PASK - Pavilon skla Klatovy © Ivan Němec PASK - Pavilon skla Klatovy © Ivan Němec

Artefakt domovem skla

Díky takzvané akci „Z“ se v roce 1959 objevil na zahradě muzea Karla Hostaše pavilon pro klatovské karafiáty. Po více než 50 letech se objekt dočkal více než důstojné rekonstrukce. Karafiáty byly nahrazeny sklem a vznikl PASK – Pavilon skla Klatovy. Za jeho vznikem stojí dvojice architektů Martin Kožnar a Jiří Bíza.

Tak trochu „podomácku“ se u nás postavilo mnoho staveb, mnoho míst změnilo svou podobu. Jeden takový případ nastal v Klatovech. Původní pavilon karafiátu později vystřídaly depozitář a dílny Vlastivědného muzea. Před několika lety se rakouský sběratel skla značky Lötz rozhodl, že by svou kolekci rád představil veřejnosti. Hledal proto odpovídající prostory a díky kurátorce Jitce Lněničkové se mu je podařilo najít v západočeských Klatovech. Místní místostarosta Jiří Štancl získal pro tento účel pavilon a podařilo se mu prosadit jeho rekonstrukci. Posledním klíčovým hráčem pak byla městská architektka Eva Brandová, která zorganizovala architektonickou soutěž a pozvala do ní ty správné osobnosti.

V tuto chvíli přichází na scénu architekt Martin Kožnar a jeho kolega Jiří Bíza. Dnes již pracují každý samostatně, tehdy působili pod značkou Atelier25. V soutěži byl jejich návrh vybrán jako vítězný a již o rok později je nový PASK otevřen.

PASK - Pavilon skla Klatovy © Ivan NěmecPASK - Pavilon skla Klatovy © Ivan Němec

Po mírně se klikatící a parkem volně prostupující cestě přijde návštěvník k jasně bílému objemu. Budova tvaru „U“ je očištěna od všech prvků, které na ní původně byly. Pevné a jisté povrchy prolamují jen dva otvory. Tím prvním, přímo navazujícím na přístupovou komunikaci, se vchází dovnitř. Měkká křivka nás nasměruje do úzkého otvoru, za kterým se před námi otevře ještě bělejší interiér.

Měkké křivky vitrín, zasklených velkoformátovým ohýbaným sklem, ukrývají barevné exponáty. Postupně procházíme kolem dalších a dalších kusů, až pomalu zatočíme do zákoutí, které jemně kopíruje vnější objem stavby. Je zde umístěno točité schodiště do spodního obslužného patra. Nad námi je kruhový světlík, ale již vnímáme rozměrné okno na konci druhého „ramene“ pavilonu. Je to druhý otvor, který jsme viděli při příchodu. Můžeme si zde, přesně v půlce expozice, odpočinout. Nabrat trochu sil, abychom mohli s nadšením zkoumat i všechny zbylé exponáty skla Lötz.

PASK - Pavilon skla Klatovy © Ivan NěmecPASK - Pavilon skla Klatovy © Ivan Němec

Při cestě zpět vnímáme i to, co jsme při prvním průchodu neviděli. V prostoru volně stojící vitríny a stolečky se sedáky nemají tolik místa, kolik by potřebovaly. Některé detaily úplně nelahodí oku. Když vyjdeme ven, zaskočí nás zde umístěný mobiliář. Respektive jeho kvalita. Když se ale při odchodu ze zahrady ohlédneme, nemůžeme cítit nic jiného než spokojenost.

Krásná čistá forma ve městě Klatovy, elegance a klid, který se dnes již tolik nevidí. Máme pocit, že v zahradě Vlastivědného muzea Dr. Hostaše přistál drahokam, artefakt, který volně spadl na trávník. Nepochybně na něj budeme vzpomínat. Kvůli expozici, ale i kvůli domu samotnému. A to se u nás často nevidí.

PASK - Pavilon skla Klatovy © Ivan NěmecPASK - Pavilon skla Klatovy © Ivan Němec

Pohled návštěvníka - po odchodu s největší pravděpodobností ohromeného překvapením, které zde potkal - střídá oko architekta, profesionála. Pocit náhody, s jakou je celý dům koncipován a kouzlo okamžiku, při kterém sem drahokam/pavilon spadl, se při podrobnějším zkoumání vytrácí. Realita není tak náhodná, naopak je ryze komponovaná, inscenovaná s jasným záměrem.

Budova ve skutečnosti nemá tak prizmatický objem, jak se zdá na první pohled. Střešní viditelná hrana je ve skutečnosti jen atikou. Za ní se skrývá půlkruhová pultová střecha. V rámci realizace během akce „Z“ efektivní a rozumné řešení. Interiér je ve skutečnosti jasně geometrický, tedy až na „bublinu“ zázemí hned za vstupem. Jeho plynoucí, organický charakter mu dodávají jen instalované vitríny.

Ani umístění v zahradě není náhodné. Jemně se klikatící cestička je ve skutečnosti přesně navrženým a realizovaným záměrem architekta. Stejně jako zahradní úpravy v podobě volně rozeseté zeleně.

Pro někoho divadlo, kulisa, pro jiného fascinující zážitek. Rozpor! Je to ale špatně? Je něco nevhodného na práci se symboly? I když jen a pouze symboly? Měli bychom tvůrcům vyčítat, že nezvolili purističtější přístup, že se snažili zapůsobit? Myslím, že ne. Myslím, že každá výstava/expozice je ve skutečnosti jistou formou divadla. Prostředím, kde se návštěvník dobrovolně nechá „unést“, aby byl jeho zážitek silnější.

PASK - Pavilon skla Klatovy © Ivan NěmecPASK - Pavilon skla Klatovy © Ivan Němec

Zde se výstava naprosto plynule prolíná s architekturou. Tak, jako jsou při některých pohledech formy domu jen iluzí, tak ve stejné míře je práce architektů a kurátorů naprosto organicky propojená. Nelze jí vyčíst formálnost, nelze jí vyčíst vzájemné omezování se. Architekt sloužil. Pracoval pro výstavu. Ne pro své ego, ne pro ego domu, ne pro architektonická dogmata. A to je odvážné a správné!

KLIENT Město Klatovy PROJEKT Atelier25 AUTOŘI Martin Kožnar + Jiří Bíza SPOLUPRÁCE Pavel Táborský + Norbert Gáfrik + Michal Slusar + Kateřina Margoldová + Marek Šilar + Myro Bachura ZAHRADA Martina Forejtová + Sandra Chlebovská I A0 GRAFIKA Pavel Svoboda I Designjesvoboda PLOCHA 230 m2 PROJEKT 2013 – 2014 REALIZACE 2014

MgA. Martin Kožnar

Narodil se roku 1980. Studoval FA ČVUT, AVU ŠA Emila Přikryla. Pracoval v ateliéru Rudolfa Netíka, vlastní praxe, 2006-2013 Atelier25 s.r.o. s Jiřím Bízou. Od roku 2013 martinkoznar.cz

Ing. arch. Mga. Jiří Bíza

Narodil se roku 1976. Studoval FA ČVUT, AVU ŠA Emila Přikryla. Rok studoval na KSU, USA. Pracoval v ateliérech Rudolfa Netíka, FAM architekti. 2006-2013 Atelier25 s.r.o. s Martinem Kožnarem. Od roku 2013 bizaarch.cz

Lötz

Měšťan a rytec skla Johann Lötz působil v Kašperských Horách od konce 18. století. Postupný růst firmy, přibírání společníků a následné rozcházení se vyvrcholilo v roce 1836 pronajmutím nové sklárny v Anníně a následným založením firmy Johann Lötz v roce 1840. V úsilí pokračovala jeho druhá žena Susanne. Provoz se opětovně stěhoval. Mimojiné se společnost zúčastnila světové výstavy v Londýně v roce 1851. Třetím pokračovatelem rodinného snažení byl vnuk Maxmilian von Spaun. Přeorientoval produkci na luxusní a náročně dekorované sklo. Byli oslovování přední výtvárníci. Problémy a vzestupy v první polovině 20. století vyvrcholily zánikem firmy roku 1939.

Galerie

Další články