CzechDesign.cz

PhDr. Eva Uchalová · PhDr Konstantina Hlaváčková – 03.03.2005

Holdovat sportu a pohybu začala česká společnost ve větší míře ve druhé polovině 19. století.

1860–1918

Rozvoj sportu s sebou přinesl i problém sportovního oblečení. Pouze několik tradičních druhů sportu, jako byly lov a hon či jízda na koni, mělo své speciální oblečení.

Významným typem pro další vývoj dámského odívání byl dámský jezdecký úbor, ve kterém se nejen poprvé uplatnily dámské kalhoty, ale stal se i předchůdcem oblíbeného dámského kostýmu. U většiny zimních sportů se používal běžný módní oděv, přizpůsobený náročnému pohybu. Dámy i dívky bruslily ve zkrácených honzíkových nebo secesních šatech, první lyžařky ještě počátkem 20. století lyžovaly v dlouhé sukni a s kloboučkem na hlavě. Pro vyjádření své nezávislosti a emancipovanosti dámy rády používaly prvky mužské módy jako tvrdé límce a kravaty či pánské pokrývky hlavy. I pánové nosili při zimních sportech často běžné vycházkové oblečení včetně tvrdých klobouků.

V závěru 19. století se vytvářely a v časopisech byly doporučovány speciální typy oděvů. V zimním oblečení to byl především pletený sweater, který byl pro lyžování doplněn kalhotami ke kolenům typu breeches a pro rychlobruslení úpletovými úzkými kalhotami a pletenou čepicí – kulichem s bambulí. Na kole jezdili páni oblečení do úpletových triček, kalhot ke kolenům, krátkých kabátků a sportovních čepic. Spory se vedly o dámské kalhotové sukně. Odvážné bicyklistky – například závodnice na Národopisné výstavě v roce 1895 – volily široké kalhotové sukně, avšak ještě dlouho se běžně užívala sukně s halenkou, doplněná kabátkem a pánským „girardi“ kloboučkem.

Kolem přelomu století se mezi sporty přiřadil automobilismus. Vyžadoval především ochranu proti prachu a nepříznivému počasí, to znamená dlouhý plášť, důkladnou automobilovou čapku ovázanou u dam dlouhou šálou, a plátěnou masku s brýlemi.

Přizpůsobení oděvu funkci a požadavkům na praktičnost a trvanlivost vytvářely ze sportovních oděvů předchůdce moderního oděvního designu.

Sokol

Masového rozvoje dosáhla česká tělovýchovná jednota Sokol, založená v roce 1862, která ve svých nově budovaných sokolovnách umožnila celoroční provozování tělesné výchovy včetně některých sportů. V průběhu existence Sokola se vytvořila celá řada typů cvičebních i slavnostních úborů, ale základní vycházkový typ mužského kroje s červenou garibaldiovskou košilí a kabátem se šňůrovým zapínáním zůstal zachován.

1918–1948

V meziválečném období se sport stal součástí moderního životního stylu. Dobovým ideálem byla emancipovaná štíhlá, opálená, nakrátko ostříhaná dívka, a spolu s ní mladý muž sportovního ducha i vzhledu s vlastnostmi a chováním anglického gentlemana. Tito mladí lidé v zimě zaplňovali městská kluziště i venkovské rybníky, podnikali lyžařské výlety do hor, pěstovali cyklistiku, pěší turistiku i automobilové či motocyklové výlety, objevili letecký sport, současně se mohli již i v zimě koupat a plavat v krytých bazénech.

Stále se provozovaly tradiční sporty jako jízda na koni, lovy a hony. Obliba sportu si vyžádala rozvoj a diferenciaci sportovního oblečení, které muselo být praktické a trvanlivé. Základními předpoklady byly kvalitní materiály – nejlépe skotské vlněné tkaniny nebo manšestr – a pohodlný střih. Většina moderního sportovního oblečení přicházela z Anglie a přinesla si s sebou anglická označení – pro úzké kalhoty ke kolenům breeches či široké knickerbockers, česky zvané pumpky, různé bundy nazývané windbreaker nebo lumberjack, dále svetry – pullover a rozepínací cardigan, pláště trenchcoat, tenký slicker či teplý ulster. Symbolem moderní doby se pro svou účelnost a jednoduchost stal overall – kombinéza.

Sportovní oblek se skládal z pumpek, ke kterým nosili páni sako norfolkského typu se všitým páskem a složeným záhybem vzadu nebo koženou vestu s pletenými rukávy. Mezi lyžařským oblečením byl nejrozšířenější norský typ, ušitý z tmavé látky a sestávající z kabátku a kalhot pro dámy i pány. Dámy měly ve své sportovní garderóbě kalhotovou sukni nebo breeches na kolo a do auta dlouhé kalhoty. Ty nejsmělejší oblékly koženou kombinézu či komplet kabátku a kalhot na motorku. Ve třicátých letech pro pohyb a hry v přírodě vznikly tepláky.

Sportovní oblečení bylo natolik oblíbené, že se jeho styl prosadil ve všech typech konvenčního módního odívání, bohužel jeho obliba je zřejmě příčinou, že se do dnešní doby zachovalo jen vzácně.

1948–1970

Komunistický stát učinil halasnou proklamací tělesnou výchovu a sport významnými součástmi své ideologie. Vedle podpory sportovní soutěžní činnosti propagovali komunisté také sport rekreační. Vývoj sportu a sportovního oblečení probíhal v podstatě paralelně se sociálním vývojem v nekomunistických zemích, jen s tím rozdílem, že u nás byl určován umělou politickou ideologií a provázen hlubokými ekonomickými problémy.

V padesátých letech si požadavek důsledné účelnosti vynutil jednoduché tvary oděvů společné pro ženy i muže. Tradiční oblek na lyžování se skládal z vlněných šponovek tmavé barvy a větrovky šité z celtoviny, husté sypkoviny nebo balonového hedvábí ve světlejších barvách. Na sklonku tohoto desetiletí se objevily na svazích hor první kombinézy zhotovené z pružných syntetických materiálů. Změny ve vývoji sportovních oděvů v následujícím desetiletí byly určovány více novými materiály, než převratnými formálními změnami. Šponovky se začaly vyrábět ze syntetických pružných materiálů. Objevovaly se novinky jako kabátek na hory ze silonového plyše nebo bunda s molitanovou vložkou. Dlouhé lyžařské svetry volného raglánového střihu měly převážně severské vzory, které se opět staly symbolem lyžařské módy na celém světě.

70. léta

Během sedmdesátých let došlo k velkému rozkvětu zimních sportů a sportování obecně. Základním estetickým požadavkem se stala štíhlá svalnatá postava, která měla být výsledkem zdravé výživy a pravidelného cvičení. Ve světě tato situace přivedla výrobce k produkci nových typů sportovního oblečení, módního a zároveň vysoce účelného. V komunistickém Československu se však mohlo lidem o většině nových výrobků jen zdát, protože domácí průmysl nebyl schopný na nový trend životního stylu reagovat dostatečně pružně.

V tomto období došlo k podstatným změnám lyžařského oděvu. Na místo několika svetrů nastoupily oděvy ze syntetických vláken, které při stejných tepelných kvalitách přinesly zásadní změnu siluety. Bundy a bundičky přiléhaly k tělu. Současně se objevil nový typ lyžařských kalhot z pružných látek, které byly od kolen mírně rozšířené a přetahovaly se přes lyžařskou sjezdovou obuv z plastických hmot, zvanou přeskáče. Jiným typem byly prošívané overaly a kalhoty, tzv. oteplovačky. Lyžařské oblečení mělo mít z bezpečnostních důvodů výraznou barevnost. Velký důraz se kladl na správnou výzbroj, především na bezpečnostní vázání, čímž se dosáhlo podstatného snížení úrazovosti při lyžování, která byla v šedesátých letech větší než na silnicích. Úplně jinou výstroj potřeboval lyžař na běžky. Oblékal tenké kalhoty z nepromokavého materiálu v délce pod kolena, tzv. golfky, k nim silné podkolenky, svetr a lehkou nepromokavou větrovku.

Od 80. let do současnosti

V osmdesátých letech základ zimního oblečení tvořily prošívané oděvy z impregnovaných bavlněných nebo syntetických materiálů. Novinkou byly teplé péřové bundy. Stejně jako u oblečení městského typu hrály u sportovního oděvu podstatnou roli doplňky, především dlouhé pletené šály smotané do jakýchsi věnců. Prstové rukavice připomínaly mohutností rukavice hokejistů, palčáky rukavice boxerské. Objevily se odepínací rukávy u bund. Oblibu si získaly kombinézy vycházející z nového stylu nazvaného aviatik, který byl inspirován průkopníky letectví a automobilového sportu.

Po roce 1989 možnosti sportovního vyžití začaly být u nás stejně neomezené jako v ostatním vyspělém světě. K tradičním zimním sportům přibyly další, především jízda na snowbordu. Vedle zahraničních firem se prosadily a zaujaly trvalé místo na českém trhu svými kvalitními produkty i domácí výrobci, kteří při vytváření sportovních oděvů sledují aktuální stylové a materiálové tendence a využívají nejnovější technologie. Materiály jako např. Climatic, Duratherm, Thermore, Thinsulate nebo Soft Shell umožňují vyrábět funkční sportovní oděvy respektující přirozené proporce těla při minimálním objemu látky. Mají mnoho vynikajících vlastností jako vysoké termoizolační schopnosti, větruvzdornost, nepropouští vodu a přitom jsou lehké, prodyšné, dají se jednoduše udržovat a mají dlouhou životnost.

Výstava Holduj sportu, pohybu! je v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze otevřena do 13. března 2005