CzechDesign.cz

Menu

. . . . . . STROJE

Eva Navrátilová · Jiri Mocicka – 28.07.2003

Dojmy E. Navrátilové a pojmy J. Močičky z přednášky doc. Ing. arch. Jana Rajlicha a Ing. Jaroslava Nachtigalla z Odboru průmyslového designu ústavu konstruování FSI VUT - v DCČR v Brně dne 20. 5. 2003 - jež měla za úkol přiblížit zájemcům podobu a strukturu tamního průmyslového designu.

S časovým odstupem se vracíme k výstavě DCČR věnované průmyslovému designu (Krásné stroje). Rádi bychom na úvod předeslali, (a to jak studentům FSI tak i široké veřejnosti), že se nám nejedná o hanění nebo hledání chyb při posuzování jednotlivých prací, ale o hledání identity mladého designéra na poli "obecného" designu. Domníváme se dále, že obecné řešení pozice designu není na školách, ale v praxi, což je vlastně problém, který tento článek neřeší, nicméně se pokusíme nastínit pár bodů, o kterých se domníváme, že se dají řešit alespoň pro pozici student vs. pedagog.

Na úvod své přednášky se pan Rajlich odvolával k pramenům a slavné to historii českého designu, tedy k Baťově - Škole umění (za II. světové války, ve Zlíně). Přítomnost Vincenta Makovského či Zdeňka Kováře v mysli dnešních pedagogů ještě nevyprchala a ti jsou proto patřičně hrdi a jistě ještě dlouho budou. A historie je dlouhá a jmen ještě více; současná škola dokonce vlastní a produkuje osobnosti – pedagogy, a ty, co již vystudovali.

Zlínská škola jako fenomén nejen svým jménem, ale i přístupem ke studiu nekoresponduje ani s jednou se součastných vysokých uměleckých škol a to ať se podíváme na Brno, Prahu, Bratislavu nebo nakonec i do samotného Zlína, kde se spíše studenti zajímají o osobní prospěch – z identity designer (grafický), bez zájmu o obor jako takový. A proto se domníváme, že tato odvolávka byla tak trochu zbytečná a časově nesprávná. Avšak samozřejmě i na těchto katedrách "obecného" designu jsou lidé, kteří produkují kvalitní nápady a koncepce, jsou ovšem slušně usměrňováni do šedi soutěží "Vynikající výrobek roku" a jiných. Potom zvučná jména současných designérů slýcháme nebo čteme ze Slovenských či světových soutěží.

Odbor průmyslového designu má skutečně jméno! A paní Jana Novotná si je toho plně vědoma. Svůj článek v Bulletinu č. 05/03 pojala velmi informativně, nevynechala žádnou z významných osobností a ani jediný historický mezník, včetně vzniku konkurenta FSI v devadesátém čtvrtém minulého století - ateliér produktového designu na FaVU VUT.

Po vyčerpávajícím úvodu pana doc. Rajlicha ml. jsme se konečně přesunuli k jádru této přednášky, tedy k nástinu procesu výuky po celou dobu studia, a především k jednotlivým exponátům výstavy. Nesmíme však zapomínat, že pan doc. Rajlich ml. je jeden z nejlepších českých organizátorů výstav a prezentací tohoto typu (viz. dvě desítky bienále Brno), takže se nezaujatému oku může zdát že je vše v naprostém pořádku. Záměrně používáme termín zaujatosti naproti profesnímu či odbornému posouzení, protože nikdo z nás studentů není ani odborník (i když jsme mnohdy technologicky dále než naši pedagogové – není to napadání, jen konstatování, samozřejmě existuje řada pedagogů, kteří nadstandardně zvládají nové technologie), a nejsme ani dostatečně "staří" na to, abychom dané věci posoudili v kontextech a historických souvislostech.

Takže tu máme modely - řemeslně zvládnuté, plakáty - kompozičně vyrovnané a ... . A právě při bližším prozkoumání zjistíme, že některé části modelů nejsou koncepčně dořešené. Každopádně je zde vidět to, co na opravdových soutěžích prohrává - nedostatečná dokumentace. Je asi hodně finančně náročné udělat odpovídající portfolio k dané prezentaci, ale pokud jsme vyzváni prezentovat své produkty před širokou veřejností, je asi nutnost prezentovat svou koncepci jako celek. Soubor myšlenek, konzultace s pedagogem, komunikace s novými médii (internet), a pak následná realizace jako model - "produkt design".

A namísto, abychom se dozvěděli, jak to funguje mezi pedagogem a studentem, jak mladí lidé přemýšlí a co nám jsou schopni nabídnout do budoucna, tak vidíme jen kus plastiku nebo jiného technického materiálu. V návaznosti na to - počítačové modely (rendery), blížící se realitě s dostatečně dobrou radiozitou a matematickou texturou na skleněných materiálech, které ve výsledném tisku stejně ztrácejí na kvalitě. Ale i to je jen část řetězce technologického vybavení designérských pracovišť na školách tohoto typu.

Nadčasovost některého z nepatrných zakřivení hran škatulek, jež ukrývají motor, nás nutí zamýšlet se. Nepřipomíná mi tento autobus náhodou naprosto běžný současný autobus ve městě? Jsou-li tyto stroje navrhovány pro lidi, proč se na nich teplota lidské ruky nepodepsala? Není nic špatného na konstruktivním přístupu k věci, ba naopak, a už vůbec ne na přístupu z estetického hlediska! Obecný design je pouze rám obrazu s mnoha prvky, jenž jsou vůči sobě v určitém postavení. A právě na této kompozici bychom mohli zakládat přístup k navrhovaní výrobku. Prvky by měly mezi sebou nějak komunikovat, aby vytvořily hodnotný obraz.

Tomáš Kulka (Estetický teoretik - Zlín) ve své knize "Umění a kýč" dosti přesně formuluje vnímání obecných norem a pozic, a to jak v umění, tak i v užitém umění - chcete-li designu. Narážíme zde také na suverénní umění a oblasti designu obecně a diskutabilní umělecký design. Samozřejmě bychom zde mohli psát o manifestu First Thing Firs a jiných, a nebo o vnímaní a začleňování (mladého) designu do společnosti. V podstatě se nám však obecně jedná o komunikaci, o návaznost či propojení jednotlivých oblastí designu do koncepčního celku, který všichni rádi nazývají "DESIGN". Semináře, workshopy, propojení jednotlivých fakult pod VUT a nejen zde, a nejen to. Všem nám jde přece o jednu věc. ... o kvalitní začlenění designu do společnosti.

Přednášky se zúčastnilo asi 9 posluchačů, z nichž dva byli z DCČR, dva stávající studenti designu na FSI a ten zbytek.

Náhledy

Reklama

Příbuzné články

Další články z této sekce


Menu

Hledat