architektuře a také autorovou systematičností, trpělivostí a soustředěností. Vyzařují silné vnitřní napětí nebo až duchovní náboj. František Vízner za podstatu výtvarné práce považuje hledání řádu, řemeslnou kvalitu, snahu o podporu krásy skla a nutnost vlastnoručně s materiálem manipulovat. Nadčasovou kvalitu jeho skla potvrzuje kladný ohlas dnešní mladé designérské generace.

Výstavní sál Uměleckoprůmyslového musea v Praze do 5. 6. 2005.

Ak. soch. František Vízner (*9. 3. 1936 Praha)

Žije a pracuje ve Žďáru nad Sázavou.